Hospodští prý už nechtějí dál přijímat platby ve stravenkách. Podle průzkumu je jich celá polovina. Bez pořádného dýška se jim to totiž nevyplatí. Firmám, které stravenky vydávají, musejí platit až sedm procent z jejich ceny.
Stravenky patří mezi nejoblíbenější benefity, zaměstnancům je poskytuje přes 70 % firem a dostává je víc než 1,3 milionu lidí. Dají se výhodně odečíst z daní. Není divu, že tvoří 30 % tržeb restaurací v době oběda.
Za co si z nich ale jejich vydavatelé berou taková procenta? Včerejší večerní zprávy na ČT1 přinesly reportáž, která to měla vysvětlit. Stravenkáři totiž mají kolem provozování celého systému spoustu práce.
Musejí stravenky vytisknout. Musejí je přijmout zpět a náležitě zaevidovat. A pak je musejí skartovat.
Proč stejně nenaříká i Česká národní banka? Také přece pouští do oběhu cenné poukázky. Jen se nejmenují stravenky, ale bankovky. A jejich výroba je dražší, mají daleko víc bezpečnostních prvků. Navíc nechává razit také mince.
Obojí jednou doslouží a musí se zlikvidovat. Důležité je to "jednou".
Kdo stanovil, že stravenky se nedají použít opakovaně, stejně, jako bankovky nebo mince?
Kdo určil, že je nezbytné, aby měly pouze papírovou podobu?
Ne, kovové by se asi neujaly. Ale papírových nebo kovových, každopádně fyzicky existujících peněz je v oběhu taky maximálně něco kolem 10 procent, zbytek tvoří pouhý binární kód.
Opravdu by se stravenky nedaly nahrát na některý druh elektronické karty?
Kartami se ostatně v restauracích platí čím dál častěji. I když z nich hospodští také nejsou zrovna na větvi, protože i tyhle platby je to něco stojí, pořád se oproti stravenkám jedná o zlomek podílu na inkasovaných částkách.
S nějakými zlomky si ale na vydavatele stravenek nikdo nepřijde.
