Telč, město s krásným historickým náměstím, renesančním zámkem či tajemným podzemím. Silné vábení, kterému podléháme i my.
Léto klepe na dveře, před námi je hlavní letní dovolená, ale než vyjedeme na Peloponéský ostrov, míříme do českých luhů a hájů, do Telče a jeho okolí. Před odjezdem surfuji po internetu a hledám místo na zaparkování. Zadání je být blízko centra města, někde v klidu a myslet na to, že se sjede pět obytných vozů. Nic jednoduchého, ale nakonec nacházíme útočiště v areálu SK Telč, vzdušnou čarou 500m od náměstí. V pátek se pomalu sjíždíme na místo určení a řada karavanů se pozvolna plní. My, kteří jsme dorazili první, vyndáváme stoly, židle a také džbánek, s kterým si chodíme pro točené pivo do nedaleké hospody. První večery jsou vždy ty "nejsilnější", ale dnes tomu tak není, necháváme si energii na zítřejší den a jdeme nezvykle brzo spát. Sobotu zasvětíme prohlídce města a začínáme zámkem. Telčský zámek patří mezi klenoty moravské renesanční architektury a jeho přitažlivost je tím větší, že se zde zachovaly ve velmi dobrém stavu původní interiéry. V druhé polovině 14. století byl v Telči vybudován gotický hrad. O sto let později byl zvětšen a po roce 1550 stavebně upraven. Přístavbou renesančního zámku s kaplí Všech svatých vzniklo pak velkolepé sídlo předního moravského šlechtice Zachariáše z Hradce (+1589). Byť nepatřím mezi vyznavače prohlídek hradů a zámků, byl jsem dnes mile překvapen a spokojen. I děti měly o zábavu postaráno, hádaly, v kolika že českých pohádkách se exteriér zámku objevil. Pochopitelně, že tou nejslavnější je Pyšná princezna režiséra Bořivoje Zemana. Tehdy v památce bydlel král Miroslav.
Řekne-li se Telč, každému se vybaví překrásné náměstí Zachariáše z Hradce, se souborem gotických a renesančních měšťanských domů. Ne nadarmo je město od roku 1992 na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Je pozdní odpoledne a na programu je trocha sportu. Jedna skupinka se vydává na kolech po okolí města, my na tenis do nedalekých městských kurtů. Program dne se dovršil, všichni jsme spokojeni a společně odjíždíme k obci Řasná, do kempu, k Velkému pařezitému rybníku. Na řadě je grilování a pohoda u zapadajícího slunce.
Ale naše představy o relaxu berou rychle za své, jen dosedneme na židle, nad hlavami se v mžiku šikují tisíce tiplic a berou nás útokem. Zkoušíme všemožné vychytávky, ale nic nezabírá! Jsme nuceni před tím malým tvorem kapitulovat a stáhnout se do karavanů.
Taková ostuda! Nedělní ráno je opět nádherné a my se rozhodujeme, zda jít k nedalekému rybníku nebo se vydat na pěší túru po okolí. Rozhodování nám lehce komplikují děti, jako by se domluvily a odmítají jakýkoli aktivní program. Nic nepomáhá, nezbude, než přežít počáteční hysterický pláč a doufat, že se robátka během cesty na hrad Roštejn uklidní a zabaví navzájem. Cesta k hradu, který je charakteristický svojí pětibokou a 53 metrů vysokou věží, vede po lesní cestě, nejsme tedy vystaveni přímému sluníčku a pěti kilometrovou cestu máme za sebou relativně rychle. Na nádvoří hradu přichází na řadu odměna, pro děti něco sladkého, pro nás pivo a polévka. Panuje spokojenost. Zpět v kempu jsme těsně po třetí odpoledne, trocha oddychu a je čas návratu. Telč je bezesporu kouzelné místo a věřím, že se do těchto místě ještě vrátíme.
