Plivněte si na knížete

Nejsem Schwarzenbergofil. Na článek pana Josefa Nožičky "Karel Schwarzenberg mě nikdy nezklame..." ale nelze nereagovat.

Nejsa voličem "knížete" ani TOPákem, konstatuji pouze, že tak jako jeho předkové, i pan Karel Schwarzenberg se na rozdíl od běžné poslanecké lůzy skutečně snaží sloužit českému národu.

O úloze jeho předků při odrážení islámské invaze do Evropy jsem se zmínil dříve. Někdo může namítnout, že je to dávná minulost. Podívejme se tedy na minulé století a současnost.

Zatímco v letech 1938 a 1939, ještě před obsazením 2.republiky a vznikem Protektorátu, se mnozí zástupci "správných Čechů", mj. Lékařská komora a Advokátní komora,  radostně podíleli na počátcích útlaku a likvidace našich židovských spoluobčanů, české šlechtické rody se v letech 1938 a 1939 opakovaně přihlásily k bezvýhradné věrnosti své vlasti a českému národu,  jak prohlášením podpory prezidentovi Edvardu Benešovi a českému národu ze 17. září 1938, tak audiencí zástupců šlechty 24. ledna 1939 u prezidenta Háchy.

Stěžejní bylo vyhlášení deklarace nesoucí název „Prohlášení české a moravské šlechty v září roku 1939“. Ta byla určena jako podpora a výzva prezidentovi Emilu Háchovi a podepsalo ji 85 zástupců 33 šlechtických rodů. Byli mezi nimi Schwarzenbergové, Bubnové, Lobkowiczové, Sternbergové, Kinští, Czerninové, Kolowratové, rody Mensdorf-Pouilly, Coloredo-Mansfeld a další. Deklarace mj. obsahovala následující text.  „Vycházejíce z přesvědčení o jednotě našeho národa ve všech složkách a zejména o tom, že potomci někdejších spolutvůrců a nositelů české státnosti ještě mohou svému národu a své vlasti za všech poměrů platně posloužiti, chceme se vždy a za všech okolností hlásiti k českému národu.“
Prohlášení ze září 1939 přišlo v době, kdy nacisté vytvářeli na šlechtu nátlak, aby se přihlásila k německé národnosti, potažmo k říšské státní příslušnosti. V prvním prohlášení několik dní před Mnichovem představitelé šlechty protestovali proti odtržení pohraničních území a jejich připojení k Německu. Oba texty byly pokládány za „Říši nepřátelský akt“ a všichni šlechtici, kteří se na nich podíleli, byli za tento krok potrestáni.

A tak, zatímco někteří Češi v rámci svých možností vzdorovali nacistům (také např. v Bitvě o Británii), jiní Češi do roku 1941 podporovali spojenectví mezi dvěma nejhrůznějšími režimy, které si chtěly rozdělit Evropu (pakt Molotov-Ribbentrop). 
Je zřejmě typickou českostí, že česká šlechta byla po konci 2. světové války potrestána ještě několikrát, a to už ne nacisty, ale Čechy, když přišla o mnoho majetků ostudnými Benešovými dekrety, o zbytek pak po nástupu komunistů k vládě v roce 1948. O dalších (nemajetkových) perzekucích se snad nemusím zmiňovat.

O tom, jak sloužil svému národu pan K.S. během posledních dvaceti let komunistického režimu, jsem něco napsal dříve. Můžete mne zvát naivním idiotem, ale osobně jsem přesvědčen, že "kníže", v duchu tradice svých předků, se poslední čtvrtstoletí vskutku snaží své vlasti platně posloužiti.

Možná ne bezchybně (Kdo z nás je vševědoucí a bezchybný?).

Naznačovat, že K.S. působí této zemi reálné škody ba dokonce ožebračuje většinu lidí v České republice, pokládám za nemístné.