Cestu po stopách vylodění spojenců si zpestřujeme zastávkou u křídových útesů Porte d'Aval a pokračujeme dál po pobřeží. Před námi jsou místa, kde přišlo o život tisíce spojenců, pláže Juno a Gold.
Den sedmý, pátek 11.7.
Konečně jsme se dočkali, venku se zásadně oteplilo, svítí slunce a den je v tu ránu veselejší. První dnešní zastávkou je Étretat, město známé svými bílými křídovými útesy a skalními oblouky. Útes Porte d'Aval je v moři ukotven dvěma skalnatými oblouky: brána Aval a Manneporte a o samotě stojící "dutá jehla" . Hlavní ulicí s obchody a starou tržnicí, se dá dojít na pobřeží, kde se otvírají bělostné útesy po obou stranách. Po hodině jízdy, parkujeme na STLP, asi kilometr od města a odcházíme k pobřeží, kde nás čeká, jak pevně doufám, parádní podívaná. Zátoka je ohraničena dvěma vysokými skálami, vlevo útes s prvním z oblouků Porte d' Aval a vpravo útes s kapličkou Notre Dame Dé La Garde.
Pochopitelně fotíme jako bláznivý a nepřestáváme po celou dobu, co šplháme na útes až k druhému oblouku Porete d' Amond. Opravdu nádhera, navíc se slunce opírá do bělostných stěn útesu a to vše spolu tvoří krásnou kulisu. V cestě se dá pokračovat dál po útesu, směrem k majáku, ale tolik času bohužel nemáme.
Ještě než vyskotačíme ke kapličce Notre Dame Dé La Garde, zaháníme žízeň "nejdražším pivem na světě". Oni opravdu neví, co si tu za něj mají říct - 7,40 EUR, ještě že nejsem pivař, to bych přišel na buben. Po krátké procházce, se vracíme zpět ke karavanům, poobědváme a pokračujeme dál v naší cestě po Normandii. Po 50 km jízdy jsme téměř u cíle druhé dnešní zastávky, města Honfleur. Ale před tím nás ještě čeká jeden zážitek. Přejezd mostu Le Pont de Normandie , což je spojnice mezi oběma břehy Seiny a mimořádná technická stavba, která mi tak trochu připomíná Atlantickou cestu v Norsku.
"Harfa" se 184 lany, prý odolá větru o rychlosti 300km/hod. Doufám, že to dnes nebudeme potřebovat. Po levé straně, při sjezdu z mostu, je vidět louka posetá možná dvěma stovkami bílých karavanů. Zprvu se trochu vyděsím, že to je naše místo na parkování, ale jde o kolonii kočovných Romů, kteří se takto přesouvají po celé Francii. My míříme dál do Honfleru, kde mám vytipovaný veliký STLP, snad pro 300 karavanů , proto jsem dnes klidný a nemám obavy, že bychom se nevešli. Nicméně i zde je hlava na hlavě, respektive karavan na karavanu, je téměř plno a zbývá tu sotva několik desítek míst. Tři z nich rychle zabíráme a zdá se, že jsme dorazili opravdu za minutu dvanáct, zbylá místa se pomalu plní a večer je zcela obsazeno. Trochu mi vrtalo hlavou, proč zrovna zde je tak plno, ale důvod jsme poznali záhy po tom, co jsme navštívili město. Je to neskutečně krásné místo, plné starých domů se štíty a fasádami obloženými břidlicí, hrázděnými domy mnoha barev, kavárnami, galeriemi, přístavem a procházet se úzkými uličkami by šlo snad do nekonečna. Není tedy divu, že zde našlo inspiraci mnoho proslulých malířů. Je to zatím nejhezčí místo, co jsme zde viděli.
Dokonce nás atmosféra strhla natolik, že jsme opět zapomněli na ceny místního piva a zatoužili si jen tak, na chvilku, posedět na zahrádce před hospodou, koukat na staré město a nasávat trochu génia loci. Večer vytahujeme poprvé stoly, židle a já rozpaluji gril, na kterém postupně končí různá masa, klobásy a párečky. Stůl se plní i sýry, domácím naloženým masem a pochopitelně i vínem. Zatím jedeme z moravských zásob, ale věřím, že se brzy dostane i na místní víno.
Den osmý, sobota 12.7.
