Když se mi nechce plahočit zacpanou Prahou autem, dejme tomu z Dejvic na Žižkov, tak se vydám metrem.
Vezmu s sebou Alexe. Alex, je ten pověstný výmarský ohař, který poslouchá jak hodinky, může se mnou chodit kdekoliv v Praze, třeba v obchodním centru Flora a to i bez vodítka. I kdybych mu sundal obojek, bude se chovat stejně. Bude hezky poslušně ťapkat vedle mé levé nohy. Nejezdím zásadně na černo, vždy si koupím SMS jízdenku a to ještě radši před vstupem do dopravního prostředku či metra.
Vstoupím tedy do metra na stanici Flora, Alex jde poslušně vedle mě, a v tom mě přepadne banda loupežníků. Záměrně neříkám loupeživých rytířů, protože ti by se chovali alespoň slušně. Pod paží si držím laptop a v tom přede mě předskočí první loupežník a chce po mně ukázat jízdenku.
Přehlédl jsem jeho mluvu a ukázal jsem mu na mobilu platnou SMS jízdenku. Ale on se podíval na psa a zeptal se: „A co ten pes?“ Odvětím: „Jaký pes?“ Ten nemá jízdenku? Upřímně do této doby jsem nevěděl, že se za psa v pražském metru platí. Říkám mu, že to nevím, že se za psa platí, jak bych za něj asi mohl platit, když jsem si zakoupil jízdenku v hodnotě 24 korun SMS na číslo 90206 ve znění DPT24.
To jsem neměl dělat, hned se na mě hrubě obořil: Tak to zaplatíš pokutu. Tomu klučíkovi mohlo být tak maximálně 25, mě je 48 a já nevidím jediný důvod, co ho vedlo k tomu, že by mi měl tykat.
Logicky si můžu tedy připlatit za psa a ne hned dostávat pokutu. Ale hochům to bylo málo, jeden do mě začal strkat. To se mi přestalo líbit a řekl jsem, že odcházím. Oplátkou mi bylo naznačeno fyzickým postrkováním, že ani náhodou.
Dobře, tedy volám policii. Bylo mi řečeno, že oni si také zavolají svoji policii. Cože? Dopravní podnik má svojí vlastní policii? Nicméně volám tísňovou linku 112, nechám se přepojit na policii a vysvětluji, co se mi stalo a kde.
Dispečerka se mě ještě ptá, jestli se mi revizoři prokázali průkazem. Na to odvětím, po pravdě, že nikoliv. Je mi přislíbeno, že se dostaví policie. Tedy předpokládám státní policie. Ale ta se nedostaví. Dostaví se v černých uniformách městská policie, která připomíná přepadové komando.
Dva policisté se kamarádsky pozdraví s revizory a jdou na mě. Prý ať jím dám občanku. Odvětím jim, proč bych jim měl dávat svůj občanský průkaz. Snad ho mám pouze předložit. Takže se opraví a chtějí pouze předložit můj občanský průkaz.
Přece jim nebudu dávat svůj občanský průkaz. Mohli by ho třeba sníst. To nebudu riskovat. Dobře, dělám si z toho srandu, je to jen menší procesní chyba, ale to by měli policisté vědět, jak se mají vyjadřovat. Takže si opíší mé údaje z občanského průkazu, předají je těm loupežníkům a řeknou mi: „Vole“.
Asi mu to ulítlo, ale nemyslím si, že by mě měl policista městské policie co častovat do volů. Zeptám se policisty: „Vy jste mi řekl vole?“ Stydí se a nechce komunikovat. Zeptal jsem se ještě dvakrát, proč mi říká vole, odpověď žádná. Tak vytahuji telefon, že si je vyfotografuji na památku. To se otáčí ke mně zády. Není totiž žádný důvod, proč bych si je nevyfotil.
Už mě přestala ta bandička bavit. Revizoři do mě strkají, policisté nic nevyřeší a ještě mi říkají vole. A já čekám na příchod státní policie. Ale ta nepřichází. Už jsem s Alexem asi přes půl hodiny pod eskalátory na stanici Flóra, fouká tam jako blázen, Alex je nervózní, je mu zima. Takže znovu volám tísňovou linku a dozvídám se, že žádná policie už asi nepřijde, že dispečerka poslala městskou policii.
Takže shrnuto, Dopravní podnik hlavního města Prahy, ano ten podnik, kde trestně stíhá protikorupční policie jejich bývalého ředitele Martina Dvořáka plus Městská policie, kde někdejší ředitel pražské městské policie Vladimír Kotrouš, který byl kvůli přijetí úplatku odsouzen k pěti a půl letům a sedí za mřížemi, prostřednictvím svých zaměstnanců do mě strká a říká mi vole. Kdybych to vyprávěl někomu ze svých německých přátel, tak si budou myslet, že jsem se zbláznil.
Je mi jasné, že si vzájemně dosvědčí, že se chovali slušně, nestrkali do mě, neříkali mi vole a podobně. Přesto článek napíši, protože si nemyslím, že by se takto měl k zákazníkovi někdo chovat. Já měl platnou jízdenku a stejně jsem doteď nezjistil, jak bych měl prostřednictvím SMS za psa zaplatit.
Ještě mě napadlo, jak jsou teď populární ty kamery do aut, co vám natáčí cestou v autě provoz a když se Vám náhodou stane dopravní nehoda, tak máte docela dobrý důkaz, že bych si takovou jednu pořídil na hlavu a při příští návštěvě pražského metra si jí rovnou zapnul.
Moje přítelkyně mě sice nepřesvědčila, že tento článek nemám publikovat, ale alespoň dohlédne, že včas zaplatím pokutu, abych z toho neměl nějaké oplétačky. Stejně jsem jel s Alexem pražským metrem asi tak dvacetkrát, takže ty dvě stovky se mi vyplatí.
Ještě mi sice chtěli dát pokutu za jakési opuštění místa přestupku, ale to se nestalo, protože mi ty dva habáni v tom zabránili, poměrně nevybíravým způsobem, takže jsem ani žádný papír nepřevzal. Fotografie zmiňovaných loupežníků přikládám, jestli je poznají jejich maminky či přítelkyně, ať se pěkně stydí, co to mají za hulváty.
Mírný dovětek: Děkuji za příznivé komentáře, specielně Petře, ale pobavili mně dedukce toho typu, že když jsem za svého psa opomněl z neznalosti zaplatit Dopravnímu podniku, tím pádem můj pes musí otravovat sousedy nepřetržitým vytím a štěkáním a že po něm neuklízím hovínka. Uděluji deset Zmijozelů.
A že když má můj pes výcvik a v obchodním centru Flora poslušně tlapká vedle mně, tak ho tam určitě nechávám poletovat. Na Floře je Alex ve velké oblibě v mnoha obchodech a o takového kverulanta jako je ten diskutující tam beztak nestojí.
Mírný dovětek pro opravdové šťouraly: Byl jsem v ulici Na Bojišti 5, Praha 2, přízemí, přepážka č.10 a 11, zaplatit tu pokutu 200 Kč. Platil jsem ale jenom 100 Kč, protože jsem pokutu zaplatil do deseti dnů. Ta paní u přepážky mi říkala, že tam sedí asi osm let a že tu za celou dobu pokutu za psa někdo platil asi jenom třikrát. To jsem teda musel narazit na ultra blby. Protože nevěřím, že všichni kdo jezdí v Praze metrem se psem, za něj také platí.
