Berchtesgaden - National Park

Berchtesgadener Land, je podle mého, nejmalebnějším výběžkem Bavorska, rozprostírá se v okolí masivu hor s vrcholem Watzmann a pohádkovým jezerem Königssee.

Čas je neúprosný, tenhle krásný kout - NP Berchtesgaden, jsem navštívil před téměř deseti lety. Ale vzpomínky jsou stále živé.

Před námi je prodloužený květnový víkend a byl by hřích ho nevyužít pro výlet ke vzdálenějším místům.Volba padla na Berchtesgádensko, místo s nepřeberným množstvím zajímavostí, koncentrovaných na relativně malém území. Vyjíždíme poměrně pozdě a ve městečku Marktschellenberg, jsme okolo půlnoci. Máme v plánu zde počkat na další posádky, přespat a ráno vyrazit vstříc poznání. Je hluboká noc, proto příliš neřeším místo, kde zaparkuji, ale chyba lávky. Z malého, zapadlého náměstíčka nás razantně vykazuje postarší dáma, která nelenila a v županu s baterkou v ruce, nám jasně a zřetelně vysvětluje, že před jejím domem, nejsme vítáni. Nezbylo, než sjet zpět k řece a zaparkovat na odpočívadle, čemuž jsme se chtěli vyhnout, kvůli autům, která zde jezdí v hojném počtu. Ale díky pokročilé hodině, nemáme s usínáním problém a ráno stejně vstáváme brzo. 

Čeká nás výstup na horskou chatu Toni Lenz Hütte 1.550 m a prohlídku ledové jeskyně. Délka trasy je 6,5 km s převýšením 970 m a s průměrným stoupáním 16,2%, takže její název „Test srdce a krevního oběhu“ odpovídá realitě. Parkoviště, kde jsme spali, je dvacet metrů od nástupu na cestu.  Měl jsem z cesty trochu obavy kvůli dětem, které s námi srdnatě šlapaly, ale nakonec se ukázalo, že cestu zvládly s daleko větším přehledem, než my starší. Zpočátku je cesta jednoduchou procházkou po šotolině,  ale brzy se vše mění a my se zakusujeme do prudkého stoupáku, jdeme po kamenech i okolo prudkých srázů. O to víc musíme kontrolovat děti, které si z případného nebezpečí nic nedělají a vesele poskakují po kamenech. 

Počasí nám přeje, teplota je optimální pro výšlap, občas se rozestoupí mraky a my máme možnost pozorovat úchvatné okolní scenérie. 

Po třech hodinách jsme na chatě, s velkou chutí si dáváme pivo a chleba s domácím špekem. Ještě není sezóna a je to znát i na počtu turistů, které jsme potkali. Napočítal jsem jich sotva deset, ale v létě to zde musí praskat ve švech. Po odpočinku, nás ještě čeká krátký úsek k ledové jeskyni. Máme štěstí, průvodce nás bez čekání přibírá ke skupince a jde dovnitř. 

Vchod je téměř neviditelný a jediné, co upoutá, je velká splaz ledu u vchodu. Uvnitř je stálá teplota - 4° C , která umožňuje to, že led vydrží i mimo zimní sezónu. V zimě se vchod zavalí sněhem a teprve až na jaře, se může opět do jeskyně vejít. Zajímavostí je, že led uvnitř se tvoří pouhé dva květnové týdny v roce. Každoročně je ho víc než  v roce minulém a průvodce nám říká, že ještě tak tři roky a jeskyně bude sněhem zcela zavalená. 

Po malé večeři odměňujeme děti za jejich výkon. Přesouváme se do Berchtesgadenu a jdeme do místního aqua parku, který je opravdu super, vyhřívaný venkovní a vnitřní bazén se slanou vodou, sladký vnitřní bazén a hlavně tobogán. Děti z něj prakticky nevylezly. Původně jsme si mysleli, že najdeme jiné parkování, protože se nám už nechtělo zůstávat u rušné silnice, ale je už tma a nechceme příliš experimentovat. Vracíme se tedy zpět. Tentokrát byla noc ale opravu rušná a projíždějící auta nás vyspat moc nenechala.

