Kvilda - na kole po kopcích

Tropická vedra okolo 30°C, to byla prognóza na víkend. Máme na výběr mezi válením se u vody nebo šlapáním na kole někde v okolí Kvildy, kde by mělo být až o 10°C méně. Jednoduchá volba, míříme na Šumavu.

Syna nemusím dlouho přesvědčovat a já byl prakticky rozhodnutý už během týdne. Nechali jsme tedy holky chytat bronz a v pátek v podvečer odjíždíme na oblíbenou Kvildu. Parkujeme jako obvykle na kraji vsi a do pekárny to máme, co by kamenem dohodil.  Ale teď není čas na sladkosti, míříme do mini pivovaru. Já si dal dvě domácí vařená piva a o sulc se spravedlivě dělím s Jendou.  Mezitím se krásně ochlazuje a my jdeme spát pečlivě zachumláni do peřin.  Ráno to začíná od znovu, je teprve sedm hodin a slunce se hlásí o slovo. Bude asi pěkný pařák. Původně jsem chtěl Jendu nechat trochu vyspat, ale kdo by spal, když je takhle krásně....  " No já bych spal, kdyby jsi mě nechal, kašlu na sluníčko", to je odpověď na mé laskavé buzení. Nechávám tedy věci plynout samovolně, vařím snídani, trochu cinkám hrnečky a karavanem zavoní káva. To už vidím za zády syna se zlověstným pohledem. Dělá, že je naštvaný, ale to přejde....

 Pro dnešek máme v plánu trasu Kvilda - Modrava - Březník - Knížecí Pláně - Strážný - Knížecí pláně - Bučina - Kvilda.  Moje oblíbená trasa.  Do batohů balíme bidony s vodou, ovoce a jdeme na to. Až na Knížecí nám vše klapalo a těšíme se na dobrý oběd, ale to by tam nesměl obsluhovat úplný blbec. Neochota a otrávenost  z něj čpí na sto honů. Nenecháváme se rozhodit a na borůvkových knedlících si spravujeme náladu. Jsou skvělé, navíc je to typické, lehké jídlo pro cyklisty. Je poledne, hledáme stín pod slunečníky a jen nám malinko slehne, upalujeme se schovat na lesní cestu, po které padáme dolů do Strážného a smyčkou zpět ke Knížecím Pláním.

Odměnou  za stoupák na Bučinu, nám je pivo v hotelu Alpská Vyhlídka. Zde by se ten expert k Knížecích mohl učit! Parádní servis, dobré jídlo, zkrátka tak, jak to má být . Ke karavanům jsme přijeli po páté odpoledne a v nohou máme 70km. Objednáváme si hodinku relaxu ve vířivce a únava je ta tam.

Neděle měla být trochu odpočinková, chceme přečkat poledne někde v lesích, ale vymyká se nám to hned na počátku z rukou. Trochu jsme si ráno poleželi, k tomu zdržení u známých na Kubově Huti a časová ztráta je na světě. Na Poledník šplháme po asfaltu v pravé poledne. Jenda chytá krizi a tak dlouho jsem do něj šťoural, až v něm chytají saze a na vrcholek vyjíždí jak trysková myš. Ale beze mě, já mu z dálky koukám  na záda a lapám po dechu. Dobře mi tak. Z Poledníku  míříme do Srní a u mostu( Antýgl ) to střiháme po modré na Horskou Kvildu . Je to krásná trasa podél Hamerského potoka, ale cyklistům zapovězená. Na počátku cesty je totiž zákaz vjezdu. Snad nám to projde. Možná pod tlakem možné pokuty nebo spíše mé snahy o odplatu za Poledník, na Horskou Kvildu doslova vyletíme. Ještě, že je tu ten bufet!

Končím svým oblíbeným: Kvilda nikdy nezklame ...