Cesta za větrnými mlýny - část II.

Cesta Holandskem pokračuje dál na sever, před námi je druhá polovina naší cesty. Čekají nás města s vůní sýrů, ale i sever země, s mnoha zálivy, mosty a ustupujícím mořem při odlivu.

Den pátý 15.7.2010 - GOUDA , DEN HAAG

Ráno je pošmourné, mraky hrozí deštěm, takže bereme nepromokavé bundy a vyrážíme na sýrové trhy . Přicházíme v okamžiku, kdy se vše připravuje, máme tedy možnost vše vidět od samého počátku. Příjezd povozů se sýry, jejich vykládání házením z ruky do ruky , následné dražení a odvoz na městskou váhu.

I když je to dnes jen divadlo pro turisty, oceňujeme, že i po těch letech místní udržují tradice a lákají tak turisty do svého města. Mimo samotného sýrového trhu je okolo radnice množství dalších stánků a nechybí i stánek s herinky. Tedy syrovou, prosolenou rybou, zbavenou kůže a ploutví . Nastala moje chvíle, přeci nemohu odjet z Holandska a neochutnat tak kultovní pochoutku.

Kupuji si tedy porci ryby a s trochou obavy se rozhlížím, zda je někde poblíž odpadkový koš, co kdyby náhodou …. Místo koše vidím shluk lidí, který se okolo mě vytvořil a to včetně našeho známého Francouze. Z průvodce vím, že je důležitá technika, takže zakláním hlavu a posílám do otevřené pusy první porci herinka.

                                                                                                                                                                                                                    Paráda, chuť je skvělá, dav se rozchází, nebude žádné divadlo! Po mě rybu ochutnávají i ostatní a shodujeme se na tom, že jsme všichni náramně pochutnali. Zajídáme to dalším typickým holandským jídlem, malými lívanečky z pšeničné mouky a  pohanky - Poffertjes. Slušná kombinace! Při zpáteční cestě kupujeme v jednom obchodě  sýry ( pochopitelně před tím řádně přechutnané) a v druhém tuňáka s lososem . Myslím, že začátek dnešního dne se gurmánsky povedl .

Asi nemusím zdůvodňovat, proč jsem neobědvali a rovnou se vydali do královské město Den Haag. Města od sebe nejsou příliš vzdálena, takže jsme v městském kempu poměrně brzo, nechceme lenošit, takže  vyndáme kola  a jedeme do města. míříme do Madurodamu , atrakce, kde můžete vidět zásadní stavby celého Holandska ve velikosti 1:25 a je  zajímavé konfrontovat skutečnost s těmito modely.

Na zpáteční cestě navštěvujeme ještě parlament 18 a projíždíme okolo sídla holandské královny.  Večer vyndávám gril a na řadu přichází ryby , červené víno a taky deky . Je totiž slušná zima .

Den šestý 16.7.2010 -  DEN HAAG, SCHEVENINGEN ,VOLENDAM

Na dnešní den jsme si přáli sluníčko a teplo, protože máme namířeno  k moři, do letoviska Scheveningen  a v plánu je odpočinkový den, válení na pláži, pohoda. Bohužel je silný vítr, 20°C , takže z válení nic nebude. Nicméně zajíždíme k plážím a jdeme navštívit podmořský svět Sea Life . Tedy ostatní jdou, já dávám přednost procházce po pláži a focení.

Počasí nám zamíchalo kartami a řešíme co dál. Amsterdam vypouštíme, protože jsme ho již navštívili, květinová burza je již zavřená,  zamíříme tedy do vnitrozemí k jezeru IJsselmeer , do města Volendam. Po cestě stavíme na farmě Kaasboerdirij Alida Hoeve , o které jsme se dočetli, že je zde k vidění klasická výroba dřeváků a sýrů. No, je to spíše dobrý trik na turisty, jak z nich vymámit peníze za koupi místních výrobků. I přes toto lehké zklamání si udržujeme dobrou náladu pózováním a focením v obrovských dřevácích a ochutnáváním sýrů.

Po rychlé prohlídce farmy, nasedáme do karavanů a popojíždíme několik málo kilometrů na parkoviště, které je bezprostředně pod hlavní pěší zónou u části starého Volendamu.

To hlavní se odehrává na kilometr dlouhé pěší zóně, plné obchůdků, restaurací a barů, které lákají k posezení . Už se nedivím, že Volendam chválí v každém průvodci, je to opravdu místo , které stojí za návštěvu.

 Den sedmý 17.7.2010 -  EDAM , AMELAND

Edam, staré městečko na pobřeží Ijsselmeeru, proslulé výrobou sýra, tak to je tři kilometry vzdálený cíl dopolední kolo vyjížďky. Opět se setkáváme s malebným městem, plným kanálů a typických domů včetně krásně zdobené městské vážnice sýrů. Zpáteční cestu si chceme trochu protáhnout a projet se po okolí, to se nám daří, i když neúmyslně a po krátkém bloudění přichází na řadu navigace. Ostatním říkám, že jde vše podle plánu, jen se musíme trochu otočit a malinko se vrátit . Malá lež mi u ostatních prošla, ale byli jsme potrestáni téměř u cíle, kdy se spouští déšť a my poprvé v Holandsku vyndávali pláštěnky.                 

