6:00 nás budí nepříjemný zvuk budíku. Dneska máme před sebou ambiciózní plán, který si vyžaduje brzký start. 20 km, až pod Hoverlu do tábora. Převýšení lehce pod 2000m, aspoň je to rozložené!
S panem domácím jsme se dohodli, že nám připraví sváču s sebou. Vejce na tvrdo a promazaný chleba. To přijde vhod po cestě.
Opouštíme Kvasy, překračujeme řeku – Černou Tisu, přes most zrezivělý, že trojská lávka by se za to stydět nemusela, pod námi je šílená díra s pohledem na hladinu. Řeka je čistá a je vidět až na dno. Je to s podivem vzhledem k tomu, jaký cit pro zpracování odpadů zde mají.
Na koukání dolů není moc čas, jelikož v dálce houká vlak a neradi bychom se potkali s vlakem na tomto mostě. Každý náš krok po panelech, které tu jsou vrže a sem tam nějaký chybí.
Z mostu jsme pryč akorát, v zatáčce se objevuje lokomotiva a my máme pěkný šotoušský zážitek.
Míjíme minerální prameny ze včera a míříme vzhůru do kopce. Po cestě potkáváme další cestovatele, kteří spali ve stanech kousek od cesty. Charakter cesty je jako vždy při nástupu – šílená kudla nahoru.
S chybou začátečníka jsem začal tento výstup a jelikož mi ráno bylo chladno, měl jsem dlouhý rukáv. Po pár minutách stoupání ho musím sundat, kdy do nás pere sluníčko a výstup zahřívá. Je brzo kolem 7 a místní tu již sečou kosami louku.
Dle mapy jsme již blízko bývalých hranic prvorepublikového Československa, tak hledáme zbytky vojenských objektů či něčeho, co jej bude připomínat. Mnoho to tu zatím není, buď to vzal čas nebo rozebrali místní.
Po první hodince stoupání se dostáváme na vrstevnici, po které chvíli jdeme. Sluníčko vylezlo rychle a už pěkně hřeje. V rámci se lesa se začínají objevovat zvuky, které sem nepatří. Bučí zde krávy. V rámci paprsků, které se prodírají korunami stromů a hlubokého lesa tato kombinace působí kouzelně.
Krávy obecně jsou pro mě úžasný zvířata. Úžasně blbý, ale to vše kompenzují hlubokýma očima s dlouhýma řasama a upřímným, klidným pohledem.
Je to jako lákadlo se zde chvíli u nich zdržet a čumět na ně…Blížíme se k mýtině a máme již hlad, před námi je pramen a u něj turistické odpočívadlo, které využíváme.
Drama u pramene
Sedíme, ani ne 5 minut, co jsme shodily krosny a z protějšího konce mýtiny se začínají trousit krávy s mocným bučení. Je to pěkné procesí, tak je pozorujeme, koukneme na mapu a zase na krávy. Když akorát včas zvedáme hlavy ve chvíli, kdy jedna taková kravička si to valí rovnou k nám a chybí jí vemínko. Rychle kluky varuji, ať jdou k nám na stranu za stůl odpočívadla.
Býk, který nás přišel pozdravit, nevypadá vůbec idylicky, jako předchozí kolegyně. Nahlas funí, rýpe kopyty do země a mocně bučí. Není to žádná legrace, kráva je to mohutná určitě přes 5 meráků a s blbou náladou.
Chvíli na nás kouká a nakonec si to vydá za námi. Přirozeně na něho nečekáme s otevřenou náručí a točíme se s ním kolem stolu. Krosny v lepším případě podupané, v horší i posr.né (Mirkův případ). Lidé, co chodí okolo po cestě jsou kolegiální a krásně se nám smějí, ale nikdo z nich nám nepomůže. Hrajeme tedy s býkem takto na schovku, až jeden po druhém pomalu od odpočívadla i s krosnou odcházíme. Jeden odejde a zbytek se dále s býkem honí. Černého Petra jsem si vybral já a Mirek. Naštěstí vše dopadlo v pořádku a můžeme si na druhém konci mýtiny vychutnat vytouženou svačinu.
Po překonání příjemného lesního úseku se opět ocitáme na otevřených prostranstvích a stoupáme výše a výše. Objevil se před námi záludné rozcestí. První varianta vede pře serpentiny vzhůru. Příjemnější, zato delší trasa. Druhá vede po bahnitém terénu kolmo vzhůru. Trasa šílená, zato kratší.
Nemusím dlouho popisovat, kterou jsme šli. Byl to mazec, nahoře nám byla další pauza zaslouženou odměnou s přestávkou na oběd. Teď půjdeme víceméně po vrstevnici. Nepůjdeme přes Petros (2020mnm), ale obejdeme ho do tábora pod Hoverlu.
Čas máme dobrý, dokonce i počasí nám nahrává, kdy se lehce zatáhlo a nepere již tak silně na nás. Po cestě potkáváme opět divoké koně, kteří se zde pasou a užívají si volnosti. Cesta je již relativně frekventovaná na místní poměry, přestože většina lidí jde na Hoverlu přes Petros. Na druhou stranu, nepředstavujte si Václavak na Sněžku. Jedná se o 20/30 lidí.
Než s cesta stočí opět doprava pod Petros, na hřebenu je krásný výhled do údolí pod Hoverlou a zde je turistická bouda pro turisty v případě nepříznivého počasí. Ta je teď okupována sběrači borůvek, kteří zde mají základnu.
Nezdržujeme se a jdeme dál. Obloha se začíná pomalu zatahovat, hřmí a nakonec i lije. Ze začátku je to jemný deštík, po chvilce tu už tak romantické není. Naštěstí je tu skalní převis, pod který se schováváme. V domnění, že se bude jednat o chvilku ve velmi nekomfortních polohách. Bohužel, jak tomu již bývá prší hodinu a pořád nic. Mezitím z převisu začaly téct prameny vody a nám přímo za krky. Po hodině a pár minutách nakonec opravdu pršet přestává, nicméně se značně ochladilo. Reagujeme na to prostě. Vytáhli jsme vařič a děláme si všichni horkou kávu.
Cesta ačkoli není dlouhá, se zdá být nekonečná. Záhyby cesty s našimi očekáváními, že již za touto zatáčkou bude kýžená odbočka se neustále nenaplňuje. Až konečně. Proti nám se teď nevynořují krávy, ale tisícihlavé stádo ovcí. Místní bača, co nás potkal se ihned ptá, jestli nemáme pivko. Nemáme…Kdo by se s tím táhnul…
Už nejsme daleko od tábora, kam míříme. Cedule to prozrazují, stejně tak jako ohromné vyjeté koleje. Po jeho dobytí nás ihned odchytávají strážní, že za nocleh se platí. Spíme ve stanech, tak platíme 20 hřiven. To není nic. Na co nás však nalákali je studené pivo. Mají jen plech, ale mají. Tak super. Bohužel se ukazuje po zakoupení, že to není zas tak studené, jelikož je to pivo uskladněno u nich pod postelí. Ale co, buďme za to rádi.
Děláme si večeři z pytlíku a vyhlížíme již zítřek, kdy dobudeme Hoverlu a půjdeme po našich bývalých hranicích s Polskem.
Další díl z našeho putování po Ukrajině, již příští čtvrtek!
