Mimo hlavního města Jordánska jsme navštívili i klenot antické architektury a jejího dědictví, nejzachovalejší románské město mimo Evropu - Jerash.
Dáváme si výbornou snídani a k tomu máme perfektní výhled ze střechy našeho hotelu. Prší. Domlouváme se, co a jak a objevil se nápad vyrazit se podívat na antické město Jarash. Jedná se o nejzachovalejší římské město mimo Itálii vůbec. Je to jen 40 km, tak neváháme, sedáme do auta a jedeme.
Jerash
Cesta je o něco klidnější, než včera večer a my si to štrádujeme nezvykle zelenou krajinou. Doposavad jsme byli zvyklí pouze na vyschlou poušť a skály.
U pokladem ukazujeme náš Jordan pass a cestu máme volnou. Osobně mě nikdy antika moc neoslovila, ale toto místo se mi líbí. Je zde hned při vchodu velké oválné náměstí, z něhož vede hlavní ulice. Vedle stojí jedno z divadel a zbytky zeova paláce.
V divadle kdosi hraje na dudy, tak mě to tam táhne. Je to nějaký postarší pán a hezky se na mě usmívá. Salam Alejkum říkám. Jen pokývne hlavou a hraje dál. Lezu nahoru po řadách, až jsem úplně nahoře na ochozu. Odsud je hezký výhled na zbytky celého antického města.
Jak odcházím, tak se mě pán, co hrál, ptá. Did ů lajk it? Říkám, že se mi to líbilo a on, ať zaplatím. No toto?! Naštěstí nás uprostřed handrkování vyruší větší skupina japonských turistů a tak ta je teď středem jeho zájmu a já odcházím po svých.
Jdeme dál k paláci Artemis, kde zase místní nabízí čaj a ukazuje, jak se ve větru kýve nějaký sloup. Je to docela zajímavé. U paty sloupu je ve skuline zapíchnutá žlíce a jak se sloup kýve, tak se hýbe i žlíce a vše je hezky vidět. A prý když už tu jsem, má zaručeně pravé mince. Nabatejské, řecké, římské, perské, židovské i egyptské. No.
Tak to bychom měli, mezitím se rozpršelo celkem vydatně a tak ještě jdeme k Hadriánově bráně, na hipodrom a pak už do auta. V autě se objevují hlasy, zda se nejet podívat na syrské hranice, když jsme už tak blízko. Nadšeně hlasuji pro, ale děvčata nás nekompromisně přehlasovala a vracíme se tak přízemně do Ammánu.
Ammán
Během cesty, díky mobilnímu internetu (co jsme si koupili s sebou v autopůjčovně) hledáme kam zajdeme na jídlo. Vyhrál Hashem. To je zcela legendární místo, kam se určitě musíte zastavit při vaši návštěvě Ammánu. Bohužel zde mají všechno lepkové, tak nezbývá než opustit naše kamarády a vyrazit hledat něco vhodnějšího. Což není problém a skvělý šiš-kebab nás s Evou zbavil hladu.
Dali jsme si sraz před restaurací a jdeme ještě na návštěvu Rainbow street, což je ulice s kavárničkami a obchody, ale vypadá to tu jako v Evropě, tak tu nechávám Alexe, Michaelu a Alinu a my s Evou jdeme zpět do víru toho pravého Jordánska. Prolézáme malé krámky s šátky, turistickými cetky, vetešnictví a krámky s kořením, které obzvláště voní.
To je pro mě obzvlášť zážitek, mají tu, na co si člověk vzpomene, dokonce i šafrán z Iránu! Tak člověk neváhá a hned tu dělám útratu.
Jdeme se ještě podívat na nasvícený amfiteátr, který tu klidně stojí ve skále. Vešlo se do něj téměř 6000 návštěvníků.
Co je zajímavé při současném ruchu velkoměsta, řekli byste, že v roce 1918 bylo v Ammánu 2400 obyvatel. Dnes má celá aglomerace kolem Ammánu 5 milionů!
Zítra nás čeká už jen Mrtvé moře a cesta zpět do Aqaby.
Další díl příští čtvrtek
