Dolomity a Lago di Garda - Sella Ronda II.

Budík je neodbytný, sedm ráno, hrůza. Musím z postele a jediné, co je na tom pozitivní je, že to dnes vypadá na krásný den.

Úterý 25.9.  Sella Ronda , ujeto 55 km, výška 1151 m

Přejíždím do kempu v Corvaře a u vjezdu vidím Honzovo auta a Fíšův stan. Jsme kompletní.

Ranní káva a můžeme vyrazit. První kopec Gardena, vyjíždíme s přehledem a užíváme si krásných výhledů po okolí. Slunce se hlásí o slovo, nebe je modré a  hory se tu a tam zakryjí do bílých mraků. Na cestu dolů na sebe navlékám  všechno co mám s sebou, ale i přes to do údolí přijíždím slušně zmrzlý. Trochu se na sebe zlobím, protože v karavanu mám asi tunu teplého prádla, ale jak se říká , pozdě bycha honit.

Druhým sedlem v pořadí je Sella, kde si dáváme trochu pití a jídla. Ovšem vítězem soutěže o správnou výživu se stává Honza, který gulášovku zazdí pečeným kuřetem s majonézou. Je to zkrátka chlap, jak má být. I přes tuto pečlivou přípravu na další stoupání se mu nevyhne smůla v podobě defektu. V době, kdy my na passo Podroi, pojídáme  dobroty v hospodě, Honza se trápí s lepením duše. Čekat na něj na sedle je trochu o zdraví, protože se lehce kazí počasí  a hrozí, že vítr přinese déšť. Takže sjíždíme  do Arraby a čekání na Honzu si krátíme v baru čajem s rumem.

Telefonem se ujišťujeme, že je v pohodě a že časový hendikep není na překážku toho, aby jsme mohli pokračovat na poslední passo  Campolonga  a konečně sjet do Corvary. Pochopitelně se musíme odměnit cílovou kořalkou, takže spolu s Fíšou stavíme v útulném baru, objednáváme si grappu, víno a čekáme na ostatní. Netrvá dlouho a zvoní mi telefon. Maki. Pokouším se mu vysvětlit, kde sedíme, ale marně. Až na druhý telefonát se nám ho daří správně nasměrovat. Mezitím přijíždí i Zuzana a je jasné, že Maki bloudí po okolí. Ale než stačíme dopít druhou grappu , tak nás i Maki objevuje a jsme téměř kompletní , jen ten Honza.....

O tom, že nám opravdu záleží na jeho osudu, svědčí to, že jsme na zdar jeho příjezdu vypili pár skleniček červeného vína a ono to zafungovalo, i Honza doráží. Od absolutní opice, nás zachraňuje Fíša a velí odjezd. Bylo to jen dočasné řešení, hladinu alkoholu si stejně doplňujeme u mě v karavanu a jdeme spát s pocitem dobře vykonané práce.  Zítra nás čeká cesta na Lago di Garda.