Těsně před půlnocí dosedá letadlo na ranveji v Tajpeji. Do Evropy letíme až za 25 hodin. Co nás čeká v Tajpeji?
Těsně před půlnocí dosedá letadlo na ranveji v Tajpeji. Beru bágl, kterej je narvanej válečnou kořistí z Palau v podobě obřích mušli, rytiny a spousty drobných kravin k prasknutí. Kupujeme lístky na autobus a řidiči oznamujeme, že budeme vystupovat u Hiltonu. Souhlasně přikyvuje hlavou a směřuje nás do autobusu.
Cesta z letiště do centra trvá asi 40 minut. Ve chvíli, kdy míjíme Hilton a pokračujeme dál, jdu za řidičem, že vystupujeme. Ten se na mě jen otočí, usmívá se a rukou kroutí, že nerozumí. Vy banání! Vystupujeme teda na konečný. Jsem roztrpčen. Nicméně zachovávám chladnou hlavu a sedáme na metro, které naštěstí jezdí.
Jsme ve stejném hotelu jako na cestě sem, tak aspoň víme kudy kam. Jakmile dostaneme klíče od pokoje, padám do postele a okamžitě spím. Do syta. Nikam nespěcháme. Večer letíme zase až po půlnoci.
Po opuštění hotelu si jdeme dát snídani do typického taiwanského bistra, které funguje jako průtokový ohřívač, neboli taka away. My si nicméně sedáme a v klidu snídáme.
V krátkosti k Tajpeji. Tajpej je hlavní město Čínské Republiky, která vznikla již na počátku 20stol., ale je lépe známá až jako bezpečný přístav Čankajška, který sem utekl v roce 1949. Je to neuvěřitělně živé město, kde se těžce poznává, zde je noc či den, jak je tu lidí kupy.
My hledáme, ale spíš relax a směřujeme do čajového obchodu. Na čaje! Taiwan je vyhlašený kvalitními čaji, a jelikož na nich poslední dobu ulítám, tak se těšík jako malej Jarda.
Čajový obchod je ráj. Člověk se jen musí zorientovat v cenovkách. Ty jsou všechny za 600 gramů. Ochutnáváme spoustu druhů, všechny druhy mají několik podruhů. Je to celá věda. Roli hraje nadmořská výška, doba sklizně, jaké lístky, atd. Nakupujeme si slušnou zásobu čajů i porcelánu.
Dokonce se bavíme s majitelem, kterému je něco přes 80., ale je velmi bystrý a je s ním zajímavý pokec. Přišli na Tajwan i s rodinou po pádu Čankajška na pevninské Číně a jdou zde již pátou generací.
Nákup dáváme na hotel a směřujeme k 101. Bývalé nejvyšší budově světa. A zejména ke Sloní hoře odkud se dá vše krásně vyfotit. Bohužel počasí nám moc nepřeje. Je nízká oblačnost, prší a je vidět prd!
Nás to ale neodrazuje! Krásně jsme si vyšlápli kopec nahoru, děláme pár fotek, a jelikož je z dálky vidět, že přijde pěkná průtrž, tak spěcháme zpět. Je to kouzelná cesta, mezi nekonečnou zelenou bambusu, dalších krásných keříků a stromů šlapeme po pečlivě seskládaných kamenech ve schody dolů.
Jdeme do 101čky. Nahoru nejedeme, není nic vidět přes mraky. Za to je to jedno ohromné nakupní centrum se čtyřmi ohromnými patry. Je strukturováno tak, že nahoře jsou nejluxusnější obchody a dole obchodu určené pro pleb, kam směřuju já. A co víc, je tu lidí jako s….k, tak ho jen letmo prolítneme a jdeme někam na jídlo.
Den se pomalu chýlí ke konci, tak jedeme pro bágly na hotel a s pomalou jistotou se můj další výlet blíží ke konci.
Brzy výlety z dalších zajímavých míst!
