Dobrý den, majore Gagarine, tak jsme se konečně dočkali. Celý svět připil vám rudým vínem, lidé vám zezdola mávali, zpívá se v písni, která vznikla před 62 roky jako oslava prvního letu člověka do vesmíru.
Je poplatná době a režimu, ale také geniální.
Kolik jiných písniček, které bouraly hitparády před rokem, dvěma, pěti, deseti si dnes vybavíte? Ale vsadím se, že tahle swingová melodie v podání Orchestru Gustava Broma a nezapomenutelného hlasu jeho kapelníka se vám vybaví na první dobrou.
Jurij Gagarin ve zdraví přežil start své lodi Vostok 1 12. dubna 1961. A tentýž den píseň, která se podle oficiálních playlistů správně jmenuje Pocta astronautovi, zazněla také v Československém rozhlase z jeho ostravského studia. Hudbu složil Jaromír Hnilička, který tehdy u Broma foukal trubku, text napsal ostravský redaktor a sportovní komentátor Pavel Pácl. Trvalo mu to prý všeho všudy dvě hodiny. Jak dlouho skládal Hnilička, to historické prameny neuvádějí.
Uvědomme si ale, že v té době se nic podobného nedalo napsat „do šuplíku“. Paranoia provázející sovětský kosmický program naprosto vylučovala informační toky toho druhu, na jaké jsme zvyklí dnes. Tedy žádné „vytiskli jsme raketu na 3D tiskárně a za týden ji vypustíme, pokud bude příznivé počasí“.
Chystaný let s prvním člověkem následoval po sérii průšvihů, na které doplatili životy jiní tvorové. Když tedy „Celý svět slyšel tu zprávu TASSu/Celý svět zanechal hovorů/Celý svět vyskočil od rozhlasu/A zdvihl pohledy nahoru", byl soudruh major už bezpečně na oběžné dráze.
Oni prostě fakt zareagovali takhle pružně, a navíc z muzikantského i posluchačského hlediska kvalitně. Navíc se „ukázal“ i znárodněný gramofonový průmysl. Záznam pro gramofonovou desku vydanou Supraphonem (na B straně singlu s katalogovým číslem 013422) vznikl jen o tři dny později.
Píseň se mimochodem hrála i v SSSR, přičemž se díky politicky přijatelnému textu podílela na rehabilitaci jazzu v celém tehdejším východním bloku.
Autoři písně ani její interpret už nejsou mezi námi. Ale když dovolíte, tak s odstupem času klobouček, pánové!
A majore Gagarine: Vám taky. Ono vlézt do vehiklu, ve kterém se krátce před vámi upekla Lajka, a nechat pod sebou zapálit raketové motory, to asi chtělo koule.
