Byla olympiáda skutečně takový úspěch?

Zde je několik relativizujících poznámek k všeobecnému nadšení nad výsledky českých sportovců v Tokiu, kde jsme získali nejcennější medailovou sbírku v novodobé historii olympiád. Má totiž smysl to důkladně řešit. 

Špičkový sport je masová zábava moderní doby, obdoba „nekrvavých“ válek a vzájemného poměřování jednotlivých národů a zemí. Sportovní výsledky tedy vypovídají leccos i o samotných státech, včetně Česka.

Byť byly české výsledky na poslední olympiádě slušné, šlo jen o potvrzení standardu, chcete-li průměrný výsledek, nic více. Náš sport má tradice a zdroje na to, abychom se pravidelně umísťovali mezi světovou TOP 20, což znamená získávat pravidelně 6 nebo 7 zlatých medailí a 15-20 medailí celkem. To by měl být náš cíl a ambice. Podívejme se na výsledky srovnatelně velkých zemí jako je Maďarsko (na olympiádě 20 medailí, z toho 6 zlatých), Nový Zéland (20 medailí, z toho 7 zlatých), Nizozemí (36 medailí, z toho 10 zlatých), a tyto výsledky dané státy dosahují dlouhodobě.

Navíc je třeba vzít v úvahu, jak na olympiádách roste počet zapojených sportů, disciplín a tedy i medailí, které jsou ve hře. Tak například v Atlantě v roce 1996 se rozdávalo o čtvrtinu méně medailí než letos v Tokiu a Česko tak při zisku stejného počtu 11 medailí skončilo dokonce na 17. místě celkového pořadí, tedy o příčku lépe než letos.

Mementem budiž tristní výsledky  českých kolektivních sportů, kde dlouhodobě   zaostáváme -čest výjimkám. Když mohou systematicky pracovat v Srbsku, Švédsku, Norsku, jejichž mužské i ženské týmy ve více sportech pravidelně usilují o olympijské medaile, proč nemůžeme s naší tradicí a zázemím také my?

Samozřejmě své domácí úkoly v tomto musí plnit zejména stát a sportovní svazy, Český olympijský výbor je spíše takový ceremoniální orgán. Chybí mně dlouhodobá strategie, kdy by si stát řekl, budeme se profilovat v těchto a těchto sportech, které výrazně podpoříme, protože vycházejí z naší tradice, jsou sledované a máme v nich šanci uspět výrazně i na olympiádách.

Na druhou stranu, naše země by na tom mohla být i hůře. Když se podíváme na medailové pořadí, tak vynikne dlouhodobý propad, ke kterému ve výsledcích došlo v zemích východní Evropy, včetně Ruska. Bulharsko, Rumunsko, Ukrajina – tyto země byly ještě před 20ti lety končit v první dvacítce -  a teď?

Pro zajímavost, zde je medailové pořadí na olympiádě v Tokiu. 

A zde v celé moderní historii 

Ovšem to by nám nemělo sloužit k výmluvám. Krátce a stručně shrnuto – naše země má mnohem navíc – nejen ve sportu – než co předvádí. Zamysleme se nad tím a zkusme být k sobě i druhým trochu více náročnými. Vždyť naši předci vydupali ze země stát skoro v beznadějné situaci, stát, za který bojovali a umírali statisíce našich spoluobčanů, zemi, která byla celosvětovou značkou, světlý bod v moři zmaru tehdejší doby. Buďme více nároční na sebe i ostatní, bojujme, máme na to.

Díky všem českým sportovcům, kteří nejen uspěli, ale také ze sebe vydali vše.