Jak moc byla poslední vláda ODS, TOP 09 a VV pravicová či středová?

Mnoho lidí se nyní kloní k levici, protože vidí, jak špatně naposledy vládli politici stran, které se hlásí k pravici či ke středu politického spektra. Kdo jste bytostný levičák a volíte vždy strany, které jsou levicové, nemusíte pokračovat, článek vám nic nedá. Pokud občas váháte, zda volit spíše levici, pravici, nebo nejlépe zlaté střední řešení, věnujte prosím tomuto blogu trochu času a doufám, že tento čas nebudete považovat za promarněný.

Pokouším se tu popsat politické spektrum slovy s nezkresleným významem. Levou stranu určuji od stran, které se označují za levicové, a nebude zde asi příliš sporů. Jako pravici označuji strany hájící menší stát a čistší kapitalismus. Vždy se snažím o rétoriku dané skupiny, tedy vyzdvihuji, co zastánci daného směru vyzdvihují. Začnu zleva.

Extrémní levice = Komunismus.

Mluvím o ideálním komunismu popsaném mj. v knize Utopie od Thomase Mora. Peníze se nepoužívají, každý pracuje podle svých schopností a bere si podle svých potřeb. Není nezaměstnanost ani nedostatek. Aby nikdo nemohl ničeho zneužít, vládnou moudří, kteří každému přidělí jeho místo. Na všechno jsou striktní pravidla, která drtivá většina ráda dodržuje. Kdo nesouhlasí s většinou, je odpadlík, který nemá v ideální společnosti místo a je ostatními vysmíván i když málokdy přímo perzekuován. Systém osvobozený od lidských hříchů, slabostí a hamižnosti je ekonomicky nejdokonalejší a takřka okamžitě (Lenin) převálcuje ostatní nedokonalé systémy. (More v Utopii okamžité převálcování neměl).

Reálná aplikace: ve své ideální podobě zatím nerealizované.

Silná levice = Socialismus

Zůstávají peníze. Ceny zboží i práce nestanovuje trh, ale moudří a spravedliví. Vlastníkem téměř všech výrobních prostředků je stát. Stát zajistí spravedlivější rozdělení bohatství ve společnosti. Ostatní pravidla se přebírají z komunismu, kterého by socialismus měl být předstupněm. Řízené užití prostředků je efektivnější, než chaotický kapitalismus a proto rychle (řádově 20 let) převálcuje kapitalismus.

Reálná aplikace: Hitlerovské Německo, SSSR, Kuba, Severní Korea, Vietnam, Čína, Venezuela, ČSSR, NDR, ... Částečně také poválečná Británie.

Levice = Sociální demokracie

Podnikají skuteční vlastníci, kapitalisté, živnostníci, ..., ale podnikání je silně regulováno, aby podnikatelé nemohli poškozovat občany. Stát reguluje a garantuje rozsah, kvalitu, či množství produkce. Stát vlastní část výrobních prostředků a reguluje ceny důležitých komodit. Stát je i nejvýznamnějším zákazníkem, nakupuje největší díl služeb od podnikatelů. Stát stanovuje podmínky zaměstnávání a zabezpečuje dominantní část sociálního zabezpečení, zdravotnictví, školství, kultury, ... Stát pracujícím sebere přibližně polovinu příjmu, kterou přerozdělí tím nejlepším možným způsobem na projekty, které jsou považovány za nejsprávnější. Protože je ekonomika řízena centrálně a nikoliv chaoticky, nejsou krize a je minimální nezaměstnanost.

Stát řídí moudří a spravedliví politici zvolení přímo, či nepřímo lidem. Lidu jsou odpovědní, proto pracují poctivě a zodpovědně.

Reálná aplikace: současný západní svět včetně ČR.

Před pravicí drobná poznámka: Různé nátlakové skupiny je zvykem označovat pojmem Extrémní pravice. Protože blízkost jejich programu s extrémní levicí je nepřehlédnutelná, tvrdí mnozí, že politické spektrum tvoří kruh. Podle mého je myšlenka kruhu zcestná a označování nátlakových extremistických skupin extrémní pravicí je matoucí a zavádějící. V tomto blogu je levice ten, kdo preferuje nařízení, striktní zákony, centrální řízení ekonomiky, přerozdělování a pravice ten, kdo věří svobodné ruce trhu. V žádném případě se nemohou extrémy z obou stran spektra potkávat.
Je však pravda, že cesta od Anarchie k Totalitě je snadná a všechny systémy mezi lze snadno přeskočit. Stačí jeden diktátor, který si zorganizuje ozbrojenou tlupu a snadno ovládne a podrobí si všechny ostatní neorganizované tlupy.

