Sport aneb pokračování války jinými prostředky

V souvislosti s okupací Ukrajiny ze strany Ruska a Běloruska došlo ke střetu dvou táborů. První tábor zastává stanovisko, že politika do sportu nepatří. Druhý tábor zastává názor opačný. Pojďme se tedy podívat, jaká je skutečnost.

Historie sportu sahá hluboko do období starověku a stejně tak staré je jeho propojení s politikou či náboženstvím. Nejstarší sportovní aktivity jako zápas, lukostřelba, jízda na koni, apod. vznikli pro potřeby výcviku armád starověkého světa. Jako příklad spojení sportu a náboženství bych zde připomenul míčové hry starých Aztéků, kde hráči poraženého družstva byli obětováni bohům. Gladiátorské hry tolik oblíbené ve starém Římě mají náboženský původ a v období císařství získali i status politický. 

Sport lze definovat jako ritualizovanou formu násilí či války, která plní důležitou úlohu ventilu společenského, politického, sociálního či náboženského napětí. To platí jak pro kolektivní, tak individuální sporty. Jako případ mohu uvést rivalitu mezi příznivci fotbalových celků Sparty a Slávie, či v případě hokeje, rivalitu mezi reprezentacemi Československa a SSSR, která byla motivována invazí vojsk Varšavské smlouvy na popud SSSR. Když už národ musel snášet sovětskou okupaci, tak našel útěchu aspoň ve sportovních vítězstvích nad reprezentanty Sovětského svazu.

Ze zahraničních případů můžu uvést sportovní rivalitu mezi skotskými kluby Glasgow Rangers a Celtic Glasgow, který má do značné míry i náboženské pozadí. Celticu fandí převážně lidé s katolickou orientací a Rangers naopak protestanté. V případě hokeje bych uvedl ideologicky/politicky podmíněnou rivalitu mezi reprezentacemi Kanady/USA a SSSR.

Totalitní režimy považují sport, a to zejména ten vrcholový, jako důležitou složku propagandy. Úspěchy jejich sportovců na domácí a mezinárodní scéně, jsou v autokratických režimech vyzdvihovány jako důkaz vyspělosti společenského zřízení a jeho nadřazenosti, oproti např. demokratickým zřízením. To platí i pro pořádání velkých mezinárodních akcí typu MS ve fotbale, hokeji, olympijských her, apod.

Jako nejděsivější příklad z historie jsou jistě LOH 1936, které hostil Berlín. LOH 1936 byli ukázkou nacistické propagandy ve všech směrech. Běžným koloritem nebylo jen hajlování sportovců nacistického Německa ale i též nacistické projevy či rozdávání letáků s propagandou o nadřazenosti árijské rasy. Po propagandistické a sportovní stránce byl Hitler spokojen. Jen úspěchy amerického sprintera Jesseho Owense, ho poněkud rozčílili. Celá tragédie kolem berlínských OH vyzněla v blízké budoucnosti, kdy řada sportovců židovského původu našla smrt v nacistických koncentračních táborech.

LOH 1980 v Moskvě byli kvůli invazi SSSR do Afghánistánu bojkotovány ze strany západních států. Na sportovních kolbištích tak dominovali sportovci socialistického bloku. Až po letech se zjistilo, že těchto úspěchů bylo dosaženo mnohdy pomocí dopingu. V té době však ještě nebyli k dispozici metody k jeho odhalení.

Východní blok v čele se SSSR v rámci odvety za neúčast západních zemí v reakci na okupaci Afghánistánu vojsky SSSR, bojkotoval LOH 1984 v Los Angeles. Bojkot států východního bloku byl odůvodněn údajnými obavami o bezpečnost sportovců a znevažování jejich důstojnosti. Východní blok si uspořádal „alternativní olympiádu“ nazvanou Družba 84, které se účastnili i tehdejší českoslovenští sportovci.

Později pořádané OH v Číně a Rusku snad ani není třeba zmiňovat. MS ve fotbale 2018 či 2022 taktéž ne. V souvislosti s pořadatelstvím těchto akcí se už léta spekuluje o korupci a lobbingu z cílem získat pořadatelství. V případě MS 2022 ve fotbale byl korupcí zasažen i evropský parlament.
Ve světle výše uvedených příkladů zastávám ten postoj, že účast ruských a běloruských sportovců na olympijských hrách není žádoucí. Není důvod skrze reprezentanty těchto zemí propagovat autokratické režimy, jejichž vojska okupují sousední zemi, kde páchají válečné zločiny. Nemluvě o represích proti vlastnímu obyvatelstvu. Druhý důvod spočívá v tom, že představitelé těchto režimů by účast svých sportovců na OH brali jako slabost západního světa, což by řádně propagačně využili. V třetí řadě hraje roli ten fakt, že v takřka celém sportovním světě vládne nechuť soupeřit s reprezentanty těchto zemí. Pakliže by olympijský výbor umožnil start ruských a běloruských sportovců na OH, by byl bojkot her ze strany značné části sportovního světa, takřka hotovou věcí.

Zdroj: 

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sport

https://www.denik.cz/ze_sveta/olympiada-berlin-naciste-hitler-owens.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Letn%C3%AD_olympijsk%C3%A9_hry_1980

https://cs.wikipedia.org/wiki/Letn%C3%AD_olympijsk%C3%A9_hry_1984

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Petr Černý | čtvrtek 13.4.2023 15:41 | karma článku: 10,34 | přečteno: 249x
  • Další články autora

Petr Černý

Leska a bída proruské scény

29.3.2023 v 11:12 | Karma: 22,37

Petr Černý

Čarodějnice nejsou mrtvé

8.6.2021 v 16:33 | Karma: 19,55

Petr Černý

SAVO, pijeme SAVO

19.5.2021 v 7:03 | Karma: 17,12