Zápisník zuřivého Sparťana: Nudáááá k ubrečení a (ne)konec ligy

Tak jsme dorazili skoro do konce nadstavbové části: sešívky mají titul, Plzeň druhej plac a my oči pro pláč. Teda pardon, třetí flek. Jenom si myslím, že předsezónní cíle ležely někde vejš. Jenže kdo by se tím teď zabejval. 

Nedělní mač s Jabloncem přesně nahrál na smeč škarohlídům dávající nadstavbě rok, maximálně dva (shodou náhod mezi ně patří i generál Rada z jablonecký střídačky). Byl to zápas o ničem. Oba dva měli už svý jistý a tak si rozhodně triko netrhli. Takže jsme viděli nudu a lehkej fotbálek alá Kozlovna na cestách. Vlastně úplně zbytečnej zápas. A k tomu už delší dobu podezřívám Jablonec z toho, že nám ty vzájemný mače nechává. Prostě se proti nám nějak nevycajchnuje. Asi proto, že má Peltič špatný svědomí z toho, že svý nejlepší kousky prodává do Slávie a ne k nám na Letnou. Buď jak buď, už dlouho nad námi nevyhráli, a to ani když byli v laufu. A přitom si myslím, že kdyby proti nám v neděli trochu zadupali, tak s prázdnou neodjeli.

Šířit se o tom, že Slávka má titul zaslouženě je sice nošením dříví do lesa, ale žádnej Sparťan to neslyší rád. A tak bude z frustrace řvát do zblbnutí svoje hesla proti ní, i když zrovna hrajeme s Jabloncem. Přesně tohle ale chtěj v Edenu slyšet; tu naši frustraci z další podělaný sezóny bez světla na konci černýho tunelu. Ona karma je totiž mrcha. Jako na potvoru jedeme v neděli do Vršovic a máme bejt účastni slávistickýho křepčení s pohárem pro mistra ligy. A to si můžem psát, že si to nebudou chtít pokazit prohrou s náma, ausgerechnet jejich arcirivalem. Osobně mám trošku strach, aby těm našim sokolíkům nezvošklivili dovolenou a nám nevzali poslední iluze. Zralý jsme na to víc než dost.

My máme totiž úplně jiný problémy, než má momentálně Slávka. Topíme se v beznaději a není zatím člověka, kterej by nás z ní vytáhnul. Bez titulu, bez poháru, bez iluzí a vlastně i bez trenéra. Taková banda bezprizorních, který nikoho nezajímaj. Ani soupeře, ani Šilhavýho, ani Evropu. Jen se stále opájíme naší slavnou minulostí a každou novou sezónou se uklidňujeme nadějí, že už konečně bude líp. Teda nejlíp. Jak to tak ale vypadá, nebude. Ani Rosa, manažerský elév, neumí zázraky. A dokonce bych řek, že toho zatím moc nepředvedl. Ale až tak bych to na něj neházel. Furt byl pod vlivem Ščasnýho, svýho objevitele, s kterým měl speciální vztah. Teprve teď bude moc ukázat, jak moc ho kravata svazuje nebo nesvazuje. 

Brzy by měl oznámit jméno novýho trenéra, aby se mohlo začít pracovat na posilách a konečně ňáký herní koncepci. Nic z toho se zatím nekoná, ačkoliv je jasný, že se to všechno odvíjí od trenéra. Sice dou zaručený zvěsti, kdo to bude, ale jistýho zatím není nic. Michal Horňák to ale nebude, to si můžeme říct na rovinu. Vyloženě nezklamal, ale ani nepřesvědčil. A potupná prohra v Plzni mu nepřidala. Vypadá to, že nemá takovej ten vůdcovskej moderní drajv a je odsouzenej do role asistenta trenéra navždycky.

Takže by si Rosa měl hnout, páč současnej kádr, teda kromě mladejch pušek Drchala a Hložka (a snad i Plechatýho), je silně průměrnej. Troufám si říct, že by si většina z nich za dob, kdy Sparta získávala tituly jak na běžícím páse, nekopla na Letný ani do drnu. A dneska hrajou za sparťanský áčko. Pak se nemůžeme divit, že s průměrem hrajeme zase jenom průměr.

Ale jak se ukazuje, se ztrátou glorioly nejlepšího týmu v český lize, se vytratila i chuť hráčů do Sparty přestupovat. A najednou máme problém sehnat kvalitního beka, páč to nejlepší sebere Slávka nebo Plzeň. No rozhodně není Rosovi co závidět, má toho na hrbu dost. A ačkoli stále legenda, pomalu i proti němu se obrací naštvanost fandů. Gloriola negloriola. Aby Tomík ještě nedojel na marast, ve kterým se nacházíme.

A takhle to vidím já. Mějte hezký týden.