Já jsem pro Babiše!

V minulém roce vznikly dvě nové strany. Napřed jednu založil zcela transparentně pan Babiš (ano, ten miliardář). Po něm tu druhou jakýmsi podivným způsobem  paní Karolína Peake (ta ministryně obrany v.v.).

Nechápu, proč o panu Babišovi ve sdělovacích prostředcích neštěkne pes, ačkoliv si klade za cíl ozdravit naše politické prostředí, zatímco paní Peake je na výsluní tisku  denně, ačkoliv jejím cílem je pouze udržet se zuby nehty ve vládě a tím u koryta. Ať už si v komentářích  brebtá co chce, tohle z jejích vystoupení čouhá jako sláma z bot.

 Chápu, že to není vina paní Peake. O tom, kdo v tisku bude nebo nebude, o tom rozhodují ti pánové, kteří v tomhle pimprlovém divadle, které si říká Vláda a Parlament, tahají za provázky. Kdyby jich nebylo, neštěkl by po té dámě ani pes. Ale protože jsou, tak neštěkne pes ani po panu Babišovi. Teda, popravdě řečeno, občas taky štěkne. Aby Babišovi bylo možno nasadit psí hlavu. A taky proto, aby se mohlo národu připomenout, že je to miliardář! Takže fujtajbl!

Babišovi, zdá se, mimo těch peněz „hlídací psi demokracie“ nic jiného přišít nedokážou. Kdyby mohli, už to dávno udělali. A tak se alespoň snaží jej vymazat z paměti voličů (jejich mocipáni tomu odborně říkají „totschweigen“ – umlčet k smrti).

Nikdy jsem nebyl v žádné partaji, nejsem ani v té pana Babiše. Ale leze mi krkem, když se tomu či onomu dává prostor v rádiu, v tisku i v televizi v „prime-timech“, jiným nikoliv. A to ve státě, který má plnou hubu demokracie a rovnosti všech občanů. (Té možná někdy před zákonem, ale ve sdělovacích prostředcích rozhodně nikdy!)

Přitom pan Babiš v podstatě pouze řekl, že chce vymést ten český Augiášův chlív!

Tím zřejmě zapálil oheň na střeše. Protože u nás potřebujeme v politice pány z Nemanic, s prázdnou kapsou a oběma rukama nataženýma po prebendách. Ti jsou totiž spolehlivě ovladatelní.  U těch po několika letech už ani není třeba tahat za provázky. Sami vědí, jak se dobrat ke korytu. Mají už v sobě zažitý ten slintací „Pavlovův reflex“ profesionálních politiků. A pokud jsou k tomu ještě nedovzdělaní, tím lépe.

A najednou se do tohoto spolku „kluků, kteří spolu mluví“ cpe jakýsi miliardář, který ještě navíc prohlašuje, že nechce koryto, ale jen stabilní ekonomické a politické prostředí! „Každý se dá koupit!“ je základní heslo v české politice a zhruba víme, na kolik přijde řadový poslanec. Ale dá se vůbec koupit miliardář?! To je strašák českých politiků.

Jestli se do té doby nic nezmění, v roce 2014 JÁ dám můj hlas určitě panu Babišovi.

 „Kde bereš tu jistotu, že Babiš, když mu to vyjde, neobrátí na čtyráku a pojede se dál močálem temným!?“, namítl jeden můj známý.

„To je jako Sportka,“ řekl jsem.

Nějakých čtyřicet procent voličů nechodí k volbám, protože, jak říkají, nemají jistotu, že se jejich hlasem něco změní.  Přitom většina z nich (mne nevyjímaje) každý týden hraje Sportku. Ale proč?! Tam taky nemají žádnou jistotu, že právě oni vyhrají ten stamilionový jackpot!“

Řeknu i vám proč, vážení čtenáři  (kteří jste to dokázali dočíst až sem):

Protože jim Sportka dává naději!

Pan Babiš nám taky žádnou jistotu nenabízí. V politice není nikdy jistého nic. Ale pokud tvrdí, že chce vymést „ten Augiášův chlív“, tak vám, mně, všem, dává naději, že by to mohlo vyjít. Stejnou naději, jakou je ta, s kterou každý týden chodíme do sběrny Sazky. všem jen tehdy, pokud půjdete se stejným ajfrem k volbám. Přitom tahle naděje je zadarmo.

Takže já si vsadím na Babiše.  Schopný podnikatel (a to pan Babiš zřejmě je), ten ví, že si nemůže dovolit zákazníky podvést. Naši politici si to klidně dovolují už přes dvacet let a jestli je společně necháme, tak to klidně dokážou ještě dalších dvacet!

Je snad na čase, aby sdělovací prostředky daly panu Babišovi prostor, aby si voliči mohli udělat vlastní názor. Paní Peake už snad bylo dost!