Jezero Altaussee a jeho okolí, je další štýrský klenot, který vás nadchne v kterémkoli ročním období a je lhostejné, zda jste lyžař, cyklista, turista, horolezec nebo jen milovník přírody.
Víkend má být zalitý sluncem a mě to tahá do hor, dost možná je to naposledy bez zimního vybavení a byla by škoda to krásné babí léto prosedět doma za pecí. Míst, kam mohu vyjet je nepřeberně, ale nakonec volím jistotu rakouských jezer a některou z ferrat, kterými je tato oblast doslova prošpikovaná. A jakou vybrat? Mám jednoho favorita a tou je ferrata na úbočí hory Loser 1.837 m, nesoucí název po Sisi, císařovně Alžbětě Rakousko-Uherské, která měla tuto horu v oblibě. Cíl je tedy jasný, ale co vázne je parťák. Všichni mají svůj program a tak mi nezbývá, než vyrazit osamocen. Vím, že ta varianta není příliš optimální, ale spoléhám na to, že na ferratě se nějaké skupinky chytím.
K jezeru Altausseer, nad kterým z náhorní plošiny Loserplateau, ční osamocená hora Loser, přijíždím už za tmy a než se pustím serpentinami po Loserpanoramastrasse vzhůru, čeká mě platba mýtného. Místo obsluhy na mě do tmy bliká automat a na něm nápis v češtině, že cena je zpoplatněna 16 EUR, což je dobrá zpráva, konečně se zbavím všech drobných, které mi trhají peněženku, aniž bych zdržoval někoho ve frontě. Znáte ten pocit, když platíte u pokladny, za vámi fronta lidí a vy se přehrabujete v těch kovových mincích, aby, jste se jich zbavili? A nakonec podlehli stresu, vytáhli z peněženky papírovou bankovku a opět si nechali do ruky nasypat další nálož měďáků? Tak teď je ta chvíle odplaty! Do chřtánu plechové krabice pomalu mizí celý obsah peněženky. Mám placeno a cesta je volná. Na Loserplateau je u chalupy Loser-Alm velké parkoviště, ale já si vybírám klidnější místo, těsně u serpentiny číslo 11, odkud je to k nástupu na ferratu jen pár desítek metrů. Pro dnešek mám hotovo, ještě jedno pivo na dobrou noc a hurá do postele. Takových pohledů, které se mi dnes ráno naskýtají, se nikdy nenasytím, přímo z vyhřáté postele hledím na ledovec Dachstein, jehož bílá pokrývka ostře kontrastuje s modrou oblohou.
Kýč, jako blázen, ale nejsem tu na lenošení, vzhůru na skálu. Po pěti minutách chůze uhýbám z asfaltu mezi obrovské lavinové zátarasy a po vyšlapaném chodníčku se kamenným polem blížím k nástupnímu místu.
O Panorama Klettersteig Sisi jsem si přečetl, že je to výživné „déčko“, hodně exponované a náročné, takže si do hlavy zasouvám „klidný a trpělivý mód“ a jdu na to. Hned první část je hodně na sílu a ten, kdo má potíže už tady, by měl zvážit návrat, protože další úseky stojí opravdu za to a míst k odpočinku mnoho není. Na druhou stranu je to jedna z nejkrásnějších ferrat, kterou jsem šel. Pode mnou třpytící se jezero Altausseer, protější skalní stěna Trisselwand s údolími, zahalenými do ranního oparu a nad tím vším Dachstein. Po cestě se pokouším trochu fotit, ale náročnost skály mi mnoho možností nedává, přes to si párkrát cvaknu, abych alespoň trochu zachytil tu dnešní atmosféru, i když tento zážitek je jen těžko přenositelný.
U vrcholového kříže nejsem ani z daleka první, odhadem je tu asi deset lidí, přičemž většina z nich, jsou turisté, kteří se k vrcholu dostali normálkou, od Loser Alm. A právě dva z nich se usadili na lavičku u kříže, vyndali si jídlo z batohů a kochají se pohledem na údolí s plnou pusou a pivem v ruce. Chápu je a trpělivě vyčkávám, abych si i já mohl vyfotit vrcholový kříž s ledovcem na horizontu. No sláva, chlapy dojedli, pomalu balí a zdá se, že přichází i moje chvíle, ale to se pletu. Po jídle přichází na řadu focení, nejdříve s batohem, potom bez něj, jen s holemi a na konec společné selfie. Jsem natolik otrávený, že sotva cvaknu dna snímky a odcházím do údolí.
Původní plán byl jít rovnou dolů, ale není to škoda? Je krásně, čas mám parádní, tak co si střihnout ještě Hochanger 1.837m, pod kterým právě stojím? Teď už nejde o žádné lezení, jen pohodlnou turistiku s krásnými výhledy na okolní hřebeny. Ještě než sestoupím k Augstsee, míjím zajímavý skalní útvar „Loserfenster“, což je průhled skálou, připomínající veliké okno s průhledem na protější skalní hřeben a údolí.
Od Augstsee je to jen kousek k Loser Alm, kde na terase u skvělého jeleního guláše odpočívám a přemýšlím, kdy jsem tu byl poprvé. Bylo to v roce 2014, když jsme s Jendou šplhali na kolech po kopcích v okolí Tauplitz a sem jsme ti přijeli zdolat panoramatickou silnici. Ten čas strašně letí…
Po cestě ke karavanu míjím ještě malou ferátku Sophie, ale je to opravdu jen lehoučký traverz a po tom dopoledním zážitku na Sisi, mi to přijde jako ztráta času. Nechávám tedy vybavení v batohu a loučím se s tímto krásným místem.
