Následující dny pojedeme po stopách Dne D - operace Overlord, tedy vylodění spojenců v Normandii. Prvním zastavením jsou města Dieppe a Fécamp.
Den šestý , čtvrtek 10.7.
O dnešním počasí platí ono přísloví se psem, kterého by jsi ven nevyhnal. Je hnusně, vítr a mrholí. Vrací se nám vzpomínky na loňskou dovolenou v Norsku, kde bylo první dny stejně mizerně, ale věřme, že se vše v dobé obrátí a následující dny odložíme nějakou tu vrstvu teplého oblečení.
Honza i Sláva mají za sebou včerejší non-stop jízdu Tábor - La Tréport, takže je nechávám trochu odpočinout a na cestu se vydáváme až v deset hodin. Nečeká nás žádný dlouhý přejezd, míříme do 30 km vzdáleného Dieppe. Dneškem nám začíná cesta po stopách Dnu D - operace Overlord, tedy vylodění spojenců v Normandii. Bitva o Normandii, která zde proběhla, byla zásadním a zlomovým okamžikem ve vývoji druhé světové války. Hitlerův Atlantický val byl primárně stavěn u velkých přístavů, kam se soustředila většina vojska a zbraní, spojenci však přišli s přelomovou taktikou vlastních přístavů - tzv. kesonů. V předvečer 6. června 1944 operace vylodění začala, téměř 25 tisíc amerických, britských a kanadských vojáků přistávalo a umíralo na plážích Normandie. Ztráty způsobené během dne D byly devastující na obou stranách, ale spojenecké vítězství bylo klíčovou předzvěstí pozdějšího úspěchu. Vyloďovací pláže byly pojmenovány krycími jmény - Utah(USA), Omaha (USA), Gold (VB), Juno (CA) a Sword (VB).
19. Srpna 1942, zde v Dieppe, provedly kanadské jednotky pokusné vylodění, které bohužel skončilo velkými kanadskými ztrátami na životech. Chceme zaparkovat na STLP pod skálou, ale je tu poměrně plno a fronta na servis ucpala vjezd, pokračujeme tedy na druhou stranu zátoky, kde je ještě jedno velké parkoviště. Zde jsme již úspěšní. Vyndáváme ze skříněk všechno teplé oblečení co máme a jdeme na obhlídku města a pláže, kde je obětem vylodění vystavěn malý památník.
Při zpáteční cestě narážíme na rybárnu, kde nakupujeme kromě dalšího i ústřice a schyluje se k tomu nejhoršímu. Poprvé ve svém životě budu jíst ústřice. Tedy možná....S obědem počkáme až do 25 km vzdáleného města Mairie dé Veules les Ross , jde prý o pastvu pro oči. Romantické město s hrázděnými domy na okraji oceánu. Do města se trefujeme bez problémů, horší je to se zaparkováním, konají se zde nějaké slavnosti, všechna parkoviště jsou plná a některé ulice zcela uzavřené. Pouštíme se do předem prohrané bitvy, míříme k pobřeží s přáním zaparkovat přímo u vody. Pochopitelně marný pokus, ale i ten má něco do sebe, prohlédli jsme si město, aniž bychom vytáhli paty z karavanu. Můžeme tedy pokračovat dál v cestě, míříme do Fécampu. Zde karavany stojí bezprostředně u maríny, ale jak vidíme už z dálky, místo praská ve švech. Důvodem je cirkus, který zabral část parkoviště. Začínám mít trochu nervy, ale naštěstí se i pro nás místo najde. Hluboce si oddychuji, ale jen na chvíli. Je to tu! Honza a Jana vykládají na stůl ústřice a šneky. Zdá se, že tomu neuniknu.
Se šneky nemám problém, už jsem je jednou jedl, ale jako delikatesa mi nepřipadají. Horší je to s ústřicemi, je to poprvé a nejsem si jist, že to dám. Honza sahá na hromadu lastur, otvírá jednu potvoru, kterou pokapává trochou citronu a už ji mám v ruce. Nádech a je tam! První pocity jsou smíšené, nicméně můj strach a odpor byly nadsazené, nakonec to není tak hrozné. Ale moje oblíbené jídlo se z toho nestane.
Po jídle nás potkává první cestovní karambol. Honza s Janou si zabouchli klíče v karavanu a zůstávají venku jen s cigaretou v ruce. Pochopitelně, že náhradní klíče nemáme, jedinou cestou, jak se dostat dovnitř, jsou okna po bocích karavanu.
Moje pokusy a několik způsobů, jak auto otevřít ztroskotaly, nedá se nic dělat, holky musí jít do infocentra s prosbou o pomoc. Ta se dostavila v podobě dvou mechaniků, kteří karavan během deseti minut otevřeli přes jedno z bočních okének. Stálo to 50 € a dva kartony plzně. To se musí zapít! Převracíme do sebe panáka a zvesela kráčíme do města. První kroky vedou do Palais Benedictine, Benediktýnského paláce , kde počátkem 16 století namíchali benediktínští mniši léčivý likér, ale vyšla jim z toho kořalka a u toho i zůstalo. Tato tradice výroby se zachovala, ale je přesunuta do nových, moderních prostor.
V paláci je dnes muzeum a produkce likéru je jen pro návštěvníky. Příjemné na prohlídce je to, že na konci si můžeme proměnit vstupenky za panáka kořalky. Lahvičku benediktýnky si tu můžeme rovněž koupit, ale její cena je o dost vyšší, než ve vedlejší prodejně potravin. Ještě si prohlížíme kostel Sainte - Trinitré, postavený v gotickém stylu roku 1106 a míříme se odměnit jedním dobře chlazeným pivem. To tu je celkem luxusní záležitost, půl litru stojí 6 € a kafe, ne příliš valné kvality 2,5 €. Dost hrozné! My po první rundě mizíme ke karavanu a ostatní si dávají ještě jedno kolečko silného místního piva. Tomu odpovídá i jejich nálada po návratu zpět na parkoviště. Ještě jsem měl cukání vyšlápnout si po bývalé křížové cestě až na vrch útesů, kde vede silnice ke kostelíku Capelle Notre Dame de Salut. Stojí zde i vojenský maják, bunkry a za války tu měly důležité místo radary. Na konci útesu je parádní vyhlídka. Ale bohužel jsem nenašel jsem parťáka. Po krátkém relaxu snášíme k jednomu stolu všechny dobroty, co jsme dnes nakoupili a pouštíme se do hodování. Opět skvělé paštiky, sýry i masové speciality. Krásný konec dne.
1. Toulky Francií - úvod a první zastávka - Alsasko http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=553277
2. Toulky Francií - Burgundsko - Cluny http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=553529
3. Toulky Francií - Burgundsko Beaune, Dijon http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=554357
4. Toulky Francií - Burgundsko Chablis http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=555929
5. Toulky Francií - Normandie, La Treport. http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=556577
