Znamení sedmi - The Sign of the Seven

Název je parafráze druhého příběhu Sherlocka Holmese, ale budu pouze sebestředně popisovat svou účast na letošním Brompton World Championship (BWC) v Londýně spojenou s cyklovýletem po okolí.

Kvalifikoval jsem se loni v Bernu. Velká výhoda, protože ne každý zájemce se na BWC dostane. Svou kvalifikaci jsem potvrdil u nás v Lednici a v Antverpách.

Sezona začala dobře, týdenní únorová rýmička nevadí. Zánět achilovky znemožňuje běhání, ale na projížďky na kole nemá téměř vliv. Přípravné závody (Tokio 3., Turino 2., Antverpy 1.) jsou dobré. Výškový trénink (Fuji, Alpy) perfektní. Otužování (moře, rybníky, plavební kanály i horské bystřiny) neškodí a rozhodně prospívá pachovému komfortu.

Tři týdny do závodu – bolestivý zánět dásně.

Dva týdny do závodu – únava a rýmička v okolí 37,3°C. Bez dalších příznaků, ale drží se mě 10 dní. Kromě cest do práce polehávání.

Týden do závodu – jsem na letišťátku Southend, které neznají většinou ani Londýňané a mé kolo není na letišťátku Southend. Doufám, že je v Praze, a že neodletělo někam jinam.

Šest dní do závodu – jsem na letišti v Southend a zjišťuji, že následný let z Prahy je o půl dne opožděn.

Pět a půl dne před závodem – jsem na letišti v Southend, mám své kolo, jsem zaplaven endorfiny radosti. :-D :-D :-D :-D :-D :-D :-D :-D :-D :-D

Týden až den před závodem – naprosto neanglické počasí s teplotami 30-35°C.

Každodenní praní dresu včetně ponožek a následná jízda v mokrém pomáhá cca 5 minut a po deseti minutách je člověk zase suchý a prahne. Tráva je žlutá, stromy začínají opadávat. Všudypřítomné ostružiny zrají o 3 týdny dříve než normálně. Koupu se v moři, kanálech, potocích. Polední žár trávím ve stínech stromů a čtu si (Ayn Rand – Fountainhead, Josef Škvorecký – Pulchra, Robert A. Heinlein – Měsíc je drsná milenka, Emile Zola – Lurdy). Jinak denně okolo 100 km na kole. Z měst se mi líbila hlavně Cambridge. Mimo města je Anglie protkána uzounkými silničkami, kde větší auta na šířku skoro ani nevejdou.

Den do závodu – poflakuji se ve Victoria Park. Setkávám se s Jakubem, kecáme, trénuji skládání. Předpověď slibovala celodenní přeháňky, ale celý den je „normální“ hic, až později odpoledne vydatná bouřka.

21 hodin do závodu – průjem :-( :-( V cca hodinových intervalech vylézám s jasnou potřebou ze stanu. Přitom mnou cloumá zimnice. V mezičase jím carbosorb, smectu, ercefuryl. U posledně jmenovaného se ještě snažím, aby se vzájemně nerušil s předchozím. Snažím se co nejvíce pít, protože dehydratace je velký zabiják.

12 hodin do závodu – hned ráno kupuji colu (je problém najít normální nedietní s cukrem) a sůl. Přesunuji se opět do Victoria parku, jistota známých záchodků mě trochu uklidňuje. V silném větru přezbrojuji kolo z konfigurace tourer na závodní speciál (sundání blatníků, výměna plášťů, výměna talíře, nastavení řetězu, přepolohování řídítek a brzd. Kromě jednoho banánu a litrů coly žádné jídlo.

7 hodin do závodu – setkání Porky’s týmu v restauraci Porky’s. Ostatní se občerstvují, já si dávám colu.

Příjezd do St. James Park už je ve znamení sedmi: startovní číslo 7. V úschovně dostávám lístek 7. Uvědomuji si, že je to mé sedmé mistrovství světa. Při úschově druhé tašky lístek 107.

Folding contest – soutěž ve skládání kola na čas. Cílem je co nejrychleji udělat z pojízdného kola úhledný balíček. Vyhrávám časem 5,98 sekundy. Chtěl jsem být rychlejší, ale druhý nejlepší účastník má 8,66 sekundy, není důvod si stěžovat.

19:10 – start se mi povedl. Vyrážím na druhém místě. Po 300 metrech je sinice přehrazena dvojitým plotem. Organizace selhala. Výhoda dobrého startu je promrhána. Snažím se jet aktivně, i když se stále bojím, že mi dojdou síly, či že se v lepším případě pos.ru až pořádně zaberu. Vím, co mohu po předešlé noci očekávat. Jen jsem snad intenzivním zásahem riziko dostatečně snížil. V čelní skupině jedou velmi aktivně i dvě ženy. To se zde stalo poprvé. První byla v cíli těsně přede mnou. Alespoň, že jde o Britskou reprezentantku :-) Rovněž se snažím jet celý závod aktivně okolo 4.-8. místa.

Kilometr před cílem vyráží vpřed Mark Emsley, několikanásobný vítěz. Dělám chybu a stíhám ho. Tím se vysiluji a ostatní se vyváží za mnou. Asi jsem málo sledoval Saganovo sprinty. Hodně lidí se přes mě přežene. Nevzdávám to a pár jich předjedu zpět. V podstatě na cílové čáře jsem přesprintoval Italy Gallo a Scavezzon, kteří jsou také veteráni. V tu chvíli jsem ani nevěděl, že sprintuju o vítězství v kategorii. Celkově jsem skončil 18-tý (17-tý muž). Na celkovou výhru si asi budu muset počkat :-) , za daných okolností však spokojenost. Výborně jel Jakub, který skončil 6-tý. Na mistrovství republiky to bude za dva měsíce pěkný souboj.

Vyhlašování jsem si užil :-)

                Je jasně vidět, že podstatně častěji skládám kolo, než otvírám šampaňské.

Teď na videu jsem postřehl, že Bill hovořil o hodinách tréninku. Přehání, základem je 5-7 sekund ráno před prací a 5-7 sekund večer po příjezdu domů. Než nakumuluji hodinu tréninku, uběhnou roky. :-D

Někdo by řekl, že mi sedmička přinesla štěstí. Nejsem pověrčivý. Číslo 7 za to nemůže, jen se shodou náhod účastnilo.