Veselské pískovny

Nedaleko Veselí nad Lužnicí, tak trochu v ústraní hlavního zájmu turistů, najdete přírodní vodní ráj - Veselské pískovny. Pět jezer, vzniklých po těžbě štěrkopísku nabízí dlouhé písečné pláže i průzračnou vodu současně.

Říká se, že pod svícnem je největší tma, to platí v případě  Veselských pískovnách a mě, doslova. Byť mám pískovnu jen pár desítek kilometrů od bydliště, moje návštěva těchto míst se datuje hodně hluboko do minulosti. Proto je čas to napravit. Zbývá jen vybrat, u kterého jezera zakotvíme - Veselí,  Veselí I., Horusice, Horusice I. a nebo Vlkovská pískovna? Volba je šalamounská, pro víkendový oddych jsme vybrali kemp Měruše, jenž je uprostřed jezer a navíc jím protéká řeka Lužnice. Při odjezdu neprožíváme obvyklý stres a spěch, vše plyne tak nějak samo. Je to dáno tím, že do kempu to máme přesně třicet minut. Zcela jistě to je ten nejkratší výjezd, který jsme za ta léta, co jezdíme karavanem absolvovali. V kempu je téměř liduprázdno, proto si můžeme vybírat to nejlepší místečko, rozložit stůl, židle a s pivem v ruce, čekat na kamarády, kteří za námi míří z Prahy.

Ti to mají o poznání složitější než my, ale i je metropole brzy "vyplivla" za hranice velkoměsta a na podvečer jsme kompletní. A protože jsme se dlouho neviděli, je o čem si povídat, ovšem s blížícím se večerem stoupá aktivita toho nejvlezlejšího hmyzu co znám, komárů. Takže vůně a chuť vína, se občas míchá se zápachem repelentu. Sobotní výlet jsme si naplánovali jako pohodový a tak byl i pojat. Ale před odjezdem musíme řešit malý úraz, respektive jeho následky. Syn Jan si před pár dny nakopl palec a bolestivé zranění se ne a ne hojit. Doufali jsme v zázrak, ale ten se nedostavil, neobul tretry, natož šlapat na kole. Zůstává tedy v kempu a my vyrážíme. Nejprve pohodlně podél rybníků až k argo penzionu Hamr na oběd, po polední siestě objíždíme Rožmberk a vracíme se zpět ke kempu. Je krásně, trasa ideální a největší kopec po cestě, je schod do hospody, vládne všeobecná spokojenost.

Po návratu zpět ze sebe rychle shazujeme dresy a vrháme se do průzračné vody jezera. Ovšem teplota vody není z těch nejvyšších, takže to chce trochu přemáhání, ale co by člověk neudělal pro pár fotek do archivu. Večer jsme ztracené kalorie rychle dohnali dobrotami z grilu s výsledkem absolutního přejedení se.

Ani v neděli ráno se Jendův palec nezlepšil natolik, aby s námi mohl jet. Pro dnešek mu budu dělat parťáka a Lenku vyšlu s Jardovou rodinou na výlet samotnou. Tentokrát se vydají na opačnou stranu, po nekonečně dlouhých třeboňských rovinkách. Z původního plánu lehkého odpočinku v kempu, je po téměř celý den pěkná honička, badminton, petangue, házení žabek na hladině vody a to to v jednu chvíli vypadalo i na fotbálek. Prý ten palec už tolik nebolí ...... .  Po příjezdu cyklistů se začíná zatahovat nebe, skvěle načasováno. Víkend je za námi a nás čeká návrat domů.