SSSR by ani za nic nezvítězil bez Velké Británie a USA

Nerad o tom mluvím, ale musím i vzhledem k těm všem, kdo položil svůj život za to, abychom my žili. I vzhledem k těm, kdo si to nepamatují, nebo nechtějí pamatovat a vědět. A já jim to chci připomenout.

Za pár dní, stejně jako každý rok, Rusko pod vlajkami a stužkami nafouklé pohádky vítězománie opět zapomene o mnohém vážném, globálním a pravdivém. Zapomene, že nebyla žádná zvláštní a individuální Vlastenecká válka Ruska proti Německu. Zapomene, že byla Světová válka, ve které proti nacismu a fašismu bojovalo více než 40 zemí, válka, ve které by samotný Sovětský svaz bez svých hlavních spojenců, tedy Velké Británie a Spojených států, za nic nezvítězil . Rusko znovu zapomene, že to byla právě Velká Británie s Francií, které jako první vyhlásily válku s Hitlerovi v září 1939 poté, co napadl Polsko. Rusko znovu zapomene, jak Stalin vtrhnul do druhé části Polska, okupoval pobaltské země i o tom, že 30. listopadu vtrhl do Finska. Rusko opět zapomene nato, že s? paranoik a tyran Džugašvili až do 22. června 1941 přátelil s nacisty a posílal jim suroviny. Rusko opět nevzpomene a nezamyslí se nad tím, proč v této válce ztratilo více než 25 milionů lidí (na každého zlikvidovaného nacistu 7 ruských obětí).

Rusko opět zapomene o zahraničních praporech a vlastních klucích, sotva ukončivších školu, které posílali do první linie s jednou puškou na dva až tři vojáky. A oni běželi neozbrojení, dokud někdo z kamarádů nepadl mrtvý k zemi, kdy si mohli vzít sdílenou pušku. Rusko si nevzpomene na to, jakých zvěrstv se dopouštěla jeho armáda v obsazeném Berlíně (a nejen tam) – jak znásilňovali, vraždili a kradli jeho vojáci obyčejné německé obyvatelstvo.

Proč si Rusko nevzpomene? Proč zapomene? Protože je otrávené lží desítky let. Protože někdy bývá nejen hrdost, ale často i velký styd za své předky a Rusko a jeho národ neumí přiznávat ani vinu, ani chyby. Současné ruské „elity“ se neumí ani omluvit za své včerejší diplomaty. Ale o tom až někdy jindy. Nejdůležitější je, že Rusko 9. května nevzpomene na to, že praví veteráni a účastníci té strašné války nikdy nesálali radostí v tento den, neskákali a nesmáli se – oni tiše vzpomínali na ty hrůzy, obavy, strach bolest a smrt. Oni vzpomínali na obličeje a poslední slova svých kamarádů. Oni o tom nechtěli mluvit a když je někdo hodně prosil, tak mnoho povídat nemohli a nemohli ani důkladně vybírat momenty a slova. Taková byla doba. Celou pravdu jste povědět nemohli. Stejně jako dnes. Viděl jsem, jak veteráni tiše seděli s pohárem vodky a kouskem černého chleba, ponoření do těžkých vzpomínek, když mládež, která nikdy necítila vůni střelného prachu, oslavovala. Rusko zapomnělo, že 9. května není svátkem pro ty mladé. To byl svátek pro ty, kteří bojovali. A i pro ně dosti hořký s opravdovými slzami zármutku a bolesti v očích.