Poslední den v Normandii a možná nejsilnější zážitek, pláž Omaha Beach a hřbitov padlých amerických vojáků Lé Brav Normandy American Cemetery and Memorial. Loučíme se s Normandií a míříme do nejzápadnější části France, do Bretaně.
Den devátý, neděle 13.7.
Je pošmourno, ale tentokrát to není na závadu, chystáme se do památníku na projekci retrospektivy vylodění spojenců. Promítání to nebude ledajaké, čeká nás devět obrovských obrazovek, kterými budeme vůkol obklopeni a virtuálně se tak ocitneme uprostřed bojů. Jde o dobové dokumenty, vše skvěle ozvučené, takže zážitek je dokonalý a zároveň i nesmírně silný. Po celou dobu projekce, mám husí kůži . Myslím, že tohle mě i ostatním přinese víc, než deset knih. Dál míříme na nedalekou Omaha Beach, k památníku padlých amerických vojáků Lé Brav Normandy American Cemetery and Memorial.
Je zde pochováno více jak deset tisíc padlých vojáků z druhé světové války. Nekonečné řady bílých křížů, neviditelná, ale všudy přítomná úcta k padlým hrdinům a tiché emoce. Až zde, vstříc nekonečné řadě hrobům, si uvědomuji, jak strašná je válka a jak děsivé je zabíjení.
Pláž Omaha byla velmi dobře bráněna a vyloďující se vojáci zde utrpěli nejtěžší ztráty z celého Dne D. Německá obrana měla pozice na útesech, které byly až třicet metrů vysoké. Obranu se Američanům podařilo prolomit až kolem poledne s podporou lodních děl. Celkem se na Omaze vylodilo 43 250 vojáků. Mrtvých a vážně zraněných bylo na tři tisíce. Abychom si ještě více dokázali představit tu děsivou hrůzu, kdy spojenci z moře útočili na německou armádu, opevněnou na útesech, zajíždíme do Pointe du Hoc, kde jsou věrné pozůstatky bojů, včetně bunkrů a kráterů po odstřelování.
Pointe du Hoc je útes situovaný mezi dvě přistávací zóny Američanů , formálně byl součástí pláže Omaha, ale stal se cílem samostatného útoku jednotek Rangers, kteří měli zdolat 30 metrové útesy. Byli první americkou jednotkou, která v Den D splnila své cíle. Na sobě i na ostatních vidím, že té " války" už máme společně dost, necháváme tedy válku, válkou a míříme k snad nejslavnější mu místu Normandie , do Le Mont Sant Michel. Počátky opatství se datují do osmého století, kdy avranchský biskup Aubert na skalním ostrově zřídil klášter. V jedenáctém století započala stavba kostela na úplném vrcholu ostrůvku a jeho okolí bylo postupně zastaveno směsí románských a gotických domů. Vznikla tak finální silueta památky, která je společně s Eiffelovou věží, asi tím nejznámější z Francie.
Místo na parkování mám vyhlídnuté na velkém parkovišti u okraje městečka a cíl nacházíme bez problémů. Už několik dní bývá ráno ošklivě a odpoledne se vždy vyčasí a dnes tomu není jinak.
Je krásný podvečer a nám je líto, jen tak sedět u karavanů. Na návštěvu Le Mont Sant Michel je již pozdě, jdeme tedy na obhlídku jeho okolí. Na místo nás odváží zdarma autobus , ale při vystupování z něj, mě jímá hrůza. Proti nám, se line nekonečná řada turistů, hotová Matějská pouť. Ale dalo se to čekat, proto je nutné si zítra přivstat a jít co nejdříve, abychom se těm davům pokud možno vyhnuli. Pořizujeme pár snímků opatství při odlivu, kdy je jeho krása nejdémoničtější a vracíme se zpět.
Večer odcházíme s klukama opět na fotbal, je finále MS a to si přeci nemůžeme nechat ujít. V baru jsme téměř sami a Honza si bere za své objednávku pití. Shodujeme se na bílém víně a vodě bez bublin. Významným gestem přivolává číšníka a světácky píchne prstem do nápojového lístku. Výsledkem je, že se nám na stole objevuje lahev těžkého červeného vína a voda plná bublin.
Den desátý , pondělí 14.7.
Počasí ruší tradici a je krásně hned od rána. Podle plánu si přivstáváme a spěcháme mezi prvními do opatství. I přes to, že je poměrně brzo, úzké uličky se pomalu plní turisty a to hlavně těmi japonskými. Prodíráme se vzhůru uličkami k samotnému klášteru, odkud chceme začít prohlídku. Ale necítím se tu moc komfortně, hlava na hlavě, vše mi splývá a nabývám dojmu, že slavné Le Mont Sant Michel je lepší vidět jen z dálky.
