Vyšetřování nezačalo – zapomeňte!

Ústavní soud rozhodl o zastavení řízení ve věci žaloby na bývalého prezidenta republiky Václava Klause z velezrady, což je ústavní delikt a nikoliv trestný čin vlastizrady, jak bývá často úmyslně zaměňováno. Jako hlavní důvod svého rozhodnutí uvedl ÚS údajnou nemožnost projednat ve veřejném slyšení meritorní podstatu žaloby, neboť žalovanému již vypršelo funkční období, byť se žalované skutky týkaly období, v němž vykonával svůj mandát.

Právníci bývalého prezidenta ve svých reakcích zaměňují toto rozhodnutí o zastavení řízení za osvobozující nález ÚS. Činí tak zcela vědomě, aby svého klienta prezentovali jako oběť a vítěze zároveň. Nevinný člověk, který je nezpochybnitelným způsobem přesvědčen o své nevině bude vždy logicky trvat na projednání u soudu a na vynesení osvobozujícího rozsudku. Václavu Klausovi však bylo umožněno, aby utekl od své odpovědnosti a nevyužil možnosti vyvrátit konkrétní nařčení z překročení svých kompetencí a ústavnosti svých rozhodnutí. Týká se to především stále živě diskutované novoroční amnestie.

Rozsah této amnestie nemá v žádné civilizované zemi obdoby. Amnestováno bylo 50 tisíc odsouzených a díky abolici bylo zastaveno 331 otevřených trestních kauz, z nichž ty nejzávaznější hospodářské kauzy, v nejvyšší trestní sazbě, generovaly škody v miliardových částkách a týkaly se desetitisíce poškozených. I těmto amnestovaným bylo amnestijním rozhodnutím umožněno se vyhnout odpovědnosti a závěrečnému verdiktu soudu. Podobnost čistě náhodná?

Václav Klaus tuto amnestii vyhlásil jen několik málo týdnů před vypršením svého funkčního období, čímž se zbavil odpovědnosti za všechny důsledky, které to s sebou nese. Jakoby předpokládal, že i v krajním případě možného podání ústavní žaloby Senátu nebude již jeho krok právně postižitelný. To jej však vůbec nezbavuje morální odpovědnosti s dalekosáhlými celospolečenskými dopady.

Veškerou tíhu odpovědnosti (a to případně i trestněprávní) tak nese premiér vlády ČR a vláda jako celek. Doposud není jasné, za jakých okolností předseda vlády amnestii kontrasignoval. Procesně se vše jeví jako nestandardní a nelze vyloučit, že i nezákonné. Právě proto se touto otázkou zabývá Policie ČR i místně příslušné Státní zastupitelství. Šetření v této věci zahájila i kancelář nově zvolené hlavy státu.

Nejpodstatnější otázkou však zůstává to, kdo ponese plnou odpovědnost za způsobené škody, které vzniknou ve chvíli, kdy poškození z uzavřených trestních kauz uplatní své nároky ne u amnestovaných obviněných (dnes nevinných!), nýbrž u státu. To znamená, že plátcem bude opět daňový poplatník, ostatně jako vždy, když pochybí vědomě či z nedbalosti dočasní správci našich daní, v tomto konkrétním případě předseda vlády. Jeho dosavadní reakce jsou mírně řečeno neadekvátní, a navíc nevnášejí jasno do dané situace, naopak jde pouze o neobratné úhybné manévry, které utíkají k osvědčenému politickému alibismu.