Náladu si spravujeme obědem a i počasí se lepší, sluníme se tedy venku před karavany a co nevidíme.   " Náš  Frantík " s Pilotem ! Je nám v patách. Ještě stihneme kávičku ve městě a vydáváme se na sever k ostrovu Ameland. Cestou stavíme na hrázi Afsluitdijk , která rozděluje záliv Zuiderzee na dvě části  Waddenzee a uměle vytvořené jezero Ijsselmeer .Tato hráz spojuje provincii Severní Holandsko s provincií Frísko a je 32 km dlouhá, opravdu monument.

K přístavišti, z kterého odplouvají trajekty na ostrov Ameland, přijíždíme v podvečer a zjišťujeme, že se zde parkovat karavanem nedá. Možná na místě pro autobusy, ale je to poměrně riziko, takže se vracíme o 3 km zpět a parkujeme v kempu De Dobbe.  Příjemná paní domácí nám sděluje, že zítra má být krásně, takže si cyklo výlet na ostrov snad užijeme.

Den osmý 18.7.2010 -   AMELAND

Krásná neděle jistě přiláká spoustu místních k odpočinku na ostrově, takže jsme si přivstali, a u přístavu jsme hodinu před odjezdem trajektu. Postupně se odbavovací prostory plní a v 9.30 hod se naloďujeme. Vyplouváme v době, kdy je moře na ústupu, takže loď kličkuje v jakém si korytu úzké řeky podél písečných lavic.

Na jedné z nich dokonce vidíme i tuleně. Po 50 minutách přirážíme k přístavu Nes a začíná exodus Holanďanů. Nejprve vezmou útokem půjčovnu kol a poté dlouhé písečné pláže na severu ostrova.

Samotný ostrov je tak trochu jiným světem, má spíše severský ráz, v městečkách jsou nízké domy s rákosovými střechami, schované pod vzrostlými stromy. U pláží vidíme roztroušenou zástavbu domů, poschovávané v dunách a mezi tím velké prostory s pasoucím se dobytkem. Ostrov projíždíme na kolech po přímořské stezce až k majáku a zpět se vracíme po jižní straně, až do přístavu.

Po návratu do kempu balíme a odjíždíme do středního Holandska, cílem je město  Giethorn. Je to poslední zastávka na naší cestě Holandskem a podle všech informací, které máme, je toto malé městečko Benátkami Holandska, protkané mnoha kanály, vinoucí se mezi domy, ke kterým se v moha případech dá dostat pouze po vodě. Parkujeme v severní části městečka, pár kroků od půjčovny loděk. Je krásný západ slunce, takže neváháme a jdeme na prohlídku této části města , o které se říká, že je nejhezčí a méně komerční.

 Den devátý 18.7.2010 -   GEITHORN, MOSELA

Probouzí nás sluníčko a je jasné, že se nám poslední den vydaří. Jdeme do půjčovny loděk, dostáváme instrukce, plánek a vyrážíme na kanály.

Po cestě se střídáme u kormidla, proplétáme se mezi domy, vzrostlým rákosím, obdivujeme udržované a rozkvetlé zahrady a pomalu se blížíme k jezeru.  Zde si v hospůdce dáváme nějaké dobroty a míříme zpět ke  karavanům.  Je to téměř symbolické, poslední den v Holandsku, které nás tolik nadchlo, byl romantický, krásný a inspirující, stejně jako celá země.  Na cestě domů, si plánujeme ještě jednu zastávku a to údolí řeky Mosely, nedaleko města Koblenz . Náhodně jsme na navigaci zvolili  místo a nechali se vést až do městečka Müden.

Do městečka se zajet nedá, takže parkujeme u řeky, hned vedle německého kolegy, který nás s gustem pozoruje a při tom popíjí ryzlink. A právě ryzlink byl ten pravý důvod, proč jsme do této známé oblasti zajeli. Stačí nám jen krátká chvilka a už vyrážíme do městečka v domnění, že si tu parádně pochutnáme na místním ryzlinku. Ale jaké je naše překvapení, když zjišťujeme, že městečko jak po vymření. Naštěstí jsme se do bouchali do jedné vinotéky, něco málo ochutnali a koupili si lahvičky na večer .

Den desátý 18.7.2010 -   MOSELA, KOBLENZ

Už po ránu je ubíjející vedro, čeká nás tropický den. Co s tím? Buď jet rovnou do Koblenze nebo vytáhnout kola a objet si údolí. Nakonec, i když s trochou přemlouvání jdeme na kola. Šlape se pohodlně , rovinka, bez kopečků , jen to horko!

Ale výlet to je krásný, strmé vinice, stará městečka , ale i přeplněné kempy a žízeň. Ta je veliká! Stavíme tedy na doplnění tekutin a na holkách je vidět, že výlet není to pravé, co si pro slunné dopoledne představovaly .V nohou máme 40 km, vracíme zpět a odjíždíme do Koblenze , k soutoku řek Mosela a Rýn .

Parkujeme bezprostředně u soutoku řek, což nám šetří spoustu času. Procházíme si staré město obdivujeme mohutnost obou řek, ale je tu čas odjezdu. Čeká nás ještě dlouhá cesta domů.

Holandsko rozhodně  stojí za návštěvu, je to země mnoha tváří, krásných míst a zákoutí.  Nemluvě o množství cyklostezek, která z této země dělají ráj pro cyklisty.