Volební právo žen v muslimských a křesťanských státech

Hodně se mluví o nerovnoprávnosti žen a mužů v muslimských zemích. Ale jak to bylo v demokratických zemích s rovnoprávnosti pohlaví? Opravdu jsou ženy v muslimských zemích vyloučeny z politického rozhodování?  

Myslet si, že pouze v křesťanských zemích je zaručena rovnoprávnost žen je naivní. Myslet si, že ženy v islámských zemích nemají politická práva je také naivní.

Volební právo je jedním z indikátorů v rovnoprávnosti pohlaví.  Dalším je přístup ke vzdělání. Je zajímavé, že některé staré demokracie dlouho upíraly volební právo ženám. Ve starých demokraciích v Británii a USA byly v devatenáctém století ženské organizace, které velmi tvrdě bojovaly za volební právo žen. Sufražetky jak se tyto průkopnice ženské rovnoprávnosti nazývaly, se setkávaly se nejen s útoky mužů, ale i s nelibosti úřadů a vládních institucí.  

Velký posun v právech žen znamenal nedostatek mužů za první světové války. Ženy se dokázaly vyrovnat mužům a to posílilo jejich sebevědomí i požadavky.  V Československu dosáhly ženy volební právo hned po vzniku republiky v roce 1919. V Británii to bylo až ve dvacátých letech. Ve Francii, staré evropské demokracii, získaly ženy volební právo až v roce 1945! Další zemí Evropy, která je velmi starou demokracií, které upíralo ženám podíl na řízení státu, bylo Švýcarsko. Poprvé se švýcarské ženy vydaly k volebním urnám až v roce 1971. V převážně katolickém kantonu Appenzell Innerrhoden bylo volební právo žen na kantonální úrovni zavedeno až v roce 1990.

Jak to historicky bylo s volebním právem žen v muslimských státech? První muslimskou zemí bylo sekulární Kemalovské Turecko,  kde získaly ženy volební právo už v roce 1935. To bylo o 35 let dříve než ve Švýcarsku.  Také o něco dříve než mohly volit Francouzky (1945), Italky (1945) a Belgičanky (1948).  Ostudou Evropy v přiznání volebního práva ženám je Švýcarsko (1971), Andorra (1973) a Lichtenštejnsko (1984).

Jak to bylo v ostatních muslimských zemích? V Sýrii získaly ženy volební právo roku 1949. V Egyptě a v Pákistánu v roce 1956, Tunisko 1959, Alžírsko 1962, Maroko 1963, Afganistán 1965, Jemen 1967 a 1970. Roku 1973 získaly ženy volební právo v Bahrajnu 1973 a Jordánsku 1974. V absolutistických monarchiích typu Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, volit nemohou ani muži.  V Iránu měly ženy volební právo od roku 1963 a nezrušil ho ani současný šíitský klerikální systém vlády. Dokonce jsou země jako Tunisko, kde je více žen v parlamentu, než u nás v ČR a jiných zemích Evropy.

Ve většině muslimských zemí ženy volební právo mají. A mají ho již několik generací. Naopak v některých katolických evropských státech mohly ženy volit poměrně nedávno (Portugalsko 1976, Lichtenštejnsko 1984 a poslední švýcarský kanton přiznal volební právo ženám až v roce 1990.

Jaké z toho plyne poučení?

Svět není černobílý.

Muslimské země měly historicky větší míru demokracie než některé státy evropské.

Zapojení žen do politiky v muslimských státech může být vyšší než u nás v Evropě.

I v muslimských státech může být vyšší procento žen zvoleno do parlamentu než u nás v ČR. 

Svět je spíše sestaven z různých odstínů šedé.

Letopočet, kdy ženy dostaly volební právo.

• 1919 Československo, Nizozemsko
• 1920 USA, Kanada, Maďarsko
• 1921 Lotyšsko, Švédsko
• 1926 Turecko
• 1927 Uruguay
• 1929 Ekvádor
• 1931 Španělsko
• 1932 Brazílie
• 1934 Turecko
• 1941 Jugoslávie
• 1942 Dominikánská republika
• 1945 Francie, Japonsko, Itálie, Slovinsko
• 1946 Argentina, Rumunsko
• 1948 Belgie
• 1949 Čína, Indie, Chile
• 1952 Mexiko, Řecko
• 1956 Egypt
• 1958 Maďarsko
• 1960 Kypr
• 1971 Švýcarsko (na federální úrovni) v kantonech (1958–1990)
• 1976 Portugalsko
• 1984 Lichtenštejnsko
• 1999 Katar
• 2005 Kuvajt
• 2011 Saúdská Arábie