Školství, inkluze, matematika u maturit plus krátké zamyšlení se

Ideál pro školní vzdělání; důležitost sociálního prostředí v kterém dítě vyrůstá; prosazování matematiky za povinnou maturitní zkoušku. Zamyšlení se: optimalizace výdajů, zákon o státní službě, dotace kultury, církevní restituce.

Ideální stav pro školní vzdělání má ten, kdo se umí dobře narodit (sociálně, geograficky a má dostatek podnětů, které jej rozvíjejí). Takže se povětšinou narodíte ve velkém městě v paneláku a jen chodíte do škol ZŠ, SŠ, VŠ a učíte se tam věci, které vám říkají lidé, kteří se také většinou narodili v paneláku a jen reprodukují to, co jim bylo předloženo, bez toho aby to bylo nějak smysluplné. Je vhodné dítěti zařídit mimoškolní aktivity, nejlépe organizované (přeci nebude po škole jen sedět v paneláku na zadku).

Narodíte se na vesnici a povětšinou vás z počátku čeká práce kolem hospodářství a dojíždění do škol a případně do zájmových kroužků, pokud se tedy nezvolí domácí škola (domácí škola je podle mého laického názoru vhodná při vícero vlastních dětech – naučíte to jedno a ostatní se to od něj naučí).

Problém je v tom, že si pamatuji, že nám na základní škole předávali především popisné informace, ne tedy něco tvořit, což je byla a asi stále je hrubá chyba. Na mou naivní otázku v dětství, jak mi tyto informace zajistí to, že budu mít vlastní pokojíček, jsem žádnou odpověď nedostal. Na další mé otázky, jak se toho najím, jak to zaplatí náklady na bydlení, jsem také nikdy žádnou uspokojivou odpověď nedostal. Tohle všechno mě vedlo k tomu, že jsem vlastně druhý stupeň ZŠ odignoroval, jen jsem tam prostě docházel (seděl v předposlední řadě uprostřed a stále si pod lavicí četl nějaké knihy z knihovny), nic více (žádná domácí snaha) a nějak jsem to přežil.

Když nás na ZŠ potřetí za školní docházku nutili jet do Babiččina údolí, tak jsem jim řekl, že mi je to k ničemu tam jezdit (žádné hlasování ve třídě kam bychom chtěli případně jet na výlet), že nikam nejedu a nejel jsem (o půl druhé jsem byl ze školy doma a nestálo mě to peníze), já spíš chtěl chodit pravidelně plavat do bazénu.

Když nás v sedmé třídě základní školy provedli po místních továrnách a pak nám dali vyplnit dotazník v němž bylo několik otázek a poslední byla: co bychom chtěli dělat (jaké bychom chtěli mít povolání) až budeme dospělí; chyba byla, že tam byly otevřené otázky a já se vzbouřil, napsal jsem naftový šejk (přeci máme právo na svobodnou volbu zaměstnání, ne?), což mi neprošlo (hysterická reakce učitelky, že to nejde, že musím napsat něco jiného), moje další odpověď, že nic, ale tato odpověď mi také neprošla a prošla mi až třetí odpověď, že nevím.

Inkluze – asi by bylo lepší se nejdříve podívat v jakém prostředí to dané dítě vyrůstá, jaké má podněty k rozvoji a jaké chápání světa je jeho rodičů. A také frontální výuka není pro mnohé vhodná. Přijde mi, že se ve školství na ZŠ přiživuje kupa lidí, která tam je zbytečně; já nevím jak vy, ale já se stejně všechno vždy musel naučit sám, šlo spíš o motivaci a podmínky.

Pokud je prostředí nepříznivé (naštěstí internet zlepšil přístup k informacím a mladí lidé již vědí jaké mají v životě možnosti), tak se z něj špatně dostává ke kvalitnímu institucionálnímu vzdělání, seberozvoji; nejlepší vzdělání (a i papírově získanou kvalifikaci) mají ti, kteří na to mají peníze, respektive mají na to peníze jejich rodiče (a opět, kdo měl podmínky k tomu získat kvalitní vzdělání má pěkné CV a má velkou šanci obsadit místo co nejblíže omezeným zdrojům (např. úředník ve strukturách EU, státu … a nebo politickou funkci)).

Prosazování matematiky za povinnou maturitní zkoušku je rozhodně na uměleckých školách pitomost. Mně matematika šla, jenže k čemu mi byla? Když se někdo naučí hrát výborně na nějaký hudební nástroj (což není můj případ), tak dostane místo např. ve filharmonii (dotováno státem), na konzervatoři (dotováno krajem) nebo na ZUŠce (dotováno městem), když někomu jde matematika a např. nemá kapitál na investice, tak mu to je k ničemu (min. zdravotní pojištění zaplatit musí + musí mít na náklady na žití), případně se může pokusit získat místo v akademické sféře (opět dotováno státem).

