Znáte ten pocit, když máte špatný den a potřebujete si ho nutně nečím vylepšit? Minulý týden se nesl ve znamení stresu a operace trojitého bajpásu byla pouze otázkou času...
Vše vygradovalo v pátek, nejenom z důvodů voleb, ale zejména, že vše co se nestihlo během týdne, se přihlásilo o své slovo znovu v pátek.
Rozhodl jsem se proto, že si den, alespoň částečně, vykompenzuju dobrým obědem. Razím filosofii, že když stojí den za zlámanou grešli, měl by být alespoň oběd famózní. Odešel jsem tedy z kanceláře pln očekávání, kam mě můj nos zavede. Můj nos je již protřelý restaurační záletník, a tak vybral zkušeně výbornou restauraci, kde ten den podávali sladké borůvkové knedlíky.
Časová tíseň však nedovolila vychutnání si pokrmu v klidu v prostředí pěkného interiéru a sympatické servírky, odebral jsem se tedy zpět s krabičkou na své pracovní místo.
Ihned při návratu do kanceláře začaly opět zvonit telefony a úroveň stresu dosahovala bodu 12 na 10 stupňové škále.
Uklidnil jsem se, posadil se, otevřel krabičku a začal se oblizovat. Oči mi svítily radostí, nabral jsme si mohutné sousto a...zjistil, že knedlíky jsou slané! Tak už ale do prdele! Pane rozhodčí, rovinu....
Ukázalo se, že místo tvarohu byl na jejich vrchu nastrouhaný balkán...Draly se mi slzy do očí.
nezbývalo než si odpočinout jinak... Odebral jsem se zrelaxovat do sauny... Vše bylo skvělé, až do chvíle, než jsem vyšel z ledové sprchy...Tam mi byl zcizen ručník a korunou všeho bylo zvolení obskurní strany SPD do našeho zákonodárného shromáždění v sobotu.
Neeeee!
