Tak jo, Řezník je asi téma. Musím přiznat, že až do té doby co se strhla mela kolem udílení a neudílení Českých Slavíků, jsem o jeho tvorbě neměl ani tušení.
Možná je to dáno generačním rozdílem, ale upřímně, “Řezník” alias Martin Pohl, ať se na jeho tvorbu můžete koukat jakkoliv obdivně, zas tak nic nového nevytváří. Nebudu hodnotit hudební stránku jeho skladeb ani textů a jako bývalý textař bych se k tomu ani nechtěl vyjadřovat, ale on nepřichází s ničím novým.
Kdo trochu sleduje zahraniční hudební scénu, občas narazí na podobný výtvor a náš “Řezník” to jen zkopíroval. Tady se nedá ani hodnotit, jestli dobře nebo špatně, protože ať si kdo chce co chce říká, hodnocení hudební či textové stránky je zde irelevantní, protože o to často autorům ani nejde.
Těm jde především o mediální stránku věci a té se snaží dosáhnout prostřednictvím videí. Jeho tvorba je přesně ve stylu horrorcore. Upřímně řečeno ve stylu takových béčkových a céčkových hororů, které byli natáčeny také často v Čechách. A protože jsem slyšel od lidí ve svých štábech dost zkazek z natáčení hororů, nemám o tvůrcích těchto “hororů” valné mínění.
Kdysi jsem měl za známost jednu slečnu, která mě neustále tahala na podobné horory, takže jsem postupně získal povšechnou představu o této kategorii filmů. U těch hororů se samozřejmě bála a já se bavil, že se bojí. Autoři podobných zběsilostí se snaží obrazově šokovat, ale čím už chcete lidi šokovat. Už bylo vše natočeno a už všechno lítá na internetu. Větší hnus už nikdo nevyprodukuje.
Napadá mě několik analogií. Jedna ve spojitosti s hudební skupinou Plastic People of the Universe, jejich hudební a textová tvorba byla vyloženě podprůměrná a v podstatě nestála ani za zmínku, ale přesto že šlo o perzekuci ze strany tehdejšího režimu, ruku bych za jejich tvorbu do ohně nedal. Druhá je ve spojitosti s tvorbou hudební skupiny Black Sabbath, v tom byl sice obchodní kalkul, ale jejich “řádení” nevycházelo z flustrace.
Tak a teď jaký to má společenský dopad. Je to podobné jako ve vztahu dvou lidí, když se poprvé otevřou stavidla a ti dva se do sebe pustí, již nic nejde vzít zpět. Ale to si můžete pouštět třeba Výměnu manželek, nebo reportáž ze života obyčejných lidí žijících na severu Čech či na Ostravsku a dosáhnete stejného efektu. Podobně jako Petr Čtvrtníček, už nikdy nevezme zpět ten svůj nahý zadek.
Problém “Řezníkových” videí, protože to je nosným médiem jeho tvorby je jejich řemeslné zpracování na úrovní autentických záběrů. Ty mohou jednoduše proniknout k očím, pro které nebyli určeny, mnohdy se stanou hitem mládeže školou povinné a můžou vytvářet návodné jednání. Tady by se asi vyjádřil spíše psycholog.
Můj závěr je, nepochybně bylo “Řezníkovo” vyřazení ze soutěže Český Slavík činem veskrze podlým, ale na druhou stranu docela pochopitelným. Normálně by se za chvíli stala tvorba podobného individua minoritní záležitostí, ale díky tomu, že ho vyřadili, mu paradoxně dali tolik mediálního prostoru, který si ho vůbec nezasloužil.
Nicméně žijeme ve svobodné společnosti a holt si musíme projít tím stádiem, kdy podobné “Řezníky” budeme muset skousnout. Nedá se nic dělat. Můžeme tedy hovořit o zmanipulované soutěži Český Slavík, o jeho nedůstojném průběhu, viz její poslední “slavnostní vyhlašování výsledků” uváděný rodinou Krausovou, ale “Řezníkovi” se otevřeli dveře, bulvár má opět sousto a mě bude jen zajímat kolik našich "celebrit" se bude snažit se na tomto tématu přiživit svojí vychládající polívčičku.
Dovětek: Docela důležitý dovětek, náhoda tomu chtěla, že jsem přes svého bývalého spolužáka úplně náhodou sešel s tímto mladým a velmi milým hochem a byl jsem velmi překvapen. Mile. Asi se přiznám, že jsem před těmi třemi roky co jsem psal tento článek, jeho tvorbu shlédl velmi letmo. V podstatě jsem viděl jeden klip a to mi na tehdejší obrázek stačilo.
Takže trochu začínám chápat, skrze třeba českou politickou situaci, že jeho tvorba, možná má v české společnosti smysl. Jaký ještě přesně nevím, ale třeba na to časem přijdu. Každopádně, jeho motiv určitě není jenom šokovat, ale svým způsobem společnost trochu probrat z letargie.
Nebo prostě má rád film a zatím se projevuje tímto způsobem. Když to srovnám s tím, co musí ubohý český národ denně sledovat ve zprávách, jak se chovají vrcholní představitelé této země, je jeho tvorba, ačkoliv to není můj šálek kávy, pohlazení po duši.
