Na skok za kozorožci

Na našem výletu skrze Kyrgyzstán máme dnes v plánu cestu zpět do Biškeku, odkud jedeme dál do regionu a národního parku Ala Arča. Tam nás čeká trek na chatu Raceka, která bude výchozím bodem pro naši cestu na Pik Učitel.

Odjezd z Cholpon Aty

Kupujeme nějaké jídlo a snažím se na hlavní ulici chytit mašrutku do Biškeku, ale moc to nejde. Samozřejmě jsme se dostali brzy do hledáčku místních taxikářů. Ty nám vysvětlují, že takhle nic nechytíme, ale že nás do Biškeku rádi hodí. To nemá cenu, je to cesta asi na 4 hodiny a mačkat se v jednou taxiku s krosnami, je blbost.

Nakonec nás taxikáři odvezou na nádraží, kde jsou mašrutky připravené. Přijeli jsme akorát včas. Je tu jeden transit, kterému chybí 6 lidí. Akorát pro nás! Nasedáme, a jelikož není místo už vzadu, sedíme jako páni s Ámosem vepředu.

Biškek

Biškek, proti ostatním provinčním městům, působí velkolepě. Je to mraveniště. Obzvláště na zdejším autobusovém nádraží. Jen co vystoupíme už je kolem nás chumel lidí a nabízí nám odvoz taxikem do Ala Arči. Je to docela pecka v porovnání s předchozími cenami. Chce za to 3000 somů (1000 korun). Chodíme s Ámosem po nádraží a každý hledáme mašrutku, ale nic tu není.

Dokonce mi jeden místňák potvrzuje, že do Ala Arči mašrutky nejezdí. Bereme tedy tágo. Ala Arča je asi půl hodiny cesty z centra Biškeku. Je to super, pro místňáky na vejlety. Já bych byl šťastnej jako blecha mít za barákem takový kopce! 

Ala Arča 

Krajina kolem Biškeku je vyprahlá a působí nevábným dojmem, ale jakmile vyjedeme trochu výš krajina přechází v příjemnou zelenou, jak se blížíme k horám, které jsou bohaté na srážky.

Cesta je jako tankodrom a s opravou cest se moc nepárají. U nás se  přízemně opraví jeden pruh, pak druhý, aby auta měla v mezidobí, kde jezdit. Tady na to jdou netradičně z gruntu. Udělají rovnou oba. To, že jim v průběhu oprav jezdí auta stavbou, jim nevadí. 

Auto nás vyhazuje před závorou u jakéhosi hotelu, kde je wifi, tam si dáváme zasloužené občerstvení v podobě perlivých nápojů a pokračujeme směrem na Raceku.

Je to cesta dlouhá 6 km, ale s převýšením 1100m!!! Místní říkají, že zhruba na 4 hodiny, ale je už pozdě a nám je jasné, že dnes nemá smysl jít až na Raceku, tak v půlce na hřebení, kde je aspoň trochu rovina rozbíjíme tábor. Je krásný západ slunce, který nám k tomu svítí.

Nikde ani živáčka a my si užíváme tu samotu, to intimní spojení s přírodou a děláme večeři na hořáku od bomby. Cítíme se jako páni. Dneska nám počasí přálo. Snad bude i zítra. 

KG 9

Další díl příští týden, opět ve čtvrtek!