CHKO Slavkovský les, je oblast s doposud málo narušenou přírodou, krásnou krajinou, rašeliništi a vodními plochami. Celá oblast je protkána turistickými cestami, které Vás zavedou k mnoha cílům a každý si zde najde to své.
Osadu Kladská si vybíráme, jako ideální výchozí místo k prozkoumání části CHKO Slavkovský les. Je podzim jak má být, sychravo, mlha a mrholí, proto nespěchám a jedu k cíli s nejvyšší obezřetností. Když k tomu přičtu i vzdálenost mezi bydlištěm a Kladskou, není divu, že na sraz přijíždíme až po deváté večerní.
Ostatní už postávají před karavany, zahřívají se svařeným vínem a mávají nám na uvítanou. Teple se oblékáme a spěcháme se se všemi pozdravit, zároveň zjišťujeme, že ono mávání neznamenalo "vítej", ale "jsi na řadě s přípravou svařáku". Ano, kdo pozdě chodí, sám sobě škodí, jdu na to. Kolečko se postupně otáčí, vítá nás sobota a Martin se před námi chce vytáhnout prý luxusním červeným vínem, kterého je škoda na svařák. To, co nám nalil, je tak hrozné, že se nám všem srolovaly ponožky v botách. Teprve po tomto kaskadérském kousku se dozvídáme, že to byla zkouška našich chuťových pohárků s vínem za 27,50 Kč. To je doslova poslední kapka a jdeme do vyhřátých karavanů. Ráno vstávám brzo a jdu se porozhlédnout po okolí, Kladská je opravdu romantické místo, kde nechal kníže Schönburg-Waldenburg roku 1875 postavit na Kladské louce lovecký zámeček, pilu a pět srubů švýcarsko - tyrolského typu. Vybrali jsme dobře. Mezitím se ostatní trousí z aut a pomalu se chystáme na dva kilometry dlouhou procházku okolo Kladského rybníku , jenž je obklopen rozsáhlými rašenilišti. Díky tomu, že stále mírně mlží, povalové chodníky se mění v kluziště a děti mají o zábavu postaráno. Dalším cílem je přírodní pramen Smraďoch, který díky vyvěrající vodě v doprovodu sirovodíku, dostává svému názvu.
Popojíždíme pět kilometrů na parkoviště před rozpadlou restaurací Nimrod, od které by měla být stezka jen několik set metrů. Ale stačí jedno špatné odbočení a z krátké vycházky je deseti kilometrový bahenní výlet, korunovaný návratem k autům, bez toho, abychom Smraďocha alespoň na chvíli zahlédli.
Dáváme tedy na radu místního chalupáře, popojíždíme dva kilometry a konečně jsme na místě, ze kterého se po ujití pár set metrů, konečně přibližujeme k cíli. Cestu si prodlužujeme ještě k vývěru minerálního pramenu Farské kyselky, jejíž chuť je opravdu nezaměnitelná, ale nás si příliš nezískala. Raději si dáváme pivo na Kladské, kam se na podvečer vracíme. Ráno mě budí vůně zelňačky, kterou nám venku na ohni, připravuje Josef. Tomu říkám snídaně! Řádně posíleni na cestu, vyrážíme do nedalekých Lázní Kynžvart, k prohlídce barokního zámku kancléře Metternicha, zapsaného na seznam památek UNESCO a jehož součástí je i rozsáhlý zámecký park. Krásná tečka za víkendem plným zážitků a poznání.