Extrémní pravice = Anarchie

Neexistuje stát, neexistují pravidla a každý si dělá naprosto, co chce. To je sice čistá definice, ale praxe nikdy není tak extrémní. Fakticky i naprostí samotáři respektují nepsaná pravidla. V tomto bodě si pomohu příměrem k říši zvířat a konkrétně k většině šelem. Šelmy loví samostatně i ve smečkách. Šelmy či smečky si označují a hájí své teritorium a respektují teritoria druhých. Ve smečkách funguje hierarchie a mají svůj rituál volby vůdce (obvykle docela drsný souboj, ale i ten má svá pravidla a kdo by je porušil, bude vyobcován, nebo zabit). Jedinci se v rámci smečky specializují, takže s výjimkou státu jsem popřel celou první větu. Svět je to drsný ale ze všech společenských systémů ten nejověřenější.

Reálná aplikace: starší doba kamenná

Silná pravice = Libertarianismus

Klasický liberalismus zastává volné tržní hospodářství, slabý stát a politickou svobodu. Stát má mít monopol na policii, armádu a soudy. Větší role státu či omezování individuální svobody je porušování přirozených práv člověka. Daně a poplatky slouží pouze výše uvedeným účelům. Jakékoliv násilné přerozdělování bohatství (např. povinné sociální pojištění) je zakázáno. Potřeby lidí jsou primárně uspokojovány rodinou a trhem. Sociální pomoc přichází na řadu pouze v případě, kdy rodina selže. Na sociální pomoc není nárok, jde „pouze“ o projev lidskosti.
 Odpovídá tradiční americké ideologii.

Reálná aplikace: kapitalismus od počátku až do cca 1930-1950

Pravice = občanská demokracie

Stát na sebe přibírá zodpovědnost za fungování trhů**, ochranu životního prostředí*** a základní sociální služby. Cílem je bohatá společnost, složená ze svéprávných jednotlivců, kdy každý nakládá se svým majetkem podle vlastního svobodného uvážení.
Sociální služby jsou poskytovány v míře neomezující touhu po úspěchu, pouze odstraňující strach z neúspěchu. Střední vrstva, která tvoří většinu občanů a platí víceméně všechny náklady sociálního systému, si tak zajišťuje důstojnost, základní jistoty a svým způsobem i ochranu před těmi, kteří nemohou z libovolných důvodů obstát sami.
Dál není moc co psát, svobodu nelze definovat.

Reálná aplikace: Hong Kong, Singapur, Taiwan, Švýcarsko

Střed

Říká se, že kdo stojí uprostřed, nestojí nikde.

Stojím-li vlevo, snažím se problém vyřešit regulací, či nařízením. „Ať platí!“

Stojím-li vpravo, snažím se občany nechat, ať si problém vyřeší, jak jim samotným nejlépe vyhovuje. „Nechte nás na pokoji!“

Jak řeší problém politik, který se hlásí ke středu?

Pokud chápeme střed jako sociální demokracii s menší mírou přerozdělování, tak to pořád je sociální demokracie, jen v přijatelnějším hávu. Jsou-li občané zpola svobodní, tak nejsou svobodní. (nechytejte mě prosím za slovo, nic není absolutní)

Střed jako vyzobnutí témat, která se lidem líbí, trochu zleva a trochu zprava a líbit se to bude všem, je populismus. Kdo se označuje za střed, je obvykle výrazně levicový.

Reálná aplikace: už podle definice střed fakticky neexistuje, přestože všechny státy jsou různým mixem státní moci a oblastí, do kterých státní moc nezasahuje.

Nakonec se vrátím k titulku tohoto blogu.

Ano, považuji poslední vládu ODS, TOP09 a VV za levicovou, stejně jako za levicové považuji většinu stran a hnutí, které nyní kandidují do parlamentu. Konkrétně ODS, TOP09, Hlavu Vzhůru, ANO, KDU-ČSL, Úsvit, Zelení, Piráti, ČSSD, KSČM, Zemanovci. Ti poslední tři alespoň nelžou v prostředcích a metodách, které chtějí při své vládě používat.

