Zápisník zuřivého Sparťana: Kotal a Rosa ven! Nebo jsem jen nebetyčná sketa?

Začala nám ultrakrátká příprava. Tentokrát si ji odbudeme velice skromně na Strahově, bez posil a změn, bez Hložka a naděje, že se v brzké době vrátíme na ligový trůn. Ale máme svou filozofii a z té neuhneme. Jak milé!

Jednou se mě můj kamarád zeptal, o čem budu psát, až ve Spartě bude šlapat všechno podle představ nás fanoušků. Budeme mistři, v lize bez konkurence, bude se nám obdivovat Evropa a vlhkým snem všech talentovaných hráčů bude přestup do Sparty. Sice jsem mu odpověděl něco ve smyslu, že stále bude o čem psát, problémy budou pořád. A vida, i přes krátké jarní vzepětí, se nám problémy spíše kupí a světélka na konci tunelu pohasínají. Určitě, budeme-li se bavit o titulu.

V životě sparťanského fanouška nastalo v poslední době několik zásadních obratů, spojených s nadějí: to když se vlády nad sportovním faceliftem Sparty ujal Tomáš Rosický, když skončil Ščasný, když byl vyobcován Jílek a konečně, když se vlády na lavičce ujal Kotal. Závěr loňského jara se už nesl ve znamení nadějí na zásadní obrat v trošku ponuré historii letenského klubu posledních let. Kotal určitě zastavil propad na úroveň silně průměrného ligového celku, dal tomu jakouž takouž fazónu a vlil optimismus do sparťanské krve. Spousta z nás věřila na náš nástup na trůn a těšila na posmívání se do Edenu.

V tom všeobecném virválu optimistických vášní však zapadlo několik zásadních věcí. Předně, kvalita a šíře kádru neodpovídá ambicím Sparty. Příklad Slávie nás už dávno měl přesvědčit o tom, že kdo chce v současných podmínkách uspět, musí investovat. A nebát se investovat, protože investice se pak vyplatí v podobě miliónů z CL a následného prodeje hráčů. Co si budeme nalhávat, i pro Slávisty je titul jen prostředek k miliónům z Evropy. Titul je základ, Evropa je obživa. Jak prosté. Myslet si, že tohle všechno urvete s průměrným kádrem, je bláhové. I když se podaří nějakou šťastnou klikou uhrát titul, z Evropy pak bez kvality a šíře kádru vylítnete okamžitě jak čert z elektriky. A bez potřebných miliónů.

To sice úzce souvisí především s penězi, ale zároveň s uměním je správně investovat. Do té správné strategie, která přinese úspěch. Co si budeme povídat, ta Tomášova zatím úspěch nepřináší. Jen zastavila propad Sparty do ligového suterénu. Toť vše. Nic víc. Podzim v plné nahotě ukázal limity kádru, který nestačí ani na domácí dominanci. Natož na Evropu. Přitom jedním z Rosického cílů bylo pravidelně hrát evropské poháry. Ale určitě tím nemyslel pouze předkola. Nebo, že by....?

Apropos ta strategie. Nějakou Tomáš při nástupu do funkce nastínil. Ale právě jen, že nastínil. Tedy mládí vpřed, odchovanci, nákupy s rozmyslem (pečlivě vyskautované), dominance v domácí lize, hra, na kterou je radost koukat a která povede v dohledné době k titulu. A naděje, že to všechno má smysl. Znělo to moc hezky a spousta z nás skočila TR10 na špek. Výsledky jeho dosavadní "práce" jsou už "hmatatelně" viditelné. Skoro nic z toho se nekoná. Vlastně vůbec nic. Nebo se snad najdou optimisté, kteří si myslí, že jarem prošustíme s úsměvem na rtu? No nevím, dost možná umřeme už v prvním "jarním" kole 17. ledna v Ostravě. Absence v kádru jsou drastické, nákupy žádné (Slávii nemůžeme, nebo nechceme konkurovat, v zahraničí umíme koupit jen šunt) a návraty z hostování jsou zraněné (ano čtete dobře! jak Fortelný, tak M. Kozák se na Letnou vrátili zranění). Do toho se nám stále nedaří zapracovat naše úspěšné mládí do sestavy áčka (ač to bylo Tomášovo zbožné přání), Dočkal je bez formy a se hádá s Kotalem, no a Karlsson má zaječí úmysly. Věru to není nic, z čehož by měla pramenit naděje. A k tomu se zřejmě ukazuje, že Kotalova mise se přežila a on nemá současnému kádru už nic co dát. 

Možná konečně nastal čas na radikální řez a začít budovat jinou Spartu. Tu, kterou nám vedení slibuje každý rok. Ale víte jak, když nejde o život, tak jde.....a fotbal je jen hra.

Mějte se fajn a vše nejlepší v novém roce 2021. A na PSa obojek!