Zápisník zuřivého Sparťana: Když dva dělají totéž, není to totéž. To není blbost.

Naděje spásy se rozlévá do našich planoucích srdcí. Bodujeme a vítězíme, upevňujeme si druhého fleka i pozici sportovní TR10. Co na tom, že je to ještě dost syrové a pokouší se o nás infarkt. My máme Davida, Nitu a Vrbu k tomu.

Po infarktovce v Olomouci, jsme si střihli jednu i na Letné s Karvinou. Ano s Karvinou! Čtete dobře. To je ten klub co se chytře svezl na vlně boje proti koronaviru a zachránil se tak v lize. Nebo ten, co tak "úspěšně", a v družné spolupráci s pány rozhodčími, "suverénně" zachránil soutěž v baráži s Jihlavou. Ovšem, kdeže loňské sněhy jsou. Na Letnou Karviná přijela se značně obměněným kádrem a soudě podle výsledku i předvedené hry, i s malinko kvalitnějším.

Teď to tedy vypadá jako střelba do vlastních řad, že jsme měli problémy i s malinko "kvalitnějším" kádrem kdysi jasného kandidáta na sestup, ale na to dá pohlížet z několika úhlů. Předně, nás momentálně asi nezajímá kdo proti nám stojí, jaké má problémy či nemá. My těch svých máme dost a jde nám především o nás. Takže i tři body z takové infarktovky se počítají a že jsme někdejšího otloukánka zrovna neválcovali, je to poslední co nás v tuhle chvíli zajímá. Ono to sice vypadá hezky, že po dvou zápasech pod Vrbou máme plný počet bodů a sedm vstřelených branek, ovšem zatím je to zásluha především dvou borců, Nity a Moberga Karlssona. A o tom žádná.

Tedy zase, jistě lze v naší hře najít stopy zlepšení (nadšení). Vrba určitě přinesl nové pohledy na věc a pár desítek minut v obou zápasech bylo opravdu skoro to, co bychom chtěli od Sparty na hřišti vidět. A přidala-li se i chuť "Majdanu" snažit se opět hrát fotbal, bylo to velice potěšující. Mám-li to nazvat takovým dejavu, pak je to přesně ten pocit, kdy sice vidíte, že soupeře zrovna neničíte, ale někde ve vaší hlavince je vám jasno, že tenhle zápas neztratíte. Karviná se snažila, kousala, zatápěla nám, ale vy si v křesle před televizí s ledovým klidem otevřete dalšího lahváče a houknete do kuchyně, co je těma jednohubkama. Prostě máte jasno, že neprohrajete. A proč dejavu? No, podobné pocity jsem měl i s panem Kotalem na lavičce, tedy v jeho dřevních začátcích na lavičce A týmu. Už i to byl osvobozující pocit po Jílkově době "temna". 

Ne, nechci tím naznačovat, že by jsme s Kotalem zažívali jakousi obdobnou dobu bez naděje. On nám jí vliv do hlavinek až moc. Až moc na to, co jsme mohli reálně očekávat. Najednou jsme mluvili o Lize mistrů a někteří dokonce o titulu! Ztratili jsme hlavu a chtěli prostě moc od kádru, který je sice dobrý pro ligu, ale v kontextu soubojů s těmi nejlepšími, potažmo v Evropě, musí mít svůj den a prázdnou marodku, aby udržel krok. Ale Kotal souhlasil s Rosovou vizí mládí a vlastních odchovanců. Tedy s původní vizí, protože u nás se vize mění zřejmě podle počasí. Snad i proto nebyl Kotal údajně nadšen z TR10 nákupů, Pavelky a Čelůstky. Ovšem důležité je to slovo údajně. Ale uvědomíme-li si, že Kotala zřejmě "odstřelil" sparťanský "Majdan", možná na tom něco bude. Není šprochu.....

Ale abych se dostal k meritu věci. Když dva dělají totéž.....ani pod Vrbou herně nezáříme devadesát minut hry. I pod Vrbou dostáváme dost gólů na to, jaké obránce máme. Zatím to tedy vypadá stejně jako za Kotala. Tedy skoro stejně. Tedy zdánlivě. Nezaujatý pozorovatel musí konstatovat, že se něco změnilo. Třeba chuť hráčů porvat se o vítězství. Změnilo se i rozestavění a definitivně se probudil Karlsson. A změnil se i pohled na věc, že hráči, kteří dokáží dát pět gólů ve dvou zápasech, a to ještě s takovou elegancí a přehledem, se nemusí nějak zatěžovat tím, co moc neumějí. V případě Moberga je to bránění. Už Kotal pochopil, a Vrba rozvinul, že na hřišti je na černou práci někdo jiný, který sice není takový technik jako Švéd, ale zato je daleko důraznější. A právě umění najít takový balanc v sestavě, a nešlapat po duši těch, co jsou na hřišti proto, aby rozdávali radost, je umění velkých trenérů. Nebo, abych nebyl zbytečně eufemistický, těch úspěšných. Shrnuto, ani Vrbův rukopis zatím úplně nezáří, ale jde na to jinak, takže.....není to totéž.

Mějte se fajn, nehrňte se hned do nákupáků (vlastně hrňte, ono už je to zase jinak), ale hlavně si zachovejte zdravý rozum. Alespoň vy. A takhle to vidím já.