Reunion a Mauricius-díl pátý

První dny na Mauriciu jsou za námi a co nás čeká dál? Kráterové jezero Grand Bassin, romantická čajová plantáž Bois Cheri a národní park River Black s vodopády a sedmi barevnou vulkalicou vyvřelinu.

Den devátý - Grand Bassin, Bois Cheri

Vstávat brzy mi příliš nevadí, ale mít jen třicet minut na snídani, je pro mě peklo, ale dnes není zbytí, čeká nás cesta na jih a tolik míst, že brzký odjezd je nutný. Už večer jsme zkoušeli přemluvit obsluhu, aby nám dala snídani alespoň o půl hodiny dříve, ale byli neoblomní. Snídaně je od sedmi a hotovo. I tak to jdu ráno zkusit, vždyť je patnáct minut nemůže zabít, usazuji se v jídelně a laskavým hlasem prosím číšníka, který připravuje snídaně, zda by mi nemohl nalít alespoň kávu. Mladíka bych asi uprosil, ale do věci se vkládá manažer a rázným gestem utíná moje naděje. Je přesně osm hodin, mnozí z nás ještě dokousávají sousto ze snídaně, ale všichni vzorně očekáváme příjezd dodávky. Jenže ten se nekoná, Buba má třicet minut sekeru, ale jak vidno z jeho usměvavé tváře, příliš si s tím hlavu neláme a jako alibi nám předkládá historku o utržené sprchové hadici a potopě. Nikdo mu to sice nevěříme, ale budiž, odpuštěno. S Bubem to bude asi složitější, přijel pozdě a teď s námi ještě začíná rozehrávat obvyklou hru všech místních řidičů, vozících své pasanty do míst, kde poté shrábnou provizi. “Nevěřili byste, že tady nedaleko je jedinečná manufaktura na výrobu modelů lodí”, svěřuje nám svoji myšlenku a než se stačíme rozkoukat, stojíme u dílny. K jeho údivu je ale zavřeno, “škoda tak jsme se těšili”. Dobrá, a teď už na ostro rovnou ke kráterovému jezeru Grand Bassin, které je jedním ze dvou přírodních jezer na ostrově a najdeme ho v kráteru vyhaslého vulkánu. Kdybychom, tuto informaci měli na Reunionu, víme, že budeme stoupat serpentinami až do omdlení, ale tady? Pěkně pohoda, vlnitá krajina, stromy a cukrová třtina. A Buba už zase zlobí: „Františku, pojedeme okolo výborného obchodu s kašmírem, kde i já nakupuju”, zkouší prolomit ledy. Marně, asi to s námi kluk bude mít těžké. Silnice, po které jedeme se začíná z nenadání rozšiřovat, až se mění v jedno obrovské parkoviště, na jehož konci se tyčí dvě obrovské sochy a pod nimi posvátné jezero, jenž je nejdůležitějším poutním místem pro mauricijské hinduisty. Pověst o jeho vzniku vypráví, že když bůh Šiva se svou ženou Párvatí létali na květinovém koberci nad Zemí, učaroval jim ostrov ve smaragdovém moři a při přistání na ostrov, mu z hlavy sklouzlo několik kapek do kráteru a tak vzniklo jezero.

Největším svátkem je Maha ŠIvarati, kdy se k jezeru sjíždí více jak půl milionu věřících, aby zde vykonali obřad pula, při kterém zapalují na břehu jezera vonné tyčinky a obětují bohům pokrmy a květiny. I my jsme dnes svědky tohoto obřadu a dokonce se některým z nás podařilo dostat požehnání od kněze, tři rudé čárky na čelo. Místo je to magické a zasloužilo by si více času, ale k naší smůle se z nebe snáší déšť a rovněž teplota nepatří k těm nejvyšším, proto nezbývá, než spěchat do vyhřátého auta.

A co je nejlepší na chlad? Přeci horký čaj, a když je spojen s prohlídkou továrny, zní to lákavě. Byl bych překvapen, kdybychom jeli jinam, než na věhlasnou čajovou plantáž Bois Cheri a do stejnojmenné továrny, proslavené svým vanilkovým čajem. Všichni jsou natěšeni na prohlídku továrny a výrobu čaje, ale jaksi jsme pozapomněli, že je neděle a tak nezbude, než přeskočit přípravu a vrhnout se rovnou na ochutnávku, která probíhá nad jezerem, na okraji čajové plantáže. Tohle je jedno z nejkrásnějších míst, které jsem kdy viděl a nezavítat sem, by byl hřích.

