První den ve Francii je za námi a Štrasburk byl krásným úvodem naší cesty. Nyní se vydáváme do oblasti proslulé skvělým vínem, míříme do Burgundska.
Den druhý, neděle 6.7.
Ráno je jako vymalované, vstáváme tedy s optimismem a přesně na čas odjíždíme směr městečko Cluny , vzdálené od nás 470km. Tím se definitivně přesouváme do Francie , oblast Burgundska, Cote d' Or.
Samotné město má jednu výjimečnou památku, kterou je opatství Ancienne Abbyaye dé Cluny , postavené v roce 910, jenž bylo svého času nejmocnějším klášterním zařízením v Evropě. Bohužel se z kláštera dochoval jen zlomek, ale i ten rozhodně stojí za shlédnutí. Po pěti hodinách nudné cesty po dálnici, vjíždíme konečně do města. Mám zde vytipovaná dvě místa na parkování, ale už po cestě vidím, že možností je tu více. Držím se původního plánu a jedu pod východní zeď opatství, kde má být asi deset míst pro karavany. Máme štěstí, zrovna jeden karavan odjíždí, zajíždím do řady a zabíráme poslední volné místo. Venku je opravdový pařák a nás čeká obhlídka opatství.
K mému překvapení je tu poměrně málo lidí, jen pár turistů a nějací místní, posedávajících u odpolední kávy. V info centru si kupujeme vstupenky na věž i do kláštera a při tom zažíváme malý kulturní šok. Obsluhuje nás mladá slečna, dobře ovládající angličtinu, takže se zdá, že je vše jak má být. Ovšem jen do chvíle, než nám sděluje cenu za vstupenky a současně se ptá, zda je Česko v Evropě! To proto, že evropské děti mají prý vstup za 1EUR, na rozdíl od těch z Afriky či Asie. Čelist mi spadla až na podlahu a nevěřícně hledím po zbytku rodiny. Nevěřím svým uším. Naštěstí má mladá slečna vedle sebe stejně starou kolegyni, která pravděpodobně prospívala ze zeměpisu lépe. Evropu jí odkývá a my máme levné vstupenky.
Na věži se setkávám s něčím, co jsem ještě neviděl. U výhledu z věže, směrem k místům, kde dříve stála podstatná část opatství, je umístěna otočná obrazovka velikosti běžné televize. Zamíříš-li směrem k místům kde dříve stály dnes již neexistující objekty opatství, na obrazovce se ti stavby zobrazí ve 3D a ty v reálu vidíš minulost. Skvělá věc! Pár takových věciček je i uvnitř opatství a kontext toho, co se podařilo uchránit a je k vidění s 3D simulací, nám dává věrný obraz celého komplexu budov. Musela to být na svou dobu zcela mimořádná stavba. Rozhodně nelitujeme návštěvy. Při zpáteční cestě ke karavanům si kupujeme v krásné pekárně dobroty a chceme si ještě na nějaké terásce pochutnat na kávě. Ale ženou se k nám bouřkové mraky, bereme raději nohy na ramena a spěcháme ke karavanu. Bylo to o prsa keňské sprinterky. Jen jsme zavřeli dveře, strhnul se opravdu vydatný liják. Co teď? Původně jsem zde chtěl přespat, ale je poměrně málo hodin a počasí vypadá, že se jen tak nezlepší. Bude tedy lepší udělat si malý náskok oproti plánu a ještě dnes dojet do 83km vzdáleného Beaune( Bon ).
Nikam nespěcháme, mohu tedy ignorovat dálnice a na sever se pouštíme po vedlejších silnicích, vinoucích se typickými francouzskými vesničkami a hlavně vinicemi. Navigaci nechávám spát a na její místo nastupuje dcera, která mě zkouší podle mapy nasměrovat do vinařství, které jsem si vytipoval v průvodci. A výsledek? Prach bídný, místo popíjení vína se komplikovaně proplétám městem až do chvíle, kdy vydávám rozkaz zavřít mapu a pustit navigaci. Vinařství vynecháváme, jedeme rovnou do Beaune. Tato malá bojová hra nám paradoxně přidává na náladě, kterou ze zadních sedaček zdatně přiživuje syn tím, že nám předčítá francouzské fráze, většinou lechtivého charakteru. Do Beaune přijíždíme za silného deště a na první pohled nás nečeká nic příjemného. STLP je plný. Naštěstí je za ním ještě poloprázdné parkoviště pro osobní vozy, kam tedy zajíždíme a budeme doufat v toleranci místní policie.
Pomalu se stmívá a nepřestává pršet, to věru není ideální počasí na večerní prohlídku města. No co, dnešním neplánovaným přejezdem jsme si udělali náskok, tak si večer pěkně prolenošíme v postelích. K mému překvapení toto rozhodnutí odstartovalo v karavanu hru škatulata hýbejte se, jejímž hlavním organizátorem je dcera. Prý se nebude mačkat spolu s Lenkou na jedné posteli a rozkládá si ležení na podlaze. Tím se pro mě ovšem rozehrává velice příjemná partie. Syn Honza, který se doposud krčil se svými 190cm s semnou na malém lůžku nad řidičem, přestupuje k Lence a já mám tím pádem celou postel pro sebe. Zdá se, že jsem vítězem celého toho rošambo, ale nedávám tomu dlouho životnost.... Venku přestává pršet a se mnou šijí všichni čerti, levitaci ve vodorovné poloze odkládám, oblékám se a vyrážím sám na obhlídku města. Je neděle, půl deváté večer, proplétám se liduprázdnými uličkami, mlsně prohlížím výlohy vinoték a lituji, že nemohu ochutnat nějaké z místních vyhlášených vín. Nakonec mi to nedá a usedám do malebné brasserie, dávám si víno, sýry a vychutnávám si chvíle pohody. Samotné Beaune je mekkou červených vín, vyráběných z hroznů, rodících se na Cote d'Or . Právě zde je největší koncentrace vinic s označením Grand Cru, celkem dvacet dva. Ale na ochutnávku právě těchto skvostů, si musím počkat do zítřka. Po návratu do karavanu opatrně překračují na zemi ležící Lenču a vrhám se pod peřinu.
1. Toulky Francií - úvod a první zastávka - Alsasko http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=553277