Ráno je opět podle tradice zataženo, zadávám do navigace Ouistreham, místo od nás vzdálené 80 km. Volíme trasu po dálnici, protože kluci mají téměř prázdné nádrže a věříme, že na čerpací stanici narazíme co nejdříve. Ale omyl, kilometry naskakují, čerpací stanice nikde a ručička stavu paliva ukazuje čím dál tím blíže k nule. Až po šedesáti kilometrech slavíme úspěch, ale bylo to fous! Kromě suché nádrže nám cuchá nervy i tvořící se dopravní zácpa, díky které nabíráme hodinové zpoždění. V Ouistrehamu parkujeme na STLP u pláže, vyndáváme kola a po cyklostezce podél řeky, míříme k Pegasus Bridge(Pegasův most). Původně ocelový most, konstruovaný tak, aby se dal zdvihnout při proplouvání větších plavidel pomocí motoru ve strojovně, jenž se stal roku 1944 dějištěm jedné z nejznámějších britských výsadkových bitev 2. světové války. V širší kooperaci s ostatními Spojeneckými jednotkami zde výsadková pěchota majora Johna Howarda svedla vítězný souboj s německou armádou o toto strategické místo. Máme dokonce tu možnost, vidět most "pracovat" a to díky dvěma jachtám, díky nimž se rameno mostu zvedá a ony důstojně proplouvají k oceánu.
Po cestě zpět do Ouistrehamu se prostě nejde vyhnout tržnici, aniž bychom nekoupili plnou tašku krevet a ústřic. Toho se s velkou chutí ujímá Honza, na to je přeborník. O večeři je tedy postaráno. Než se ostatní oklepají z výletu, jedeme si s Jendou ještě prohlédnout nedalekou pláž Sword, která je nejvýchodnějším místem, kde útočila britská 3. divize a zahynulo zde téměř 29 tisíc vojáků, kteří na této pláži přistáli. Dnes tyto boje připomíná velký památník přímo u pláže. I přes dopolední komplikace máme komfortní čas, proto pokračujeme dál v cestě po stopách bojů Dne D, operace Overlord.
Rádi bychom si ještě prohlédli i další pláže Juno a Gold. Vedení kolony se pro zbytek dne ujímá Honza a opravdu se snaží, abychom viděli z těchto pláží co nejvíce. Někdy i za cenu couvání, přejíždění obrubníků a vjezdu do obytných zón. Ale co jsme chtěli, jsme viděli.
Před Arromanches les Bains , vidíme v kanálu La Manche, nedaleko pobřeží , roztroušené zbytky kesonů, které zde zůstali po vylodění spojenců. Město Arromanches-les-Bains bylo první, které spojenci osvobodili z moře. Právě zde zřídili spojenci obří "mobilní" přístav pomocí kesonů, kterým proudily zásoby do Evropy ještě řadu měsíců po vylodění. U památníku na útesu, vysoko nad městem ,vidíme parádní travnaté parkoviště. Díky vysílačkám, kterými se mezi sebou za jízdy dorozumíváme, je brzy jasno o stanovišti pro dnešní odpoledne a noc. Ideální místo na přepsání, grilování i na výlet do města.
Obloha se mezitím projasnila, je krásný den a navíc máme štěstí, že je odliv, který nám umožní prohlídku kesonů, rozesetých po pláži. Scházíme dolů do městečka a jsme ohromeni majestátností a výškou útesů, jenž obklopují město. Stejně, jako představou bojů, které zde při vylodění probíhaly. Až zde si člověk uvědomuje, jak strašné to muselo být pro vojáky útočící z vody proti kolmým stěnám. Zhmotňuje se mi význam slova hrdina a jsem rád, že to s námi mohou prožít i naše děti.
Byť máme v karavanu dvě tašky mořských potvor, neodoláváme mámení plážových hospůdek a ochutnáváme čerstvé mušle. To ovšem neznamená, že by se nedostalo na naše zásoby, výsledek je předem odhadnutelný. Jsme totálně přecpaní.
Slunce zapadá za obzor a my chlapy odchází do města, sledovat mistrovství světa ve fotbale do jedné z hospůdek a necháváme drahé polovičky dopít načatou lahev vína. Sami si potom v hospodě dáváme dvě, abychom tomu fotbalu lépe rozuměli. Jen velký Honza je v nějaké defenzívě, takto pasivního k alkoholu, jsem ho ještě neviděl. Fotbal nestál za mnoho, ale usínalo se nám dobře.
1.Toulky Francií - úvod a první zastávka - Alsasko : http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=553277
2.Toulky Francií - Burgundsko - Cluny : http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=553529
3.Toulky Francií - Burgundsko Beaune, Dijon : http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=554357
4.Toulky Francií - Burgundsko Chablis : http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=555929
5.Toulky Francií - Normandie, La Treport : http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=556577
6. Toulky Francií Normandie, operace Overlord : http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=557826