Máme ochutnáno, nakoupeno a teď někam na jídlo. Šance se chytá Buba, který má nedaleko známého s výbornou kuchyní, ale před tím nás ještě musí zavést do adrenalinového parku. To co tam nabízí, jsme prý ještě neviděli. A měl pravdu! Už antré je skvělé, na krátké dráze tu popojíždějí Číňani na čtyřkolkách, zabaleni do pláštěnek a připraveni k životnímu zážitku. Hned u vchodu se nás ujímá manažér, odvádí celou skupinku do velkého stanu s plátnem a začíná show! Duní podmanivá hudba, obraz střídá obraz, vše jak v nějakém náborovém středisku. Po skončení prezentace se vrací manažér, aby nám ještě vše vysvětlil, a postupně na nás sype různé aktivity a balíčky. Už když jsme se do parku chystali, věděli jsme, že bychom rádi na visutou lávku a tak jsme s cenou 500 MUR smířeni, ale manažer tlačí na pilu a přidává dalších 300 MUR za údajný vstup do parku. Tak to prrr, voly z nás dělat nebude, mizíme a ponecháváme park rozjuchaným Asiatům. “Tak teď na to jídlo?” Ptá se Buba. Ne! Za žádným tvým známým, kamarádem, bratrem ani sestrou nejedeme, požádáme o radu strýčka Gogola, to bude jistější. Sjíždíme na pobřeží a hned na první dobrou zastavujeme u malého domku, na jehož dvoře jsou prostřeny stolky a nad vstupem se vyjímá nápis Marylin Morně.

Tak to bude bomba. František vbíhá rovnou do kuchyně, chvilku si tam s někým vypráví a už stojí před námi s papírkem v ruce a nabízí jídlo. Ryba, kalamáry, krevety, kuře i vepřové a hlavně placky, na ty se těšíme už dva dny. Abych to zkrátil, lukulské hody byly proti našemu jídlu jen studentskou kantýnou. A Merylin? Statná mladá žena, barvy čokolády, která vládne v kuchyni, jako bůh. Jsme na dohled jedné z nejkrásnějších pláží ostrova, pod horou La Morne, čímž je rozhodnuto o programu na zbytek dne, jedeme se válet a koupat. Zvláště pro to, že se na oblohu vrátilo zase slunce. Písek je sytě žlutý, voda modrá a čistá, prostě ráj na zemi a co hlavně, konečně se můžeme ponořit do oceánu, bez strachu ze žraloků.

Mauricius chrání po svém obvodu vysoký korálový rif a to je jistota, že z vody vylezeme se všemi končetinami. Závěr dne pokračuje v romantickém valčíku, když na pláži u hotelu pozorujeme západ slunce a na dobrou noc polaskáme svoje chutě výborným vínem.

Den desátý - River Black

Být na Mauriciu a nenavštívit Black River Gorges (Roklinu Černé řeky) je stejné, jako minout v Paříži Eiffelovu věž. I sem proudí davy turistů toužících po úžasných fotografiích a zároveň brblajících nad množstvím lidí, kteří jim kazí záběry. My máme štěstí v tom, že nejsme na ostrově v té hlavní sezóně a tak věříme, že se nás davy neušlapou. Je ráno a Buba nikde, co to asi bude dnes za výmluvu? Prý dopravní zácpa. To jsme, od něho čekal větší invenci, nicméně se všichni tváříme dost naštvaně a díky tomu na nás dnes nezkouší žádné atrakce a jede rovnou vodopádu Alexandra falls a na vyhlídku Gorges, z které máme národní park jako na dlani.

Ten je největším na ostrově a byl roku 1994 založen pro ochranu a zachování posledního mauricijského pralesa. Před námi se otvírá hustě zalesněná krajina, hluboké rokle a skály, pohled, který známe z Reunionu, ale s čím se potkáváme poprvé, jsou opice. Ty tu dovádí na zábradlí a okolních stromech, přičemž se vystavují na odiv turistům, ovšem neradno se k nim přibližoval příliš blízko, jejich ostré drápy umí být nepříjemné.

Přejíždíme nad vesnici Chamarel, ke stejnojmennému vodopádu, kde řeka St. Denis přepadává ze skalního převisu hluboko do rokle. Mým odhadem se může délka vodopádu blížit sto metrům, ale detailněji to prozkoumává náš dron, letící padající vodě vstříc. Posledním zastavením je jedna ze dvou ikon ostrova- 7 Coloured Earth (Sedm barev země). Fotografii malého kousku vulkanické vyvřeliny, uprostřed bujné vegetace, najdete snad na všech propagačních materiálech o ostrově. Tento zvláštní úkaz nebyl nikdy jednoznačně vysvětlen, ale všeobecně se má za to, že za barevnost povrchu mohou minerály, které při nerovnoměrném chladnutí vytvořili tuto zemitou paletu barev.

Jsme u konce návštěvy národního parku a na všech je znát únava, tím pádem vzdáváme rumovou destilérii a vracíme se na pobřeží. Zdejší cesty z valné většiny obklopují pole s cukrovou třtinou, které svou plochou zabírají až polovinu ostrova. Tento nenáročný druh trávy je rozšířen po celé tropické oblasti a do Karibiku, odkud ho zná většina z nás v podobě výborného rumu, ho přivezl až Kryštov Kolumbus. Zde na ostrově je stále, vedle čaje, hlavní plodinou, o kterou zdejší farmáři opírají své živobytí. V hotelu si jde poklidný život dál svojí cestou, směs odpočívajících hostů se tu mísí s těmi aktivnějšími a naše partička do toho všeho krásně zapadá. Důkazem toho je zítřek, kdy se opět aktivuje plážová skupina a na nás ostatní ponechává břímě výstupu na nejvyšší horu ostrova.

Díl první:https://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=676558

Díl druhý: https://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=676559

Díl třetí: https://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=676563

Díl čtvrtý: https://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=676566