Mnichovská dohoda, mýty a skutečnost.

Blíží se 78. výročí podepsání mnichovské dohody. O mnichovské dohodě u nás panuje mnoho mýtů a legend. Do lidové slovesnosti patří hláška „O nás, bez nás“. Někteří Češi považují Mnichovskou dohodu za zradu západních demokracií

 a vidí jisté paralely se současnou uprchlickou

Vše je však mnohem složitější, než nás učili v hodinách dějepisu. Tehdy nám komunisté tvrdili, že jsme měli požádat sovětské Rusko o pomoc, kterou nám nabízelo. Otázka je, jak by nám Rusko pomohlo, když jsme neměli společné hranice.

Jaká byla tehdy situace v Evropě. Československo bylo nejen z pohledu velmocí nedávno založeným, mladým státem s nepřehledným multinárodnostním složením a nestabilními vládami. Důležitým faktorem bylo v Československu přes 3 000 000 etnických Němců. Němců bylo víc než Slováků, kterých tehdy bylo 2 500 000. Čechů bylo kolem 7 500 000 a tvořili zhruba polovinu obyvatel Československa.  S tímto národnostním rozložením bylo Československo velmi nestabilním státem.  A to nejenom z vnějšího pohledu tehdejších mocností. Za dvacet let trvání první a druhé republiky se vystřídalo 14 vlád. A Sudetoněmecká strana Konráda Henleina byla po volbách v roce 1935 nejsilnější parlamentní stranou v československém parlamentu.  Možná i toto mohlo být Hitlerovým argumentem při přesvědčování Británie a Francie, aby mu vydaly Sudety.

Mnichovskou dohodu vnímáme dnešní optikou. Víme, co následovalo a jaké to mělo následky. Tehdy nikdo nic takového nevěděl, až na několik vizionářů typu Churchilla.

Pro demokratické země včetně Británie a Francie byla jatka první světové války velkým traumatem, které určitě nechtěly zažít znovu. Francie byla po válce zemí s rozvráceným hospodářstvím a třetinou jejího území se přehnala fronta. V živé paměti byly vzpoury francouzských vojáků v roce 1917, které málem vedly ke zhroucení západní fronty. Tomu se podařilo zabránit jen díky stovkám poprav dezertujících francouzských vojáků.

Obě velmoci (Británie a Francie) po první světové válce citelně zchudly. První světová válka byla v té době nejstrašnější konflikt v dějinách. A nikdo, až na Hitlera, nechtěl jeho opakování.  Ani většina Němců asi ne.

A zvláště Francie nebyla ochotna se zaplést do nového konfliktu.  Svou roli také hrála hospodářská krize třicátých let a následné významné omezení výdajů na zbrojení v Británii a Francii. Obě tyto země byly zoufale nepřipravené na válku. Zatímco Německo a Itálie zbrojilo jako o život.

Souhlas Francie a Británie s Mnichovem nebyl namířen proti Československu.  Již dříve před Mnichovem a také později, nebyly západní demokracie připravené hájit své hodnoty a demokracii.

Prvním případem kdy evropské demokracie nereagovaly na rozpínavost Německa bylo obsazení Porýní.  Porýní bylo demilitarizovanou oblastí a na přímý Hitlerův rozkaz ho Německo v roce 1936 vojensky obsadilo. Žádné vojenské odpovědi se za přímé porušení Versailleské smlouvy od Francie Hitler nedočkal.

Druhým případem, kdy Evropa nic neudělala, byl anšlus Rakouska v březnu 1938. Vojenské obsazení Rakouska také nevyvolalo žádnou vojenskou akci Francie a Británie.

Poté následoval mnichovský diktát.  Britský ministerský předseda po příletu z Mnichova mával Mnichovskou dohodou a volal, „přivezl jsem vám mír“. Takový strach měli Britové z nové války.

Důležité bylo i to, že Československo nemělo s Británií spojeneckou smlouvu. Tu mělo jen s Francií a ještě jen velmi obecnou, nekonkrétní a neurčitou.  Ani kdyby spojenecká smlouva obsahovala konkrétní kroky, stejně by je Francie nebyla schopna splnit.

Obsazení zbytku ČR na jaře 1939 také nevyvolalo žádnou akci Francie a Británie.

Napadení Polska 1 září 1939 vedlo k vyhlášení války Německu ze strany Británie a Francie. K významným vojenským akcím ve prospěch Poláků ale nedošlo. Toto období bylo později nazváno Podivná válka.   Ani jedna armáda (britská a francouzská) nebyla schopna zaútočit na Německo.

Dobytí Francie a debakl britského expedičního sboru je toho důkazem. Následovaly porážky Britů v Norsku a Africe. I toto porážky svědčí o nepřipravenosti Británie na válku.

Dovolím si citovat z pamětí britského generála Leslie Hollise Válka nahoře.

„Nepřipravenost Británie v roce 1914, kdy jsme byly jediná země na světě, jejíž armáda měla polní dělostřelectvo neschopné vypálit tříštivý granát, byla překonána téměř neuvěřitelným britským nedostatkem válečné výzbroje o pětadvacet let později v roce 1939. Dosud se používalo zbraní, které byly zastaralé už v roce 1914… Neměli jsme žádné samopaly, žádné náboje s drážkou, žádné nárazové ruční granáty…Ve válečném letectvu samozřejmě neexistovaly žádné střemhlavé bombardéry a tanky se hodily leda do muzea.“

Nabízí se srovnání se současným stavem Evropy.  Také nyní dáváme málo prostředků na svou obranu.  Většina evropských vlád včetně ČR nesplňuje minimální procento HDP, které jsme se zavázali dávat na obranu. Evropa v obraně stále více spoléhá na USA (v rámci NATO), než na své síly. I v ČR je situace žalostná. Třeba počet příslušníků armády ČR je o čtvrtinu nižší než počet našich policistů.

Je možné, že se historie bude opakovat. Finančně vyčerpané USA podepíšou druhou „Mnichovskou dohodu“ a nechají neschopnou Evropu svému osudu. Kandidát na US prezidenta D. Trump se již během předvolební kampaně v podobném tónu vyjádřil.