Tucet špinavců

Nevim přesně kolik lidí zasedá ve vedení UEFA.Nevím ani, jestli jich je tucet nebo víc. Ale politika prostě do sportu nepatří. A Kosovo, pokud tedy opravdu politika do sportu nepatří, do soutěží UEFA také, tedy zatím, nepatří.

Rozhodnutí jej přijmout za řádného člena UEFA bylo čistě politické a odpovídalo přesně politickým rozhodnutím EU. Pokud by vše mělo probíhat podle platného reglementu UEFA, nemohlo být Kosovo za člena přijato. Pro Kosovo však byla důležitá změna článku v reglementu, v kterém se praví, že členem UEFA mohou být pouze ty země, jejichž nezávislost přiznává OSN, ve smyslu, že za člena může být přijata země, jejíž samostatnost uznává většina evropského společenství.

A právě tato změna vykazovala všechny příbuzné znaky s některými rozhodnutími EU, bylo také učiněno v rozporu se všemi právními normami, které si členské země UEFA sami odhlasovali, tedy stručně řečeno nedemokraticky. V tomto případě nerespektováním skutečnosti, že návrh neprošel schválením o tři hlasy. Přesto došlo k tajnému hlasování, kde už návrh prošel. Jakými způsoby byli jednotliví hlasujicí ovlivňováni si lze jen domyslet, návod jistě dodala sesterská FIFA.

Nikdo nechce upírat Kosovanům radost ze sportu. Sport přece národy zbližuje a je rozhodně lepším způsobem ukázat kdo je lepší, než třeba válka. Jen by si Kosovo mělo samo, postupnými kroky, vybudovat pozici respektované země, která je hodna přijetí nejen do sportovních a kulturních institucí, ale do politických organizací a evropských struktur. Zatím se s ním jedná jako s mladším bratříčkem, kterého je třeba bránit a všude protěžovat. Na což si mladší protěžovaný bratříček rychle zvykne a zametené cestičky pak neustále vyžaduje.

A v tom tkví politický aspekt rozhodnutí Kosovo přijmout. Již od památného ,,humanitárního,, bombardování Bělehradu, Kosovu prochází vše na co si vzpomene. Dostává se mu podpory a pomoci, bez ohledu na rozporuplné jednání Kosova a divné pachuti z vyhlášení jeho samostatnosti. Jenže nesmíme zapomenout na dvě skutečnosti: podporu vyhlášení samostatnosti našlo Kosovo u EU a srbským spojencem je, už historicky, Rusko. Stejně tak na zakořeněný fakt, že vina za krvavý balkánský konflikt se z pohledu EU připisuje právě a jen Srbsku. To vede k jeho šikanování a k různým ústrkům na mezinárodní scéně.

Nepochybuji o tom, že se najde v Kosovu dost peněz na vybudování nějakého bohatého klubu. To bude jistě v zájmu národní cti všelijakých zbohatlíků a podivně, či nejasně, zbohatlých podnikatelů. A dost možná, že to budou lidé, kteří zbohatli na válce, zvrácených obchodech s lidskými orgány zajatců, nebo na humanitární pomoci EU. Ačkoliv na to se tedy peníze určitě najdou, země jinak strádá obrovskou ekonomickou bídou a ekonomičtí emigranti z Kosova plní západní Evropu. Cesta k prosperitě Kosova tedy vede přes fotbalovou kvalifikaci.

Kosovo prostě musí patřit do politických, kulturních a sportovních struktur Evropy, děj se co děj. Už proto, že Kosovo je konstrukt EU, právě takový malý rozmazlený bratříček, hýčkané dítě svého rodiče. Proto se musí nad lecčíms přimhouřit oko.