Dnešní den je poslední na území Normandie a čeká nás týdenní toulání po Bretani. Bretonci jsou pyšní na svůj původní jazyk - bretonštinu, na kroj, zvyky a kulturu od dob starých Keltů, jistě se máme na co těšit. Prvním městem, které navštěvujeme, je Cancale jenž je proslulé chovem ústřic. Je to trochu nad plán cesty, ale děláme dobře, minimální zajížďka s maximálním zážitek. Pro milovníky ústřic všech velikostí, tvarů a chutí je to ráj na zemi. Před městem stavíme na vyhlídce a fotíme rychle ustupující oceán, který za sebou na jeho dně, zanechává roztroušené loďky, různě se povalující na bocích.
Parkujeme na STLP, kde trochu "maturuji" při nájezdu do brány, čímž pochopitelně nahrávám na rádo by vtipné narážky Honzy a Slávka, ale počkám si, moje chvíle také přijde. Scházíme dolů na nábřeží a nabíráme směr k majáku. Míjíme hospody plné turistů, kde se pod hromady jídel prohýbají stoly, ale jsme stateční a jdeme dál. A děláme dobře, to správné a opravdové, se odehrává až na konci promenády, u místa, kde odliv odkryl nekonečně velikou ústřicovou farmu.
Je zde několik stánků plných mnoha druhy ústřic. Ceny se pohybují okolo 4€ za kilo, což je asi polovina toho, co jsme platili před několika dny v Normandii. Ale jsou tu i ústřice, které stojí 5 € za kus. Půvab místa spočívá v tom, že čerstvé ústřice, vylovené z farmy, si hned můžeme koupit ve stánku, nechat si je otevřít, naservírovat na tác a na ochozu nad farmou sníst.
Schránky z ústřic se házejí pod sebe, takže za sezónu zde musí být pěkná hromada, už teď je jich tu na tisíce. Tomu zkrátka nejde odolat, kupujeme ve stáncích pár krasavic, uvelebujeme se na zítce a jdeme na to. Přeborníkem je pochopitelně velký Honza, který je ovšem za svoji nenasytnost po právu potrestán tím, že v následujících hodinách je víc na záchodě než s námi.
Z města se přesunujeme krátkým přejezdem k pevnosti Front La Latte, v plánu je jen prohlídka okolí, pořízení pár fotografií a dojezd k majáku Cap Frehel . Ale majitelé pevnosti nás tak trochu převezli, dali výběr vstupného do míst, kde se moc snímků pořídit nedá. Nezbývá tedy, než poslušně zaplatit vstupné a vejít do areálu. Nakonec nelitujeme, výhledy z věže jsou okouzlující, bouřící voda narážející do skal, nekonečný horizont a dokonce vidíme i na maják Cap Frehel, který je naším dalším cílem.
Při cestě k němu zjišťujeme, že u odbočky k majáku stojí chlapci a vybírají za parkovné. Vzhledem k tomu, že se nechceme dlouho zdržovat, zdá se nám vstupné tak trochu zbytné a volíme úspornou variantu, na maják pojedeme zítra na kolech. Asi dva kilometry od odbočky k majáku mám vytipované malé parkoviště nad pláží. Bohužel je zde zákaz stání a hlavně postrádáme možnost doplnění vody. Slávek je úplně na suchu a vzhledem k tomu, že další dny budeme stát na volno, na místech bez možnosti servisu, raději volíme jistotu a bereme za vděk nedalekým kempem. Po více jak týdnu, jsme v "civilizaci" a nestojíme na parkovištích.
Máme přípojku proudu, komfort kempových sprch a nemusíme tedy šetřit vodou, jako v předchozích dnech. Je jasné, že si ten okamžik náležitě vychutnáváme, tedy zejména naše ženy. Po kompletní očistě se vrháme na společné grilování a malou oslavu jmenin mé dcery. Nechybí ani dort a i když je kupovaný, jen se po něm zapráší. U karavanistů je zvykem večer vyndat židle, spojit stoly a společně posedět. To s sebou občas přináší i trochu komplikací s přerovnáváním všeho, co se na obojí během cesty položí. A to je pravděpodobně důvod, proč Honzu marně přemlouváme, aby i on konečně vyndal svůj stolek a připojil ho k našim dvěma. Je to marný boj a zdá se, že se z jeho stolu stává paní Colombová. Asi ho někde má, ale nikdo z nás ho neviděl.
1.Toulky Francií - úvod a první zastávka - Alsasko : http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=553277
2.Toulky Francií - Burgundsko - Cluny : http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=553529
3.Toulky Francií - Burgundsko Beaune, Dijon : http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=554357
4.Toulky Francií - Burgundsko Chablis : http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=555929
5.Toulky Francií - Normandie, La Treport : http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=556577
6. Toulky Francií Normandie, operace Overlord : http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=557826
7. Toulky Francií - Normandie, Étretat, pláže Juno a Gold.: http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=559303
