25. března roku 1918 Rada Běloruské lidové republiky
vyhlásila, podle rozhodnutí Všeběloruského sjezdu, který se uskutečnil roku
1917, Bělorusko svobodnou a nezávislou demokratickou republikou. Ve Třetí
ústavní listině Rady BNR se psalo: "Od tohoto dne je Běloruská lidová
republika vyhlášena svobodným a nezávislým státem". Od té doby je den 25.
března národním svátkem běloruského lidu - Dnem Svobody, Dnem Nezávislosti.
Den Svobody - 25. brezna 2007
Před Dnem Svobody prošlo běloruské národní hnutí těžkou cestu boje - zprvu s carským režimem ruského impéria, a poté i s bolševiky. Ideu běloruského nezávislého státu vytvářely v letech 1915 až 1918 v podmínkách první světové války různé běloruské strany a organizace. Heslo o ustavení Běloruské lidové republiky zaznělo i v prosinci 1917 na Všeběloruském sjezdu ( v Minsku), jež byl rozehnán na příkaz bolševického velení Západní oblasti a frontu v čele s A. Miasnikovem. Nálady, příznivé vyhlášení nezávislosti, v běloruském národním hnutí zesílily právě po rozehnání Všeběloruského sjezdu.
Vláda BNR působila v oblasti výstavby státu, v oblasti hospodářské i kulturně - vzdělávací. V Bělorusku bylo během několika měsíců založeno několik stovek běloruských škol, ve velkých městech vznikla běloruská gymnázia. Vycházely desítky běloruských novin a časopisů, svou činnost započaly kulturně-vzdělávací kroužky a společnosti, provozovala se běloruská divadla. Na sklonku roku 1918, využívaje porážky Německa v první světové válce, začala běloruská vláda organizovat vojenské jednotky, ale do příchodu Rudé armády nebylo budování běloruského vojska dokončeno.
Vláda sovětského Ruska vedená V. I. Leninem se rozhodla v Bělorusku obnovit ruskou nadvládu. Rudá armáda okupovala běloruské území, a běloruská nezávislost byla bolševiky zlikvidována. Vyhlášení nezávislosti však přesto mělo jisté výsledky. Ústřední výbor ruské komunistické strany byl nucen vzít v úvahu úspěchy běloruského národně - osvobozeneckého hnutí a vyhlásit v lednu 1919 Běloruskou sovětskou republiku, zcela závislou na Moskvě, nesamostatnou, ale přece jen národní.
Ozvěna vyhlášení nezávislosti 25. března 1918 došla až do našich dnů. Právě tento akt se stal vzorem při novém vyhlášení nezávislosti na konci 20. století. V době rozpadu sovětského impéria Nejvyšší sovět BSSR přijal 27. července 1990 pod tlakem opozice BNF Deklaraci o státní suverenitě BSSR. 25. srpna 1991 přijal Nejvyšší sovět BSSR zákon "O ústavním statusu zákona Deklarace Nejvyššího sovětu BSSR o státní suverenitě BSSR", a 19. září 1991 o novém názvu státu: Republika Bělorusko.
25. březen zůstává symbolem boje Bělorusů za nezávislost svého státu, proti jakémukoliv včlenění Běloruska do ruského státu (ať už by to měl být svaz, či svazový stát), symbolem boje za navrácení postavení jediného státního jazyka běloruštině, za skutečně národní politiku státu ve vztahu k národní kultuře, symbolem boje běloruských vlastenců za demokratickou republiku proti diktatuře, symbolem boje za lidská práva v našem státě.
Alexandr Lukašenko se již od počátku své vlády snaží jakékoliv projevy běloruství potlačit. Jsou totiž v rozporu s jeho vidinou obnovení Sovětského svazu. Poslední diktátor Evropy, jak ho označují USA a EU, tvrdě potírá národní uvědomění Bělorusů, jejich jazyk a upravuje podle svého běloruskou historii. Krátce po svém prvním zvolení běloruským prezidentem zakázal historické běloruské státní symboly a nahradil je symboly platnými v dobách Sovětského svazu. S tím je spojen i jeho odpor ke Dni svobody. Každým rokem se po celém Bělorusku 25. března konají oslavy výročí založení první Běloruské lidové republiky. Lukašenkův režim tyto oslavy považuje za demonstrace a každoročně je tvrdě rozhání.