Počasí se vylepšilo natolik, že si připadáme jako bychom byli uprostřed léta a nikoli na počátku května. Příjemné zjištění, které ještě více umocňuje naše zážitky. Dnešním prvním cílem je soutěska Almbachklamm, vinoucí se tři kilometry podél říčky Almbach.  Po cestě, vedoucí po šotolinovém chodníku a lávkách, vidíme několik vodopádů (v polovině ten nejhezčí - Sulzer Wasserfall ) a mnoho balvanů, roztodivných tvarů, s kterými si za ta léta pohrála voda. Dojít se dá až k hrázi Theresienklause, ale nám stačí jen poloviční trasa a vracíme se zpět. 

Druhou zastávkou jsou solné doly v Berteschgadenu - Salzbergwerk. Při vstupu nás oblékají do hornického mundůru, nasedáme na vláček a míříme dolů do šachet. Důl je považován za jeden z největších v Evropě a teprve až tady dole, si člověk uvědomí, jak obrovský objem hornimy musel být vytěžen, aby se nám zde dnes naskytl tak fascinující pohled. 

Další atrakcí, hned po vláčku, jsou dřevěné skluzavky, po kterých se překonávali výškové rozdíly. Někteří se ze skluzavky radují, jiní volí jistotu schodů. Ohromujícím zážitkem je krátká jízda po zatopené štole spojená s barevnými efekty a podmanivou hudbou. Celá ta atmosféra mě natolik uchvátila, že jsem zapomněl i fotit.

Na parkovišti jsme zakousli něco malého a vyrážíme směr Hitlerovo Orlí hnízdo Kehlsteinhaus na hoře Kehlstein ( 1 834 m.n.m.). K místu jsem přijížděl plný očekávání z toho, jak se Němci zhostili propagace místa spojeného s neblahou minulostí. Sídlo vystavěli svému vůdci za 13 měsíců k jeho 50 tým narozeninám. Zdá se to být neuvěřitelné, ale byla to demonstrace jejich tehdejší síly a zároveň demagogie. Z parkoviště nás vyvezl po serpentinách autobus až pod Orlí hnízdo, k samotnébudově se dostáváme výtahem, zabudovaným do skály.

Vyhlídka nad Kehlsteinhausem do údolí, je zcela mimořádná a naskýtá se nám krásný pohled po celé oblasti Berchtesgadenska. Pod sebou vidíme šplhat jeden autobus za druhým a tak se zamýšlím nad tím, co sem vlastně ty davy lidí táhne. Je to poznání minulosti nebo tzv. temná turistika. 

Slunce se blíží k horizontu a je čas na náš dnešní poslední přejezd. Vydáváme se na Rossfeld Panoramastase . To je zpoplatněná, asi 15 km dlouhá okružní trasa, která se vine mezi horskými velikány a na několika místech se nabízí úchvatné výhledy do údolí. Právě na jedné takové vyhlídce jsme se rozhodli přenocovat. A protože je stále krásně, přichází na řadu naše grily a víno. Při soumraku mě potkává problém s karavanem, respektive s baterií v nástavbě. Je téměř prázdná. Naštěstí ještě vydržela noční topení a klekla až ráno. Důvodem je závada na elektroinstalaci, která zkratuje každou novou pojistku, kterou dávám do elektrobloku. Ale máme před sebou poslední den, takže zůstávám v klidu.

Ráno si přivstávám, jednak díky poruše, ale hlavně, abych stihl východ slunce. Je to nádhera!

Dnes míříme k jezeru Königssee, ležící na dně hlubokého údolí ( hloubka je v některých místech až 200m), mezi vysokými horami, včetně dominanty Watzmann. V přístavu nasedáme na loď a míříme do Salletalmu, uprostřed plavby vypne kapitán motory, okolo nás se rozhostí naprosté ticho, které prořízne až jasný zvuk lodivodovi křídlovky. Čekáme na odezvu, které se nám za okamžik dostává z protějších kolmých skal. 

Ze Salletalmu se vydáváme k jezeru Obersee, k salaši, kde si dáváme produkty z čerstvého mléka i mléko samotné. Trocha obavy z následků je, ale jsme silní chlapy, vydržíme to!  Na zpáteční cestě si nemůžeme nechat ujít zastávku v St. Bartholom a mléko zajídáme čerstvými pečenými rybami z jezera.

Vládne zde kouzelná atmosféra, malé krámky, hospůdky, udržovaný kostel. Hned bych tu zůstal. Dokonce se zde nabízí krásný trek k patě suťového pole se vstupem do Eisskapelle, jeskyně připomínající svým tvarem kapli. Ale to vše si budeme muset nechat na naši příští návštěvu této oblasti, čeká nás cesta domů.