Čísla nám rostou. Dánsko opět zavedlo již zrušená opatření, Holandsko vyhlásilo částečný lockdown, Rakousko je zemí jen pro očkované a uzdravené. Znovu se vyhlašují rizikové země a posílá se do karantény. Vítejte, podzim 2021.
Možná si pamatujete památné z video z loňského roku, kdy ze závodu farmaceutické firmy Pfizer v USA vyjížděl první kamión naložený vakcínami určenými k očkování proti SARS-Cov-19. Před branou a v ulicích stály špalíry lidí. Aplaudovali, na tvářích mnohých se objevily slzy. Přiznám se, že i mě obrázky dojaly. Ano, všichni jsme v tu chvíli považovali boj s touto zákeřnou nemocí za vyhraný. Určitě ne hned, ale měli jsme světlo naděje na konci tmavého, lockdownového tunelu bez budoucnosti.
Po vypuknutí nemoci v roce 2020 se ukázalo, jak jsme podcenili přírodu. Jak moc jsme si byli jistí svou nadřazeností nad jejími vlivy a projevy. Státy, zejména jejich vládnoucí establishment, nebyly vůbec připraveny na "černou smrt" moderního věku. Ještě v únoru toho roku nás politici ujišťovali, že nás se to vlastně netýká, nebo jen okrajově. Není potřeba dělat paniku, vše je pod kontrolou člověka (tedy politika). Podcenilo se úplně všechno a podceňovali úplně všichni.
Sars-Cov-19 se dostal do Evropy a slogan - nedělejme paniku - se změnil ve všeobecný chaos. Od nákupu tou dobou již Čínou vykoupených ochranných prostředků, přes opatření jednotlivých vlád, která v důsledku nedonutila nemoc k ústupu, ale přivedla ekonomiku států na pokraj zhroucení. Spoustě občanů pak zcela a zásadně změnila životy, případně jim ho vzala.
Farmaceutické firmy, i na zadání politiků, začaly horečně pracovat na výrobě účinné vakcíny. To měl být hlavní trumf v boji proti nemoci. Hlavní v rukou politiků, kterým by tak zakryli vlastní selhání v době pandemie. Jeden, dva vpichy a vítězství je na dosah. Návrat k normálnímu životu, to bylo heslo dne. To byl, vyřčený i nevyřčený, slib politiků. A občan znejistělý, spíše však vystrašený sledováním médií, která si začala libovat v masochisticky brutální masírce katastrofických zpráv, nebo nasloucháním předpovědí konce světa samozvaných věrozvěstů pandemie, se rád nechal konejšit vidinou bezstarostného života bez virů. Ano, politický slib zněl jasně: očkovat, očkovat, očkovat.....a bude zase dobře.
Každá krize má své viníky. A každý z nás se cítí být nevinný. Ale pro blaho veřejného mínění musí být někdo označen, aby se naplnil chřtán lidového soudu. Aby se na účtu pandemie začernila jména se skutečnými viníky. Na jaře 2020 to byli lyžaři, kteří si "nezodpovědně" zalyžovali v italských Alpách. To oni nám sem zavlekli ten "čínský" virus. Tedy z Itálie. To už zní malinko komicky ne? V další vlně to byli nezodpovědní. Ti, kterým se eklovala rouška na hubě, ti, kteří povýšili svou osobní svobodu nad zájmy celku (opravdu to není jen náhoda, že podobná poselství zněla na soudružských sjezdech KSČ?). A když se přiblížila vlna číslo čtyři, pět atd. a opatření se zdají být i nadále pro kočku, protože "nám to opět stoupá", jsou viníky, na něž můžeme s blahosklonným přikyvováním politiků a epidemiologů házet šutry, ti neočkovaní. Heuréka a prozření. V nich je zakopáno jádro pudla. Pardon, viru.
Nechci se zapojovat do debaty, zda se nechat očkovat či neočkovat. Sám jsem nemoc prodělal a chystám se nechat se oočkovat. Za mých mladších let bylo dokonce očkování povinné a na pionýrský tábor jste mohli pouze s potvrzením o prodělaném opíchání. Tudíž i můj (ne)rezistentní postoj k injekci je dán touto skutečností. Ale jestli to má soused od naproti jinak, je to jeho věc. Jeho rozhodnutí. Já si myji ruce. Avšak neviním souseda ze šíření nemoci. Neviním ho z toho, že se točíme neustále v kruhu lockdownů. Nezavírám ho doma, neodebírám mu, ve jménu vyššího dobra a zájmu celku, jeho osobní svobody a lidská práva. To však za mě udělají (vlastně už udělali) politici. A většina z nás jim k tomu ještě tleská a provolává bravo. I tak si dnes představujeme svou svobodu. Jako nesvobodu jiných.
Ve svém provolávání bravo a na hranici s nimi (těmi neočkovanými) jsme však zaslepení. Pro třísku nevidíme les. To, co se dnes týká neočkovaných, jejich šikanování ve jménu dobra, se může už zítra týkat i "podvolených". Až přijde další vlna, a další (a ony přijdou, viz proroctví epidemiologů v oblecích, vize 1458), neočkovaní budou v izolaci (případně nebudou, viz konečné řešení - jakýsi A.H. čtyřicátá léta 20. století), kdo pak bude viníkem. Kdo bude na řadě? Ano právě vy! S dvěma dávkami vakcíny. Protože správné je mít tři, čtyři, pět.....a třeba deset, když to bude v zájmu vyššího dobra. Už dnes ti "zodpovědní a pracující pro nás ze všech sil" připouštějí další lockdowny (v této fázi pandemie vzletně nazývané částečnými), omezování kontaktů, karantény a zákazy vycházení. A světe div se, i pro naočkované. Ale my dále tleskáme a řveme "na hranici s nimi". Tedy těmi neočkovanými.
Svoboda není bez odpovědnosti. Bez osobní odpovědnosti je poloviční. Ale odpovědnost se nedá vynutit. Stejně jako poslušnost. Odpovědnost musí být v člověku vypěstována . Nutíme-li někoho k odpovědnosti, zahráváme si s totalitou. Ač třeba zahalenou v modré vlajce se žlutými hvězdami a s poselstvím konáním vyššího dobra.