Člověk může logicky (a matematicky) přemýšlet nad mnohým (chceme vůbec, aby takto lidé uměli uvažovat):

a) Toto povolání v zemi Z vynáší x, věk dožití při tom kterém povolání je y, proto se budu živit povoláním xy (jenže nikdo nám na konci základní školy nedal dostatečné informace (bylo to ještě před dobou internetu), to by např. mnozí z nás chtěli být soudci – solidní peníze a když něco moc člověk nepokazí, tak určitý kariérní růst a jistota zaměstnání až do důchodu).

b) Když v dnešní době platí, že na přiznání starobního důchodu je potřeba mít zaplaceno 35 let sociálního pojištění, dá se s tím dlouhodobě počítat – nebo přijdou zákonodárci a celé to prodlouží a platby na sociální pojištění se ještě ke všemu budou zvyšovat více než o inflaci?

c) Životní náklady sestupně: bydlení včetně energií a vody, potomci jsou-li, sociální a zdravotní pojištění, jídlo, ostatní.

d) Proč vlastně vznikl zákon o státní službě? Proto aby si ti co tam jsou zajistili bezpečné pohodové žití a pokud možno až do důchodu (už totiž má mnoho lidí dostatečnou kvalifikaci, aby je o místo mohli připravit, počet míst je omezený – chtěli více lidí s vysokoškolským vzděláním, tak je mají, ale má to svá negativa; kdyby se to udělalo tak, jak to bylo za socializmu, že by po vystudování dotyčný (losováním) získal umístěnku do svého prvního zaměstnání, tak by jistě mnoho oborů s přehršlem studentů ani neexistovalo), žádný politik by si nedovolil vyhodit z úřadu klíčové úředníky jen proto, že s ním politicky nesouhlasí (takže to byla jen taková oblbovačka pro občany).

e) Logické je, když se člověku začnou kazit zuby, si je nechat všechny vytrhat a nechat si udělat umělý chrup, na zubních pastách a kartáčcích se mu to do doby starobního důchodu vrátí. Jenže uvažuje někdo nad tím až takto logicky. Stejně tak může člověk neustále optimalizovat své výdaje (přemýšlet nad každým výdajem a svou stravou (zdravá strava vzhledem k její dostupnosti a ceně)) a příjmy, kolik lidí to však dělá? A když už by člověk chtěl např. být soběstačný: všechny potraviny si vypěstovat, chovat zvířata na jídlo pro vlastní potřebu, tak pak je tu stát, který po něm stále chce min. alespoň zdravotní pojištění.

f) Proč je kultura dotována? Zajímá-li někoho kultura, tak ať si ji platí ze svých daní, ne z daní všech (tak ať má např. o 6 % vyšší daně a má pak tedy vstupné na kulturní akce o těch 60 % levnější (což je v současné době přibližně dotace ze státního rozpočtu do divadel…), než ten, který neplatí nic, dotace ze státního, krajského a městského prostě 0).

g) Je-li někdo věřící a současně členem církve, tak ať má např. o cca 9 % vyšší daně (obdobně jak je to běžné v Německu), ale ostatní občané ať ty zvýšené daně neplatí a církve ze svého tedy nedotují (podle mého laického názoru odluka církve od státu měla proběhnout v době privatizace (přeci v roce 1991 byl schválen výčtový zákon pro vyrovnání se s církvemi), nyní s tím jsou akorát problémy a blokované majetky pro církevní restituce zabránily rozvoji mnoha měst).

h) Je logické mít děti? Příjem mám xy a nejistotu zaměstnání na dalších 30 let a na výchovu a studium jednoho člověka od 0 – 26 je potřeba zet peněz. Logické je především si pohlídat zaplacení 35 let sociálního pojištění a mít nárok na starobní důchod (a děti jen bude-li dostatek peněz) a poté se přesunout do domova důchodců a stát se ze zákona postarat musí. Buďme rádi, že lidé takto logicky neuvažují (spíše se jen soustředí na boj o koryta), jinak bychom v ČR začali vymírat ještě rychleji.

...

z) Tímto uvažováním se klasicky dostaneme k otázce o smyslu života, to však není účelem, účelem je poukázat jak se o mnohém dá uvažovat.

Mají ministerstvo školství řídit osoby, které se narodily ve velkém městě a i VŠ měly v místě bydliště a nechápou problémy studentů z vesnic a malých měst? Vzpomínám si na sebe, po základní škole dojíždění vlakem do navazujících škol; dále jak jsem se na maturitu učil v domě ve sklepě, jediné místo, kde to v počínajícím létě šlo (každý nemá vlastní pokojík a natož pohodlný). Zkušenosti jsou nepřenosné - a myslím si, že např. současná ministryně školství nechápe jak složité je pro některé se vůbec vzdělávací soustavou prokousat. Prospěchová, sociální a ubytovací stipendia jsou na SŠ a VŠ takové malé plus, ale pořád to neřeší to základní, že když student doma příznivé podmínky na studium a vypracovávání domácích úloh nemá, tak je to problematické (na internátu kdysi nemohli studenti zůstávat o víkendech (jak je to dnes nevím) a když se podíváte na VŠ, tak mnoho lidí z kolejí či pronajatých bytů jezdí na víkendy a na zkouškové domů). Studium do 26 let, poté občan ČR, který je studentem prezenčního studia si musí zdravotní pojištění platit sám, jenže proč to občanům SK, kteří jsou studenty prezenčního studia v ČR (či v SK), platí jejich vláda až do 30 let, to je znevýhodnění občanů ČR, kteří jsou studenty prezenčního studia.

PS: Ještě by se dalo k tomuto tématu napsat mnohé, ale prostě se mi již nechce a článek je na blog až dost dlouhý a to se snažím o stručnost. Jak jsem k mnohému došel nevysvětluji, bude-li zájem, tak vysvětlím v diskuzi.