1. kolo prezidentských voleb 2018

Prezidentská volba je v poločase a tak se hodí sepsat k výsledku prvního kola aspoň pár slov - a dovolím si vyzdvihnout pár momentů z dneška.

První dvě místa dopadly podle předpokladů, mě osobně velmi potěšil Pavel Fischer na třetím místě s velmi dobrým výsledkem, naopak velké zklamání musí zažívat Vratislav Kulhánek (skončit až za domnělým outsiderem Hannigem je opravdu fail) - jenže jeho kandidatura působila celou dobu jako jeden velký omyl, chyběl mi sebemenší osobní zápal pro věc, takže se domnívám, že pro značnou část voličů byl naprosto neviditelný a "neznámý".

V průběhu komentářů různých novinářů, politologů a komentátorů dneska zazněla celá řada stanovisek, která se dají interpretovat různě - přesto si dovolím vypíchnout asi tak tři, které se prolínají dneškem opakovaně a podle mě mohou být docela zásadní pro příští dění (ať už to dopadne jakkoliv):

1.) velmi mě zaujal znavený komentář zjevně vyčerpaného Babiše s "podporou" prezidentu Zemanovi - o důvodech únavy spekulovat nebudu (že by nervy kvůli Čapáku?), ale co mě zaujalo byla formulace jeho podpory - otevřená vrátka k Drahošovi a výsledný dojem? Zeptejte se fanouška Sparty na názor ohledně extraligového finále Slavia / Brno.... asi takový dojem na mě Babišovo "fandění Zemanovi" udělalo.

2.) mýtus o spojenectví Babiš / Zeman - trhlinky se ukazují už dávno, ale především, to spojenectví fakticky neexistuje - v případě, že MZ obhájí mandát, tak okamžikem vítězství ve volbách veškeré (čistě pragmatické) důvody k ad hoc spojenectví skončily - a domnívám se, že i Babiš už to sám začíná tušit (na Hradě žádného "kamaráda" mít nebude, ať vyhraje v druhém kole kdokoliv). Komentáře v tomto směru opakovaně zazněly jak od profesorky Dvořákové dnes odpoledne, tak od šéfredaktorů některých českých médií v Událostech komentářích. Naprosto souhlasím s šéfredaktorem Echa Balšínkem, který v uvedeném pořadu zmiňoval, že hnacím motorem Zemanovy politické kariéry je moc (nikoliv peníze), které se rozhodně nebude jen tak dobrovolně zříkat ve prospěch premiéra - a použiju-li klasické české pořekadlo, máme tu dva kohouty na jednom smetišti. Ostatně Babišovo dnešní "zahraniční politiku země určuju já, premiér" hovořilo za vše (mimochodem, správně to má být vláda, ne premiér). Dalo by se i pustit do spekulací, zda-li "tvárný" a politicky nezkušený, nekonfliktní Drahoš by pro Babiše nebyl lehčím soustem, než Zeman, který jej v případě zvolení bude jednoznačně "trýznit svými požadavky a podmínkami z Hradu" (volně cituju slova z uvedeného pořadu).

3.) dovolím si popřít jeden mýtus, který dneska dokonce zazněl i v jednom komentáři - český prezident nemá a nikdy neměl mít úlohu "ala britská královna". Je to nesmysl, protože ve srovnání s parlamentními republikami napříč Evropou je český prezident ústavními pravomocemi, a teď navíc i v důsledku přímého mandátu, nadpůrměrně silný - silnější, než například v sousedních zemích, jako je Německo, či Rakousko - přičemž v Německu současný prezident velmi výrazně vstoupil do jednání o vládě. ČR tedy ústavně není čistá parlamentní republika, ale má své prvky poloprezidentského systému (rozdíl spočívá v rozsahu pravomocí svěřených prezidentovi a jejich rozložení mezi výsostnými a kontrasignovanými - český prezident má mezi těmi výsostnými i takové, které mají čistě politický rozměr). Je to skutečnost, která se pochopitelně parlamentním stranám nelíbí - a podle toho (opět čistě mocensky a pragmaticky) jednají. Vždy jde o vyváženost moci - jak i poukazovala prof. Dvořáková - slabý premiér posiluje prezidenta (což byla situace, kterou zažili dva poslední prezidenti s různými premiéry), slabý prezident posiluje premiéra s vládou a parlament. Natvrdo řečeno - pro parlamentní strany je tedy "slabý" prezident výhrou a svébytné "mocenské centrum" na Hradě s vlastní politikou je pro ně noční můra...

A půjdu ještě dál - osobně nejsem žádným velkým fanouškem politické manipulace známé jako "ústavní zvyklosti" (což je defakto pouze politická aplikace ústavních kompetencí daným ústavním činitelem, danou ústavní pravomoc daný politik uplatnil nějakým konkrétním způsobem, který ovšem nemůže zavazovat jeho nástupce ve funkci). Naopak - myslím si, že určitá svéhlavost prezidenta je správná (a dovolím si tvrdit, že i tradiční - jednali tak všichni, Havel, Klaus a jedná tak i Zeman) - prezident nemá postupovat podle toho, co kdysi někdo dřív udělal, ale především na základě situace, do níž se jako ústavní činitel dostal - a právě na základě této situace má hledat ústavně konformní řešení dle své vlastní úvahy. Proč je tahle "svéhlavost" nepříjemná pro parlamentní strany? Občas se politika přirovnává k šachu - je příjemné vědět tahy dopředu a mít možnost se na ně předem připravit a naopak je náročné reagovat na nepředvídaný postup "protihráče" (argument, že prezident nemá být protihráčem parlamentních stran beru ovšem s výhradou k tomu, že ústava při vytváření vlády předpokládá konstruktivní přístup k jednání, nikoliv ten destruktivní, který v současnosti sledujeme, a na který prezident v rámci svých ústavních možností reaguje). A jak se to projevuje v situaci české politiky začátku roku 2018? Bylo by nesmírně pohodlné pro politické strany "prosabotovat a proobstruovat" jmenování vlády Babišem, kdyby věděli, že druhým pověřeným bude Fiala (kdyby se následoval ten tradiční "ústavně zvyklý" postup)....  jenže prezident se uvedeným postupem neřídí a prezident dokonce dělá vše proto, aby účastníky cílené obstrukce dostal pod co možná největší tlak (výsledek voleb nějak dopadl, je vaše povinnost se na vládě nějak domluvit) - ostatně, ta podmínka 101čky pro Babiše v druhém kole není až tak nátlakem na něj, jako spíš nátlakem na strany, které zvažují možnou spolupráci; rozhodněte se, jestli do toho půjdete a dokud se nerozhodnete, budete tu mít Babiše bez důvěry, míč je na vaší straně (nic vám nebrání vyřešit to 120 hlasy pro seberozpuštění); navíc to prezidentovi dává aspoň omezenou míru vlivu na sestavování vlády (což byl důvod, proč svého času prezident Havel neústavní, ale ryze politický mezikrok v podobě pověření jednání o sestavování vlády, vymyslel - od té doby se ho všichni další prezidenti logicky drží).

A poslední doporučení k věci: opravdu si ty Události komentáře z volebního dne pusťte - já si nemůžu odpustit pocit, že valná většina z těch pozvaných hostů (šéfredaktorů českých deníků) hodila Drahoše přes palubu hned v první den... rozhodně to na mě udělalo dojem, že mu zrovna příliš nevěří, což teda aspoň pro mě bylo velké překvapení.