Na Kokořínsko se po roce opět vracíme, tentokráte chceme projít oblast v okolí obcí Liběchov a Želízy, kde jsou největším lákadlem Liběchovický zámek a sochy vytesané do pískovce od místního sochaře Václava Levého.
Za místo srazu, jsme si vybrali malé lesní parkoviště, ale po vydatných deštích z předešlých dní, je natolik rozmáčené, že se na něj neodvažujeme s karavany vjet. Pokračujeme tedy dál do Tupadel, kde je malé parkoviště, patřící k místní hospůdce. S hostinským uzavíráme dohodu, parkování za tržbu v jeho hospodě. A co se slíbí, se také musí dodržet. Večeříme skvělý zvěřinový guláš, který zapíjíme chlazenou plzní a všichni jsme spokojeni. Ráno nás mile překvapuje počasí, byli jsme smířeni se zamračenou oblohou a ono se na nás směje slunce. S o to větší chutí vyrážíme po modré značce směr k lesním sochám.
Postupně míjíme různé pískovcové bloky, vzniklé selektivním zvětráváním a tvořící samovolně rozličné tvary, až se konečně dostáváme k prvním sochám Harfenic u jeskyňky Máří Magdalény, vedle nichž je do skály vytesán devíti metrový had.
Děti mají o zábavu postaráno a my plánujeme další trasu, míříme do Liběchovských zámeckých zahrad. Naše vjemové smysly si přišly na své, ale tím se moc nenasytíme, kručící žaludek nám dává jasně najevo, že teď je na řadě on. Ale naše snaha o hledání hospody, kde přes poledne vaří, bere za své. Marnost, nad marnost, maximálně tlačenka s cibulí ( pro mě dobrý, ale děti ?). Nezbývá, než najít nejbližší mýtinku, vysypat na hromadu vše, co skrývají naše batohy a dát se do jídla. V praxi si tady ověřujeme, že hlad je skutečně nejlepší kuchař. Nedovedu si představit, kdy jindy bych si pochutnával na šunce s tatrankou či hořických trubičkách s plátkovým sýrem.
Po těchto lukulských hodech pokračujeme dál k Čertovým hlavám, největšímu dílu amatérského sochaře Levého, původně kuchaře na Liběchovickém zámku, poté studenta mnichovské sochařské školy a dokonce učitele, jehož žákem byl i Václav Myslbek. Vytesal zde do pískovce deseti metrové hlavy, které měly strašit pocestné na dříve nezalesněném vrchu. Dnes je dílo schováno mezi stromy, ale i tak budí svojí velikostí respekt. Aby jste zhlédli všech dvacet sochařových děl, musíte ujít asi šestnáct kilometrů, ale jistě nebudete litovat, tak jako my.
Po návratu ke karavanům si jen krátce oddychneme a vyjíždíme pod obec Sitné, kde máme vyhlídnuté malé parkoviště. Po improvizovaném obědě si musíme spravit chuť, grilujeme jako o život a skvělé maso zapíjíme silným červeným vínem. Výborná kombinace, která nás zasytila a zároveň uvedla do povznesené mejdanové nálady, končící hluboko v noci, uvnitř našeho karavanu. Nedělní ráno bylo opakem toho včerejšího. Zataženo, déšť a zima. Přesto pokračujeme podle plánu a odjíždíme na prohlídku Veltruského zámku. Déšť neustává a je nabíledni, že dnes si výletování moc neužijeme. V nepromokavých bundách si alespoň rychle prohlédneme exteriér zámku s přilehlým parkem a míříme domů.
