Je tradicí, že na Velikonoční svátky navštěvujeme naše přátele na Slovensku. Toto je vzpomínka na rok 2011 a na Vrátnou dolinu.
Na cestu do Žiliny, kde je naplánované místo setkání, se vydáváme již ve čtvrtek ráno. Po "terénní vložce" na D1 a koloně u hranic, přijíždíme do města na soutoku řek Váhu a Kysuce něco po čtvrté odpolední. Trochu si rovnáme záda po dlouhé cestě procházkou okolo místní přehrady a míříme posledních pár kilometrů na parkoviště nad obcí Terchová , do Vrátné doliny- Štefanová , která se stane pro další dni naší základnou. U vína a grilu, očekáváme příjezd dalších posádek, ale podle informací, které nám průběžně posílají, je jasné, že přijedou až nad ránem. Tolik energie nemáme, proto uvítání odkládáme až na ráno. Pravdou je, že slivovice mi chutná víc večer než v osm ráno, ale přivítání musí být!
Po povzbuzujícím panáku, jsme se lehce připravili a vyšli do Jánošíkových děr, což je jeden z nejhezčích turistických chodníků v Malé Fatře , konkrétně v přírodní rezervaci Rozsutec. Trojici rozeklaných soutěsek - Spodní , Nové a Horní Díry vytvořil protékající Dierový potok s dvaceti malými vodopády.
V půlce cesty jsme z Jánošíkových děr vyšli a doufali, že v hotelu Diery, budou mít otevřeno a my ochutnáme slovenské speciality. Měli jsme štěstí a v kolibě se nám všeho dostalo nad míru. Takže zbytek cesty soutěskami, jsme si už jen užívali okolí a krásného počasí.
V pátek ráno nás čekala túra po hřebeni Kriváňskej Malej Fatry z Chlebu ( 1647 m.n.m ) na Ploľudňový Grúň (1459 m.n.m). K dolní stanici lanovky na Chleb jedeme z parkoviště autobusem a na vrcholek kopce lanovkou. Byl jsem demokraticky přehlasován, pěšky se nikomu nechce.
Tady nás čekají ještě zbytky sněhu a nadšení lyžaři, kteří sjíždějí poslední metry zasněžených žlebů. Díky podařenému počasí, nás čekají nádherné výhledy do okolí a je to bez přehánění, parádní zážitek. To už se ale nedá říci o sestupu z vrcholu Poludňového Grúňa k chatě.
Museli jsme volným terénem a po sjezdovce sestoupit 500 výškových metrů, přičemž chata v dáli, se nám zdála k nedosažení. Nohy bolí, tu a tam si pomáháme rychlým během a tak není divu, že se občas někdo z nás ocitne na zemi. O to víc nám na chtě chutná pivo. Opět se potvrdilo, že je lepší šlapat do kopce, než se nechat tlačit do zad zemskou přitažlivostí. Míříme ke karavanům, nejvíc z nás se k autům těšil Honza, který předešlý den držel půst a celou sobotu s nadšením vypráví o večerním grilování a přejídání se masem. A měl pravdu, všichni jak na povel, otvíráme lednice, na stůl míří jejich obsahy a grilujeme, "co se do nás vejde".
V neděli si přivstáváme a vyrážíme do Horních děr, které jsou trochu náročnější na chůzi, proto necháváme děti spát a vyrážíme v menším počtu.
Horní díry jsou o poznání dobrodružnější, protkané žebříky, lávkami, přechody přes velké kameny a potokem. Díky tomu, že jsme vyrazili brzo, máme soutěsky jen pro sebe. Při cestě zpět, se zatahuje nebe a ani rychlejší krok, nás neochrání před deštěm. Nevadí, stálo to za to!
Trochu se zahříváme čajem a pomalu se chystáme na přesun do termálních lázní v Bešeňové, kde zrelaxujeme a na podvečer přejíždíme do lyžařského střediska Donovaly, o kterém místní říkají, že je to slovenský Aspen. Není, ale neříkal jsem jim to. Zaparkovali jsme nedaleko koliby Goral, zamluvili si místo na večer a vyrazili s dětmi do pohádkového města Habakuky.
V mezičase ochutnáváme spišskou borovičku a začíná být veselo. A to hlavně při stoupání vzhůru k autům, když někteří musí zapínat i "přední náhon". To je zkrátka Slovensko. Vytráveno tedy máme, můžeme jít do stylové koliby, kde se o nás náramně postarali a my ochutnali halušky s brynzou i zelím, strapačky, zelňačku a pochopitelně i další borovičku. Někteří z nás v předvečer Velikonočního pondělí zjišťují, že nemají pomlázku, proto se ještě večer vrháme na jejich pletení. Výsledek není optimální, ale poctivě jsme se snažili, to nám naše ženy nemohou vyčítat. Ráno jdeme na to, bez upozornění otvíráme dveře karavanů a poctivě koledujeme.
Docela se mi zalíbil slovenský zvyk s poléváním vodou. Než se holky převlékly do suchého, dali jsme si ještě pěší procházku pro vydýchání, pojedli a vyrazili zpět k domovům. Slovensko bylo jako vždy krásné a už se těšíme na příští rok.
