Poušť - Wádi Rum
Venku na mě čeká nádhera hodná bohů. Na nebi ani mráček, jen modrá a pod tou modrou krásou, se opalují zrnka písku a skály, které doposud odolávají zubu času.
To co včera vidět nebylo, se dnes odhaluje v plné kráse. Náš kemp je schován pod velkým převisem pískovce, jehož barvy přecházejí v nejrůznější odstíny okrové.
Vítá nás Salman a nabízí nám snídani. Jíme v hlavním stanu, což je takový dlouhý stan cca 20m, uprostřed jsou kamínka s topným olejem a okolo nich se sedí na poduškách. Snídaně je tradiční pro region, humus, fazole a čaj. Ten čaj mi moc chutná, jen nemůžu pořád rozluštit co je v něm za příchutě.
Dnes máme v plánu projížďku skrze skalní město, měla by být cca kolem 5 hodin. Co to vlastně Wádí Rum je. Já bych to popsal jako skalní město v poušti, představte si Adršpach, odstraňte vodu a stromy, zvětšete 100x umístěte do pouště a máte Wádí Rum. Dle wikipedie je zde poněkud vzletnější formulace, ale na tu klasicky kašlu.
Po snídani jsme se naskládali na džíp, někteří z nás (já) pod tíhou optimistických očekávání, které jim ranní slunce přineslo, zvažovali nebrat si teplé oblečení. Nakonec si jej však vzali, což se ukázalo, jako velmi prozřetelné rozhodnutí neb na korbě je svinská zima. Oblékl jsem vše, co jsem měl k dispozici a přesto jsem se obával, že 5 hodinový výjezd bude příliš. V hlubokých roklích, kam slunce nesvítí, také žádné teplo není. Avšak postupem času se situace zlepšuje a já se konečně můžu soustředit na okolní vjemy.
Úzké kaňony se střídají s širokými planinami, všude kolem písek, ale duny tu moc nejsou. Jen sem a tam, a když už jsou, tak stojí za to. Jsou tu dokonce i duny rudé, pravděpodobně, že obsahují větší množství železné rudy a pak je rez zbarví do červena.
Kolem si to korzují beduíni s jejich pestře vystrojenými velbloudy, živě si představuji, jak si to tu štrádovaly karavany sem a tam. Jistá romantika v tom je!
Náš průvodce Husejn Mohamed zastavuje a dělá nám horký čaj, který přichází velmi vhod. Kousek odtud je skála, tak mě nenapadá nic jiného než na ní vylézt. Výsledek stojí za to. Mezitím na mě Eva volá, že jsem blázen a že čaj je už hotový, tak lezu zkroušeně dolů.
Alex, má dnes narozeniny, tak neustále otravuje, že chce řídit. Tak dlouho hučí do řidiče, až ten se neudrží a pustí ho k tomu. Pod Alexovou taktovkou na korbě lítáme jako nudle v bandě, ale je to docela vzrušující.
Přijeli jsme až pod ohromnou kolmou stěnu, kde prý v dávných dobách stavěly karavany. Jsou tu nástěnné malby staré přes dva tisíce let. Pokud by se něco podobného našlo v Evropě, bylo by to hned za sklem. Tady je to tak, jak to bylo kdysi.
Hned naproti je ohromná duna písku lepící se ke skále. Sundáváme boty a lezeme nahoru. Není to žádnej med. Písek se sype pod nohama, kopec je velmi strmý, ale ten výhled. Užívám si ten výhled, to ticho, a že tu nikdo není a čekám na holky.
Ty jsou za chvilku tady, tak si navzájem děláme fotografy, sedíme, koukáme kolem a rozjímáme. Sluníčko už pěkně hřeje, tak si opalujeme tváře a sbíháme dolu, aby na nás Alex s Michaelou dlouho nečekali.
JOD 2 |
Náš výlet mezi skalami se pomalu chýlí ke konci. U Salmana si dáváme pozdní oběd a pak vyrážíme ještě na návštěvu domů k našemu panu řidiči. Má 9 dětí. Potkáváme, ale jen ty nejmladší. Je zajímavý, že si všichni staví kolem domu vysoké zdi a za těmi zdmi mají svoje království. Čisté, bezpečné a přátelské. Nicméně za zdí, tak tam začíná teprve to pravé. Bordel, kam se člověk podívá, ne že by lidi nebyli pořád přátelští, ale ten bordel… Je to přeci jen pro našince poněkud zvláštní. Popelnice tu sice mají, ale asi si nezískaly zatím popularitu.
