Jak si vybrat svou stranu- devatero praktických rad

Slyším to ze všech stran okolo mě. Nevím vůbec, koho budu volit, rozhodnu se na poslední chvíli. Nabízím zde proto několik kritérií, které by vám mohly pomoci v orientaci.

1. Světonázorová orientace strany- preferujete pravici, levici nebo střed? Problém je ten, že z české politické strany potupně ztrácejí tuto jasnou profilaci, respektive dá se říci, že největší tlačenice je ve středu.
2. Má daná strana kvalitní komplexní program, který nabízí skutečnou dlouhodobou vizi pro celou naši zemi? Chceme být Švýcarskem Střední Evropy? Chceme být sociálním státem jako Švédsko, nebo spíše liberálním? Nebo technologickou velmocí jako Izrael či elektronizovaným státem jako Estonsko? Co bude naši zemi živit v budoucnu? Jakou moderní infrastrukturu vybudujeme? Nebo jak zajistíme efektivní státní správu?
3. Klade strana zájem celku -  tedy celé České republiky – na první místo? Nesnaží se jen krátkozrace uplácet jednotlivé sociální skupiny podle toho, kde cítí větší šanci rychle před volbami nahnat hlasy, ať již jde o státní zaměstnance, důchodce nebo učitele? Nebojí se daná strana podpořit i nápad konkurence, pokud je dobrý?
4. Možná ještě důležitější než program, protože papír samozřejmě snese všechno, jsou lidé, kteří strany reprezentují a jsou garanty prosazení a realizace daného programu. Znáte alespoň někoho z kandidátky, kdo je opravdu pracovitý, schopný a zároveň slušný člověk? Pak volte kroužkováním právě ty. Pamatujte, můžete označit až čtyři kandidáty, kterým dáváte přednost. Těm můžete výrazně pomoci. Pokud kandidát získá kroužky aspoň 5 % hlasů, které získala jeho strana celkem, přeskakuje všechny na kandidátce a dostává se na první místo.
5. Priority. Smysl pro proporce a odlišení důležitých věcí od těch méně zásadních, na marginálie nehledě, je také velmi pozitivním znakem každé správné strany. Práva homosexuálů? Adopce dětí osobami stejného pohlaví? Kvóty pro ženy? Omezování kouření? To všechno jsou zajímavé otázky, ale přiznejme si to, v celkovém kontextu celé české společnosti a státu nejsou tato módní témata rozhodně v první desítce priorit, na které by se měli politici v dalších čtyřech letech zaměřit. Mnohem důležitější pro další rozvoj naší země je třeba otázka, jak zajistíme důstojnou úroveň důchodů do budoucna v situaci, kdy bude stále méně práceschopného obyvatelstva? Jak zabráníme tomu, aby naše země vymírala, tedy aby se snižoval počet obyvatel? Jak zajistíme dlouhodobou bezpečnost Česka v situaci, kdy se z EU pomalu stává vícerychlostní Evropa a za zády máme sílící Rusko? Jak nastavíme daňový systém, aby byl co nejspravedlivější a nejefektivnější?  Jak zefektivníme a zeštíhlíme přebujelou státní správu? A nebo co uděláme s hrůzným stavem naší infrastruktury v čele s dálnicí hrůzy D1?
6. Důležitá je i konzistentnost strany. Říká a dělá to samé jako před čtyřmi lety po předešlých volbách? Neřídí se její program a politická praxe jen podle aktuálních výzkumů veřejného mínění? A dokážou  jít její politici i proti proudu, tedy dokážou si trvat na svém i tehdy, pokud je momentální veřejné mínění proti nim a je to tedy zdánlivě nevýhodné?
7. S tím souvisí i tolik i v politice důležitá ctnost – odvaha. Podívejte se na to, zda mají politici dané strany odvahu říkat a prosazovat momentálně nepopulární věci, zda mají odvahu stát si na svém i proti zdánlivé většině, zda mají odvahu vsadit svou kariéru, když jde skutečně o hodně, zda mají odvahu neposlouchat rádoby moudré rady samozvaných expertů o tom, že něco zkrátka nejde, protože by to EU nebo někdo jiný nedovolil, ale když je problém, hned ho s celou svou energií řeší.  
8. Důležité je i to, jak je strana ochotná a schopná vyrovnat se s nekalostmi svých členů, protože v každé straně jsou nějaké černé ovce. Omlouvá jejich přečiny, vymlouvá se, zdržuje? A nebo vše dokáže transparentně přiznat a rychle a důstojně problém vyřešit?
9. A na závěr ještě jedna praktická rada. Až si budete vybírat, komu hodíte hlas, zkuste myslet i na to, zda má dotyčný politik či strana jako celek smysl pro humor a dokáže si udělat legraci i sama ze sebe. Platí totiž staré osvědčené pravidlo, že žádný autoritář/diktátor/psychopat se nedokáže sám sobě upřímně zasmát, protože se prostě bere strašně vážně a vlastně v hloubi duše si není jistý sám sebou. Ale život přeci je i zábava. Chcete, aby naši zemi vedli do sebe zahledění politici?

Už jste si svou stranu vybrali? Já ano. :-)