Česká školní inspekce přišla v předvánočním období se zajímavým závěrem. Za zhoršujícími výsledky českých žáků stojí prý zejména předimenzovanost osnov. Dle mého ČŠI jen vytváří zástupný problém a zavírá oči před těmi skutečnými.
Rámcové (potažmo) školní vzdělávací programy jsou podle inspektorů natolik obsáhlé, že učitel sotva stačí s dětmi látku probrat a nemá téměř žádný časový prostor na procvičování a upevňování učiva. Proto je prý nezbytné podrobit osnovy důkladné revizi neboli řádně je proškrtat. Učitelům se uvolní ruce, děti si oddychnou a výsledky se zase zlepší.
Zní to logicky. Ale zdání klame. Především není pravda, že jsou osnovy předimenzované. Působím ve školství 17 let, a když srovnám nároky na žáky z počátku tisíciletí a dnes, jsou ty dnešní rozhodně menší. Časy socialistické rozebírat nebudu, jen podotknu, že učiva v osnovách rozhodně nebylo méně a zvládly se odučit za osm let.
Abych ale nevypadal jako nostalgický přivolávač starých časů: uznávám, že školní osnovy čas od času revizi zaslouží. Češtinář by určitě ocenil, kdyby místo Ruchovců a Lumírovců mohl věnovat čas důkladnějšímu rozboru stěžejních literárních děl, moderně smýšlející učitel dějepisu bude bezesporu raději řešit dějiny 20.století než tlouct do dětí nicneřešící výnosy bezejmenných českých knížat 10. a 11. století. Ovšem myslet si, že proškrtáním osnov zabijeme hlavní žábu na prameni schopností a dovedností našich dětí, je velmi ošidné.
České děti nemají horší výsledky proto, že by čelily přefouknutým osnovám. České děti se s dobou mění a bohužel nikoli k lepšímu.
České dítě ztrácí respekt k učitelům. Výchovné problémy jsou na školách čím dál častější a berou učitelům spoustu času a energie. Ano, toho času a energie, které by mohli věnovat kýženému opakování a procvičování. Situace je v tomto směru o to závažnější, čím hlubší je inkluze obtížně vzdělavatelných a vychovávatelných dětí v běžných třídách. A o to závažnější, čím horší mají učitelé postavení ve společnosti a méně nástrojů k řešení problémových situací.
České dítě ztrácí motivaci ke vzdělávání. S bohatnoucí společností přibývá dětí, které mají všechno zadarmo, doma se od nich nic nevyžaduje, a když přijdou problémy ve škole, nacházejí u rodičů často až nepochopitelné zastání.
České dítě ztrácí soustředěnost a trpělivost. Závislost na moderních digitálních technologií vede u dětí ke zkratkovitému a netrpělivému jednání. Zvykly si, že jedním kliknutím se dá uploadovat status, přidat do života přítele i zabít protivníka v počítačové hře. Následkem toho pak projevují vyloženou nechuť k práci, která vyžaduje čas a je náročnější na přemýšlení a soustředění. Větu "Na to kašlu, to je moc dlouhý!" doprovázenou zděšeným výrazem při pohledu na slovní úlohu o třech řádcích od dnešních dětí slyším zcela pravidelně.
Abychom ale nebyli nespravedliví, dodejme, že české děti mají horší výsledky i kvůli učitelům. Jak zkvalitnit i jejich práci?
O platech se už namluvilo dost, takže jen krátce. Jednoduchá úvaha říká, že pokud chcete mít ve školství přetlak dobrých učitelů a postupně vystrnadit ty mizerné, musíte dostat maturanty s potenciálem do lavic pedagogických fakult. A to jinak než finanční motivací lze jen těžko.
Vrcholné orgány školství by také měly výrazně zapracovat na zlepšení pracovních podmínek učitelů. Ministryně Valachová se například kdysi opakovaně zaklínala mantrou omezení školské byrokracie. Skutek nicméně utek. S inkluzí je stav ještě horší, a pokud si MŠMT ve své bohulibé snaze zrevidovat vzdělávací programy usmyslí hodit celý proces podobně jako minule na hrb učitelům, bude ještě hůř.
Krátce řečeno, popsané problémy školství jsou podle mého názoru daleko palčivější než předimenzovanost osnov. Vedení resortu je ale nevidí, nebo možná nechce vidět. Proto teď proběhne revize osnov. Až se ale za pár let zjistí, že vzdělanostní úroveň našich dětí nejenže nevzrostla, ale dále klesá, jsem velmi zvědav, jestli se pak konečně někdo z povolaných chytí za nos nebo jestli vymyslí nějaký nový, ovšem opět ryze zástupný důvod.