A pokud propadáte skepsi, tak máme už i zavedenou skutečně pravicovou stranu. Volil jsem je již dvakrát (do sněmovny a v komunálních volbách) a přestože ani v jednom případě nepostoupili, zůstal ve mně dobrý pocit, že jsem volil někoho, s kým se ve většině témat ztotožňuji. I když se do sněmovny dostanou, nevěřím, že mají šanci něco prosadit hned v prvním období, ale už jen slyšet občas názor z jiné, než levé strany bude přínosem. Pokud se mnou až dosud souhlasíte, určitě vám nebude vadit, že nejmenuji, protože pročíst si volební programy, kriticky se nad nimi zamyslet, zamyslet se nad historií stran a jejích představitelů a poté si svobodně vybrat, je součástí zodpovědnosti pravicového voliče.

Pod čarou (tou poslední :-) je moje stručná osobní představa:

**Státem podporovaný trh (ve prospěch zákazníka, tedy každého jednotlivého občana)

Všech níže uvedených opatření jako šafránu, dobrý úmysl se vždy může zvrtnout a obvykle se tak děje. Poučme se z reality a opakuji, státních zásahů jako šafránu.

• Každý kdo chce nabídnout své produkty a služby, musí mít nikým neomezovaný přístup na trh.
• Každý kdo si chce něco koupit, musí mít nikým neomezovaný a nezkreslovaný přístup na trh, tedy k volbě, od koho si produkt, službu koupím.
• Zákazník dostává úplné informace o kupovaném zboží a službách. Stát tedy vynucuje, aby tyto informace byly dostupné a nikdo nemohl kupovat zajíce v pytli. Je to krok proti naprosto svobodnému trhu, protože někdo zajíce v pytli třeba koupit chce.
• Stát vynucuje omezení jakéhokoliv monopolního chování, Stát v odůvodněných případech může vynutit zvýšení konkurence. Např. přenositelnost čísla, či povinnost umožnit a usnadnit přenositelnost uživatelských dat do konkurenčního systému.
• Žádná skupina podnikatelů nesmí být nijak zvýhodněna, či znevýhodněna. Žádné dotace, daňové odchylky, podpora či restrikce kohokoliv a čehokoliv. Předchozí znamená mj. žádné bariéry zahraničnímu obchodu a fakticky i vylučuje státem vlastněné podniky.
• Stát chrání vlastnictví i duševní vlastnictví. Toto je velmi důležitý bod. Duševní vlastnictví má dnes všechny atributy nefunkčního trhu. Na jedné straně monopol vlastníků patentů a duševních děl, chráněných po dlouhé doby, která se stále prodlužuje a omezuje tak výrazně konkurenci. Na straně druhé krádeže a zneužívání téhož. Byl-li bych politik, tak vám nabídnu několik pěkných jednoduchých receptů na řešení této problematiky. Jako realista musím říci, že mé pěkné a jednoduché recepty nebudou fungovat. Prostě nevím, snad jen kdyby se lidé nemuseli obtěžovat nesmyslnou byrokracií, tak by se kapacita na funkční řešení duševních práv našla.
• Stát dohlíží na dodržování pravidel nikoliv cestou byrokratických povolení, ale kontrolou a zveřejňováním jejích kompletních výsledků.

*** Životní prostředí

• Stát definuje pravidla pro čistotu odpadních vod, emisí, nakládání s odpady, rekultivaci, využívání neobnovitelných zdrojů, hluk, ...
• Stát může nakázat ukládání určitého kapitálu u národní banky pro budoucí likvidaci zařízení.
• Stát může zatížit regulačním poplatkem vypouštění škodlivých látek (CO2 není škodlivá látka).
• Stát nedotuje žádnou konkrétní technologii. Lze podporovat základní výzkum.

U pravice často používám výraz „stát vynucuje, nakazuje“ a u levice nikoliv. Proč? Protože pravice si je vědoma zneužitelnosti podobných opatření. Pojem „vynucuje“ vede k ostražitosti. Levice používá jiný slovník, ona „zajišťuje, garantuje, dává, spravedlivě rozděluje, podporuje“ a ukonejšuje svého voliče.