Jižní Norsko - část 6 - NP Rondane

Vynechat na naší cestě Norskem NP Rondane, by byl neodpustitelný hřích. Toto místo, tvořené před 6000 lety ledovci, nabízí mnoho treků po údolí i kopcích a člověk zde může strávit mnoho dní a stále nacházet nové a nové cíle.

Neděle 7.7. – NP Rondane

Do nejstaršího národního parku Norska, Rondane, je to z Geinganeru tři hodiny jízdy, vyrážíme tedy brzo ráno.  Od fjordu stoupáme vzhůru serpentinami po Orlí stezce  a asi po dvou desítkách zatáček jsme konečně v sedle ve výšce asi  1.000 mnm. Opět se nám potvrzuje, že přejezd hor vždy patří k tomu  nejhezčímu, co je možné v Norsku  vidět a zažít.

Ale Orlí stezka je opravdu klenot. Míjíme odbočku na vyhlídku Dalsniba, kterou bohužel musíme kvůli nedostatku

času vynechat, a pomalu klesáme do údolí. Pokračujeme dál podél řeky národním parkem. Bez nadsázky je to nejkrásnější  místo, kterým jsme zatím projížděli, a dovedu si představit, že bych tu  strávil několik dní. Snad při další návštěvě Norska. Porovnám-li Trolí a Orlí stezku, musím říci, že Trolí stezka je jen velká turistická bublina, chce-li někdo vidět opravdu krásnou přírodu, musí jet sem, na Orlí stezku. Ve městečku Lom končí to nejhezčí, potom začínáme hltal kilometry a blížíme se do města Otta.

Za mostem se pouštíme opět do kopce a pomalu ukusujeme zatáčku po zatáčce a šplháme do vesničky Mususeter, kde končí asfaltový povrch a vjíždíme na šotolinovou cestu, platíme 20 NOK a zbývají  poslední 4 km k parkovišti, které končí ve výšce 1.100 mnm a které bude výchozím bodem našeho treku. Je neděle a mám trochu obavu, aby parkoviště nebylo plné a my se tam s našimi kárami vůbec vešli.

Máme štěstí, místa je tu dost. Přijeli jsme přesně v plánovaný čas, takže v jednu hodinu odpoledne odcházíme všichni k jezeru Rondvatnet. Je krásné počasí, ale fouká dost silný vítr. Tepleji se oblečeme, protože já a velký Honza chceme ještě vyjít na kopec Vinjenroden 2.040 m.n.m.

Po téměř dvou hodinách pohodlné chůze po šotolinové cestě vidíme krásné rudé chalupy u jezera a tady se naše cesty rozcházejí, my míříme do kopce a ostatní pokračují k jezeru.

Cesta vzhůru je z počátku v pohodě, po drobných kamenech až pod rozcestník, tady mírně klesáme pár metrů dolů a jsme v kouzelném žlabu, kterým se musíme dostat k zadní stěně kopce. Často zastavujeme a fotíme okolní kopce a bystřinu, u které si tu někdo rozbil tábor. Asi po hodině chůze jsme u strmého stoupání, procházíme přes sněhové pole a jsme několik desítek výškových metrů pod vrcholem.

Kolem sebe máme neskutečné obrazy, osluněné kopce, modrá jezera a oblohu, na které se shlukují mraky v prapodivné tvary. Zde už fouká opravdu hodně a jsem rád, že jsem nepodcenil oblečení, čepice i rukavice přijdou vhod. Vrháme se s  Honzou do závěrečného výstupu, který je technicky náročný. Krok po kroku překonáváme velké kameny a strmým kopcem se prokousáváme k vrcholu. Konečně jsme zde! Stojíme po čtyřech hodinách chůze u vrcholové mohyly! Je v nás krásný pocit ze zdolání kopce, umocněný dech beroucím výhledem.

Vedle nás se tyčí hora Ronslottet 2.178 m.n.m, na jejíž vrchol  je to odhadem ještě hodina, na to nám bohužel už nezbývá čas. Je pět večer a čeká nás ještě sestup dolů. V polovině zpáteční cesty doplňujeme vodu do lahví z bystřiny, trochu se posilňujeme a pokračujeme v sestupu. Dole jsme relativně brzo, ale čeká nás ještě nekonečná cesta po šotolině k parkovišti.

Ke karavanům přicházíme před devátou večerní a sotva šoupeme nohama, ale zároveň máme i hlavu plnou nezapomenutelných zážitků. Pro mě osobně to byl vrchol naší cesty po Nosku. Je relativně málo hodin a my chceme ještě grilovat ryby ze včerejšího úlovku. Tady nahoře dost fouká, takže sjíždíme o pár kilometrů níže na velké parkoviště, kde je závětří, a pouštíme se do vaření jídla. Přesto, že je půl desáté večer, slunce svítí a je nevídaně pěkně. Pohoda ale končí se západem slunce, dává se do nás zima, a tak rychle zalézáme do karavanů. Zapomněl jsem se zmínit o způsobu placení parkovného. Jednoduše si sám vyplníš formulář a vhodíš do schránky poplatek za parkování 40 NOK. Vše na bázi důvěry, bez další kontroly. Pro nás nevídaná věc. A na vrh toho všude čisto, klid a nonstop otevřené, čisté a vytápěné toalety.

První díl, Cesta na sever: http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=526604

Druhý díl, Preikelstolen, Bergen: http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=527154

Třetí díl, ledovec Bricksdalsbreen: http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=527428

Čtvrtý díl, ledovec, Alesund a Atlantická cesta:http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=527492

Pátý díl, Trollstigen a Geirangerfjord: http://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=527569