Mezi kontinenty
Je to nezvyklý pocit probudit se střízlivý, ale jsem za to upřímně rád. Dávám si po ránu horkou sprchu, balím a odcházím si dát snídani. Míchaná vajíčka a káva přijdou vhod, cesta bude dlouhá a odkládám si ručník na topení, aby trochu vyschnul, než se vydám na letiště. Beru krosnu a jdu na Amsterdam Centraal, odtud jede přímý vlak na letiště. Na informacích se ptám, kde si můžu koupit lístek na letiště. Pán mě trochu opaří větou, že na trase je požár a v současné době na letiště nic nejezdí. Když se ptám, kdy něco pojede zvedlá ramena jsou mi odpovědí, že neví. No radosti každý den, co vám mám vyprávět. A vzpomínám, že ručník zůstal na hostelu…
Do odletu mi chybí 3 hodiny, není tedy moc prostoru pro improvizaci, tak si beru vlak na zastávku Amsterdam Sloterdijk a tam snad pojede autobus, alespoň místňáci to říkají.
Na mou duši, je to pravda. Jen autobus co jede, tak mu to trvá hodinu a půl. Začínám být lehce nervní. Počítám každou minutu, čas letí jako splašený a stejně tak, moje tepovka se posouvá na hranici maxima. Na letišti mi přijde strašný chaos. Vůbec navím kam mám jít. Nevylučuji, že je to moji vinou, ale cítím se zde zcela ztracen. Chodím v kruhu. Naštěstí se ptám, nějaké letušky a ta mi radí správně a mně se daří najít správný terminál. Na přepážce se potkávám s Jirkou a na check inu. Dávám jim krosnu a paní mi s úsměvem říká, že mám špatně rezervovanou letenku, takže platím přátelských 50 Euro. Normální kecalové, jen se ze mě snaží dostat peníze. Ale nejsem v dobré vyjednávací pozici, cosi procedím mezi zuby a teším se až pojede do Prahy. Však oni ji tu oškubou na Staromáku taky a spravedlnosti bude učiněno za dost.
Čas se nebezpečně krátí, a tak s Jirkou spěcháme na gate. Jsme zřejmě poslední cestující, jelikož nás volají i v rozhlase, naštěstí na nás čekají letušky a ukazují nám místa v letadle. Hurá. Letíme do Bagnkoku.
Byl to klidný let, ale být jedenáct hodin na prdeli není žádná legrace. Jsem rád, že se můžeme protáhnout. Dneska ještě letíme na Taiwan, to je další zhruba 4hodinový let. Jdeme na jisto do salónku na jídlo, internet a trochu klidu. V salónku sníme, co se dá, jsem přece Češi! Přesunujeme se pomalu k letadlu, chodíme po obchodech, ale já toho mám plný brejle a chci si jít co nejdřív sednout do letadla. Letadlo má zpoždění..Hm, prima. Chce se mi strašně spát, ale snažím se neusnout a být ve střehu. Pokud usnu, nebude to na deset minut. Naštěstí letadlo brzo přistavili.
Hurá jsem v Tajpeji! Na letišti čekám na baťohy a jedeme do centra. Cesty z letiště jsou ohromné. Osmiproudé cesty, které jsou přeplněny auty. Po hodině cesty, jsme v centru. Autobus nám zastavuje kousek od hotelu. I tak máme velké problémy ho najít. Je ve čtvrtém patře v klasické zástavbě. Je to docela oříšek, ale nakonec jsme úspěšní. Shazujeme bágly na hotelu a jdeme si dát něco k jídlu, máme už šílený hlad. Hledáme nějakou místní malou restauraci. Není to ani tak těžké, a tak po 5 minutách zapadáme do jedné, co splňuje naše estetická kritéria. Dělají tu taiwanskou verzi polévky Pho. Není nic lepšího než jít spát s plným žaludkem.
O slovo se hlásí jet leg. Nespali jsme totiž celý let z Evropy ani z Bangkoku sem. Skoro 24 hodin na nohách je moc… Zítra letíme již na vytoužené Palau!
Další díl příští týden!
Koukněte na moje další články níže :)
Petr Janák
Ne nemocné dítě
Už jste měli doma nemocné dítě? Museli jste s ním trávit nekonečné hodiny plné Vašeho utrpení, protože dětský pláč Vás již nechává stoicky klidnými? Pak jistě víte o čem mluví skupina rodičů, do které patřím.
Petr Janák
Nádech UNESCO ve Lvově
S ohledem na využití včerejšího večera v rozumné míře nás naše hlavy dnes nezdraví ukrajinskou opicí, ale přízemním střízlivým nebolehlavem. Díky tomu můžeme vyslat údernou jednotku pro svačinu do blízkého pekařství.
Petr Janák
Lvov – hlavní město Haliče
Noční přesun z Rachova do Lvova, byl zážitkem nevšedním. Jak říká Jirka, jedná se o zážitek spartánský i mezi šotouši (železničními nadšenci) – jelo se totiž vlakem zdejší třetí třídy alias prasečákem.
Petr Janák
Po hranicích Československa
Dnes nás čeká výstup na Hoverlu, nejvyšší horu Ukrajiny. Jsme na jejím úpatí v táboře uprostřed sedla mezi Hoverlou a Petrosem. Je chladno a zatím to vypadá na pěkný den.
Petr Janák
S býkem v kolotoči
6:00 nás budí nepříjemný zvuk budíku. Dneska máme před sebou ambiciózní plán, který si vyžaduje brzký start. 20 km, až pod Hoverlu do tábora. Převýšení lehce pod 2000m, aspoň je to rozložené!
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko jdou bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Místo Česka Rwanda? Nejasný osud ilegálních migrantů do Evropské unie
Migračním paktem jsme udělali důležitý krok k řešení ilegální migrace, ale je potřeba pokračovat....
„Žiju jen z humanitární pomoci.“ Válka vehnala do bídy miliony Ukrajinců
Premium Kdo se měl před válkou špatně, ten se po dvou letech jejího trvání má ještě hůř. Důsledkem...
Pravda o Vrběticích. Ruští agenti nebyli jen dva a proč mrtví Češi neměli šanci
Premium Co předcházelo a co následovalo po výbuchu muničního skladu ve Vrběticích v roce 2014? Kolik...
Přes Česko jdou bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
- Počet článků 55
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 446x