Hodně se mluví o nerovnoprávnosti žen a mužů v muslimských zemích. Ale jak to bylo v demokratických zemích s rovnoprávnosti pohlaví? Opravdu jsou ženy v muslimských zemích vyloučeny z politického rozhodování?
Myslet si, že pouze v křesťanských zemích je zaručena rovnoprávnost žen je naivní. Myslet si, že ženy v islámských zemích nemají politická práva je také naivní.
Volební právo je jedním z indikátorů v rovnoprávnosti pohlaví. Dalším je přístup ke vzdělání. Je zajímavé, že některé staré demokracie dlouho upíraly volební právo ženám. Ve starých demokraciích v Británii a USA byly v devatenáctém století ženské organizace, které velmi tvrdě bojovaly za volební právo žen. Sufražetky jak se tyto průkopnice ženské rovnoprávnosti nazývaly, se setkávaly se nejen s útoky mužů, ale i s nelibosti úřadů a vládních institucí.
Velký posun v právech žen znamenal nedostatek mužů za první světové války. Ženy se dokázaly vyrovnat mužům a to posílilo jejich sebevědomí i požadavky. V Československu dosáhly ženy volební právo hned po vzniku republiky v roce 1919. V Británii to bylo až ve dvacátých letech. Ve Francii, staré evropské demokracii, získaly ženy volební právo až v roce 1945! Další zemí Evropy, která je velmi starou demokracií, které upíralo ženám podíl na řízení státu, bylo Švýcarsko. Poprvé se švýcarské ženy vydaly k volebním urnám až v roce 1971. V převážně katolickém kantonu Appenzell Innerrhoden bylo volební právo žen na kantonální úrovni zavedeno až v roce 1990.
Jak to historicky bylo s volebním právem žen v muslimských státech? První muslimskou zemí bylo sekulární Kemalovské Turecko, kde získaly ženy volební právo už v roce 1935. To bylo o 35 let dříve než ve Švýcarsku. Také o něco dříve než mohly volit Francouzky (1945), Italky (1945) a Belgičanky (1948). Ostudou Evropy v přiznání volebního práva ženám je Švýcarsko (1971), Andorra (1973) a Lichtenštejnsko (1984).
Jak to bylo v ostatních muslimských zemích? V Sýrii získaly ženy volební právo roku 1949. V Egyptě a v Pákistánu v roce 1956, Tunisko 1959, Alžírsko 1962, Maroko 1963, Afganistán 1965, Jemen 1967 a 1970. Roku 1973 získaly ženy volební právo v Bahrajnu 1973 a Jordánsku 1974. V absolutistických monarchiích typu Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, volit nemohou ani muži. V Iránu měly ženy volební právo od roku 1963 a nezrušil ho ani současný šíitský klerikální systém vlády. Dokonce jsou země jako Tunisko, kde je více žen v parlamentu, než u nás v ČR a jiných zemích Evropy.
Ve většině muslimských zemí ženy volební právo mají. A mají ho již několik generací. Naopak v některých katolických evropských státech mohly ženy volit poměrně nedávno (Portugalsko 1976, Lichtenštejnsko 1984 a poslední švýcarský kanton přiznal volební právo ženám až v roce 1990.
Jaké z toho plyne poučení?
Svět není černobílý.
Muslimské země měly historicky větší míru demokracie než některé státy evropské.
Zapojení žen do politiky v muslimských státech může být vyšší než u nás v Evropě.
I v muslimských státech může být vyšší procento žen zvoleno do parlamentu než u nás v ČR.
Svět je spíše sestaven z různých odstínů šedé.
Letopočet, kdy ženy dostaly volební právo.
- 1919 Československo, Nizozemsko
- 1920 USA, Kanada, Maďarsko
- 1921 Lotyšsko, Švédsko
- 1926 Turecko
- 1927 Uruguay
- 1929 Ekvádor
- 1931 Španělsko
- 1932 Brazílie
- 1934 Turecko
- 1941 Jugoslávie
- 1942 Dominikánská republika
- 1945 Francie, Japonsko, Itálie, Slovinsko
- 1946 Argentina, Rumunsko
- 1948 Belgie
- 1949 Čína, Indie, Chile
- 1952 Mexiko, Řecko
- 1956 Egypt
- 1958 Maďarsko
- 1960 Kypr
- 1971 Švýcarsko (na federální úrovni) v kantonech (1958–1990)
- 1976 Portugalsko
- 1984 Lichtenštejnsko
- 1999 Katar
- 2005 Kuvajt
- 2011 Saúdská Arábie
