Po včerejším vystoupení nás zdejší úplně nemilují, ale není se proč divit. Vstáváme tedy s ostudou, ale moc nás to netrápí. Jdeme směrem k poště poslat potřebné dopisy.
Aziz a Petroglyfy
Je opět krásný den a sluníčko pere až moc. Dle informací z průvodce jsou tu i nějaké památky. Petroglyfy. V krámku si kupujeme nějaké jídlo k snídani, sedáme si v parku a po chvilce nás odchytává malý, asi 10 letý kluk, jestli nechceme vidět sochy z písku.
Jasně, proč ne. Sochy nic moc, jsou utlučené spíš z hlíny než z písku, ale neva, to co je famózní, je že Aziz nám ke každé asi z 20 soch dokáže říct, proč je významná. Je to borec. Má lepší angličtinu, než mnozí z nás...
Loučíme se a na ulici chytáme taxík, jedeme na petroglyfy, na cestu pěšky a v těchto teplotách je to daleko.
Už samotná cesta je zajímavá. Po chvíli se odbočuje z hlavní silnice a pak se jede po ranveji. Je tu stará sovětská přistávací dráha, po které se honí žigulici. Taxik nás vyhodil na konci ranveje, jelikož dál přes velké kameny neprojede. Je tu výheň jako blázen. Bude něco kolem 38-40°C. Na druhou stranu je to ve finále docela příjemná změna mezi 2-5 stupňi po ránu v horách.
U petroglyfů je historicky pokus o nějaký plot, ale je na něm vidět, že jeho většinu už někdo ukradl. Jsou tu docela zajímavé obrazce, hlavně postavy zvířat vyryté do kamene více než před 4000 lety!
Když jsem se tuhle informaci dozvěděl poprvé. Vyrazila mi dech. Nicméně nečekejte tu zázemí jako v Louvre. Je tu jedná epesní kasír bouda, kde se vybírá vstupně 20 somů (asi 7 korun). Rychle to tu procházíme a jdeme zpět. Není tu moc co k vidění.
Luník 9
Co upoutalo moji pozornost už při cestě sem, byly paneláky. Spousta paneláku, ale ne ledajakých. Vypadají jako Chánov či Luník 9. Vypadají tak, jak si je každý majitel bytu udělal. Tady jsou okna malá a dřevěná, tady zase velká a plastová. Zkrátka bordel, žádná štábní kultura. Evidentně na SVJ si tu moc nehrajou. Jsme zvědaví jako malí kluci a tak prolézáme co se dá. Je tu pár domů, které nebyly vůbec dostavěny, takže je tu část sídliště jako město duchů.
Je odtud docela pěkný pohled na jezero a na ranvej, po které se honí taxiky tam a zpět.
Je šílený vedro a my se chceme už konečně opláchnout ve vodě, tak míříme po ranveji k silnici, kde nás nabírá taxík a veze nás na místní promenádu, kde si dáváme něco k pití a oběd.
Kluci objednávají nejdříve něco k pití, já si dávám jejich čaj, ale zase jsem s pozorností jinde. Je tu malý stánek, kde prodávají sypané čaje s bylinkama z hor. Pán naštěstí mluví anglicky, tak se nemusím trápit se svojí šílenou neruštinou. Kupuju jich hned několik a z tohoto úlovku mám obzvláště radost! Vypili jsme naše nápoje a já jsem už netrpělivý na zdejší „moře“. Balíme svých pár švestek a jdeme na pláž.
Ozdravovna
Vypadá to tu jako v ozdravovně ze šedesátých let. Staré vybavení, ale vše úhledně natřené, aby to aspoň trochu vypadalo. Pláž je to obří, písek je čistý, ale hlavně…Ty hory na obzoru.
Rozbíhám se do vody, je krásně teplá, ale…Jsem už 30 metrů ve vodě a pořád po kolena… Je to tu jako u Balatonu. Pak se nám tedy konečně podaří a čachtáme se jako děti ve vodě a čumíme na obzor se sněhovou čepicí. Páráda.
Přepadl nás mezitím hlad, tak zase se vracíme na stejné místo, kde jsme si byly dopoledne dát něco k pití. Slečna sděluje, že mají eblekdke a pak mají taky ishdkdl. U druhého, pro nás nic neříkajícího jídlo, postřehla, že koukáme jak pitomci, tak dodalo „eto s mesom“. Takže 6x. Bylo to něco na způsob nudlí s masem. Žádná hitpoška, ale hlad nemáme.
Kolem hospody jde nějaký týpek a v ruce má ptáka. Tedy, má orla na rukavici. Je to pořádnej pták. Nemeškám a za 30 korun se s ním můžu vyfotit. Buru si pro jistotu brejle, kdyby mě chtěl vyklobat oči. Ten zobák je opravdu velkej.
Vracíme se zpět k vodě a tam poprosíme slečny s balonem, zda by nám ho nepůjčily. Pujčily! Jdeme hrát volejbal do vody. Je to stašná legrace. Vzbudili jsme takové haló, že se k nám přidávají místní děti a dokonce jeden chlapík, který má sice pro hru ohromný zápal, ale jinak je úplně marnej. Jen koukat se na něj, jak se pokouší bagrem odehrát míč, který mu mezi rukama propadne a nafackuje mu, je jedním slovem dokonalý.
Mají tu zajímavý způsob občerstvení. Přesto, že to je muslimská země, je tolerantní a alkohol se tu normálně pije. Jen na pláži tady mají výborné mojito, bez alkoholu. Jen sprite.
Pizza
Sluníčko opaluje rychle. Má sílu. Dneska už nic nenecháváme náhodě a zpět jdeme do našeho vyhlášeného hostelu druhou stranou. Václav na nás naléhá, že musíme mít pizzu a pokud ne, tak náš výlet stojí za prd. Samozřejmě tohle jídlo tu úplně nefrčí, ale Václav vyhrožuje, že bude uražený, tak nezbývá, než podlehnout a hledat hospodu s pizzou. Podařilo se nám na pátý pokus najít takové restaurační zařízení. Je to díra, nikdo tu není, ale Václav je spokojený. Normálně tu stojí lepší jídla kolem 150 – 200 somů (50 – 70 korun). Pizza zde stojí 550 somů (180 korun), což je raketa na zdejší poměry nevídaná. Dokonce je tu mají jen z mrazáku a mají jich jen 5. Na druhou stranu peperoni Václava, tak nadchla, že teď už jen spokojene mručí pod svoje čertovské kníry a míříme na hostel.
Zítra se přesouváme přes Biškek do národního parku Ala Arča a zdolat horu Pik Učitel.
Další díl příští týden, opět ve čtvrtek!
