Je neděle, druhý den cesty po Srí Lance. Budíka máme na 8 hodinu místního času, ale zdaleka nejsme ještě aklimatizováni, takže vstáváme vlastně ve 3.30 hod evropského času. To budeme pěkně hotoví.
Dnes máme v plánu jet do 80 km vzdáleného královského města Kandy . Podle slov našeho řidiče, máme štěstí, protože je neděle a silnice budou volné. Tím pádem pojedeme jen dvě nebo tři hodiny! Začínám chápat relativitu času. První krátkou zastávkou po cestě, je zahrada koření. Turistické lákadlo, už jsem jich pár viděl, ale bereme to, jako krátké rozptýlení na cestě k cíli. Ujímá se nás průvodce a ukazuje všemožné rostliny, byliny a květiny. Výklad je zajímavý, protože používá i česká slovíčka. Takže když říká, že tato bylina je dobrá na žludek, myslí tím žaludek. Za odměnu si u něj kupujeme čerstvé koření a míříme k hlavnímu cíly cesty, do Kandy.
Kandy je druhé nejlidnatější město Srí Lanky a právem se pyšní svojí historií a udržováním letitých tradic. Ve městě se každoročně koná největší náboženská událost v celé Asií - slavnostní průvod Esla Perahera. Naše kroky mířily do proslulého a nejuctívanějšího buddhistického Chrámu Buddhova zubu . Podle pověsti , byl r.543 př. n. letopočtem uchráněn Buddhův zub a zde uchován.
Po důkladné vstupní prohlídce , vcházíme do zahrad chrámu, odkládáme boty a můžeme vstoupit dovnitř. Dýchá na mě obrovská historie a zároveň pompéznost celé stavby. Jen si připadám trochu nemístně, když se proplétám mezi místními, kteří se tu modlí. Ale jsou tolerantní a dokonce nám dovolují je fotit.
Při ochodu máme trochu problémy s tím, že nám v úschovně bot nechtějí vydat nic, dokud jim nedáme 25.000 rupií . Takže platíme a je to další zkušenost.
Srí Lanka je jedním z největších nalezišť safírů, proto jsme si pochopitelně nemohli nechat ujít ani návštěvu brusírny. Já jen pozoroval a prohlížel, i když nákupem některých drahých kamenů neprohloupíte. Musí být ovšem koupeny v certifikovaných obchodech.
Dalším krásným zážitkem byla návštěva botanické zahrady Peradeniya na okraji Kandy. Vedle mnoha druhů rostlin, stromů ať místních či odjinud, bylo zajímavé pozorovat i místní, jak si užívají volného dne. Posedávají po trávnících, lavičkách, pořádají piknik a stále se usmívají. Nikde není vidět nevrlý hlídač, vyhánějící děti z trávníku. Máme zpoždění, takže do továrny na zpracování čaje přijíždíme pozdě a z výroby už prakticky nic nevidíme. Osvěžujeme se alespoň vynikajícím čajem.
Do hotelu přijíždíme za tmy a jen tak, tak stíháme večeři. Uléháme unavení, ale spokojení.