Blíží se večer a dnes mají dorazit další hosté. Včera jsme byli totiž v kempu jen my. Dáváme si horký čaj a vyrážíme sledovat západ slunce. Ta velká žlutá koule se pomalu sune za hřbet skal a do nás se dává zima. Spěcháme zase zpět do kempu, kde je teplý čaj a hlavně by se měl podávat žvanec.
Jídlo se tu dnes připravuje v jámě, kam se na takové konstrukci nechá dělat maso a zelenina. To celé se zahrne pískem a vevnitř se to dusí. Je to jejich tradiční postup. Jak se to jmenuje bohužel nevím, ale je to výborné. Sedíme, popíjíme čaj, někteří z nás potají i ohnivou vodu ve snaze se zahřát. U noh nám tu hoří oheň, ke kterému se tulím blíž a blíž.
Přišli k nám naši hostitelé a něco začínají zpívat, tak se k nim přidávám a zpívám s nimi. Moji pozornost najednou upoutala noční obloha. Těch hvězd. Bože..
Musím říct, že jsem zatím nikdy a nikde, nevidět tolik hvězd, jako tady v poušti. A mléčná dráha, která je tu tak jasná, jako by ji někdo štětcem vymaloval na stropě. Tohle mě nabíjí. Stojím si tu pod nebem s hlavou zalomenou a vzpomínám na ty karavany, které tudy dříve chodily.
S mléčnou drahou, jasným souhvězdím Orion, Kasiopeou a dalšími nad hlavou jdu spát. Zítra nás čeká legendární Petra!
Další díl příští týden!
Petr Janák
Ne nemocné dítě
Už jste měli doma nemocné dítě? Museli jste s ním trávit nekonečné hodiny plné Vašeho utrpení, protože dětský pláč Vás již nechává stoicky klidnými? Pak jistě víte o čem mluví skupina rodičů, do které patřím.
Petr Janák
Nádech UNESCO ve Lvově
S ohledem na využití včerejšího večera v rozumné míře nás naše hlavy dnes nezdraví ukrajinskou opicí, ale přízemním střízlivým nebolehlavem. Díky tomu můžeme vyslat údernou jednotku pro svačinu do blízkého pekařství.
Petr Janák
Lvov – hlavní město Haliče
Noční přesun z Rachova do Lvova, byl zážitkem nevšedním. Jak říká Jirka, jedná se o zážitek spartánský i mezi šotouši (železničními nadšenci) – jelo se totiž vlakem zdejší třetí třídy alias prasečákem.
Petr Janák
Po hranicích Československa
Dnes nás čeká výstup na Hoverlu, nejvyšší horu Ukrajiny. Jsme na jejím úpatí v táboře uprostřed sedla mezi Hoverlou a Petrosem. Je chladno a zatím to vypadá na pěkný den.
Petr Janák
S býkem v kolotoči
6:00 nás budí nepříjemný zvuk budíku. Dneska máme před sebou ambiciózní plán, který si vyžaduje brzký start. 20 km, až pod Hoverlu do tábora. Převýšení lehce pod 2000m, aspoň je to rozložené!
Další články autora |
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony
Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Blesk zranil děti a dospělé v libereckém zámeckém parku, některé oživovali
Celkem osmnáct lidí včetně dětí zranil blesk, který v libereckých Vratislavicích uhodil do stromu....
Nejpracovitější na světě? Číňané slaví nepřeberné množství svátků a umí to rozbalit
Premium Od spolupracovnice MF DNES v Číně O Číňanech si řada lidí myslí, že jsou suchaři. Opak je ale pravda. Umějí za to pořádně vzít a...
Bůh matka a strašení peklem. Redaktorky podstoupily křest v korejské sektě
Premium Chcete se dozvědět něco o Bůh Matka? ptají se Korejci s tabletem kolemjdoucích na pražské ulici....
Je lepší být připraven na černý scénář. Lotyši opevňují hranici s Ruskem
Na místech, kde dřív ráz krajiny nerušily ani stanice pohraničníků, nyní vzniká hluboký příkop....
Rozdáváme mléčnou výživu ZDARMA
Už jste slyšeli o nové pokračovací mléčné výživě BEBA SUPREMEpro 2 určené dětem od ukončeného 6. měsíce? Nyní můžete tuto nejdokonalejší recepturu...
- Počet článků 55
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 446x